Birthright, Part II
SD : 46579.2
N : 243
Oficiální fotografie z Star Trek Continuum

V předchozím díle:

Iridian: Ne všechny Klingony zabili při tom masakru na Kitomeru...Mnoho jich zajali Romulané. Jsou v zajateckém táboře na odlehlé planetě...Mezi nimi i tvůj otec..
Worf: Kdyby můj otec žil, zneuctilo by to jeho syny i jejich syny po tři generace. I Alexandr by nesl břímě viny.
Poradkyně: Tak chcete ignorovat tu možnost, protože se obáváte zneuctění?
Worf: Můj otec je mrtev. Ten Iridian prodává lži!

Worf přichází na planetu a skutečně objeví kolonii Klingonů. Ale je odhalen Romulany a uvězněn.

Worf: "Bojíte se umřít na útěku?"

Klingon L'Kor: "Jsme mrtví Worfe. Padli jsme na Kitomeru...Zajali nás. Bylo to horší než smrt."

Worf: "Tak proč jste to dopustili?"

Klingonka Gi'ral: "Neměli jsme na vybranou. Bránili jsme naši výspu na hranici, Romulané nám vyřadili štíty. Další zásah nás omráčil a když jsme se probrali...Byli jsme zajatí. Bez zbraní a v poutech..."

L'Kor: "Vyslýchali nás tři měsíce. Zkusili jsme zemřít hlady, ale...nenechali nás."

Gi'ral: "Romulanský velitel Tokath...Myslel, že je laskavý."

L'Kor: "Romulané chtěli naše životy vyměnit za nová teritoria, ale Klingonská rada odmítla vyjednávat. Nechtěli připustit, že jejich válečníci upadli do zajetí!"

Gi'ral: "A když bylo jasné, že jim nebudeme k ničemu, Tokat nám nabídl svobodu."

L'Kor: "Ale věděli jsme, že naše rodiny věří že jsme padli v bitvě. Nechtěli jsme se vrátit a zneuctít je..."

Gi'ral: "Požádali jsme Tokatha, aby nás tu nechal a on se smiloval."

Worf: "Já chápu... že chcete zachovat čest svých rodin, ale co vaše vlastní? Není nic čestného na tom, být vězněm!"

L'Kor: "O čest jsme přišli, když nás zajali..Je jedno, co se s námi stane..."

Gi'ral: "Hlavně, aby nebyly zneuctěny naše rodiny!"

L'Kor: "Proč jsi sem přišel Worfe? Kdybys svého otce našel, našel bys jen zneuctění..."
Worf: "Kdyby byl můj otec zajat jako vy, kdybych ho tady našel, byl bych rád že ho vidím. V mém srdci není pro hanbu místo."
L'Kor: "Mohu jenom doufat, že kdyby sem přišel můj syn... že by byl Klingonem a zabil mě!
Worf se prochází po osadě. Sleduje život místní komunity. V tom si všimne, že jeden z mladých mužů ryje záhon zeleniny pomocí válečného oštěpu.
Worf: "To je oštěp Gintak!"

Toq: "No a co?"

Worf: "Rodiče tě nic nenaučili? To se používá v bitvě! Ne ke kypření půdy."

Toq: "Nepotřebujeme tady mít zbraně. Válka před kterou naši rodiče utekli je daleko."

Worf: "Ta válka skončila před mnoha lety."

Toq: (mu vztekle vytrhne oštěp z ruky) "Nezajímá mě co mi tu povídáš, Klingone! Mám svou práci."

Worf odchází, ale zastaví ho mladá klingonská dívka Ba`el.

Ba'el: "Buď zdráv Worfe. Prý jsi přišel, abys zůstal."

Worf: "Nedobrovolně."

Ba'el: "Nejsi rád, že jsi utekl válce? Slýcháme ty historky celý život. Jak jsou lidé vražděni v hrozných válkách, nuceni bojovat ať chtějí nebo ne."

Ba'el: "Proto rodiče přišli sem. Dát nám bezpečný domov. Místo kde mohou v klidu vychovávat děti. Měl bys být rád, že už nebojuješ. Jsi tu v bezpečí."
Worf: "Bezpečné vězení. Tam odkud jdu se lidé pohybují volně jak sami chtějí."

Ba'el: "To i my."

Worf: "Řekni otci že bys chtěla pryč. Že bys chtěla navštívit Klingonskou rodnou planetu. Uvidíš co řekne."

Ba'el: "Proč bych měla? Je to nebezpečné."

Gi'ral: "Ba'el. Pojď sem!"

Ba'el: "Ano matko. (k Worfovi:) Nesmíš vycházet z osady? Tak to už tě asi u jezírka neuvidím." (smutně odchází, evidentně je jí to líto)

Gi'ral: "Zakázala jsem ti s ním mluvit!"

Worf dostává signál od Iridiána. Je zřejmě se svou lodí na místě, a čeká aby mohl Worfa vyzvednout. Worf dostává nápad jak utéct. Jde do svého pokoje a otevře panel (patrně rozvod energie). Vyndá součástku (nejspíš spínač) a přenastaví ji. V tom je ale vyrušen klepáním na dveře. Proto ji schová do kapsy a věnuje se návštěvníkovi. Je to Romulan Tokath, velitel zdejšího tábora.
Tokath: "Já jsem Tokat. Přijdu později, jestli se vám to nehodí."

Worf: "Není obvyklé... že vězniteli leží na srdci... vězňovo blaho. Vzal jste Klingonům...to čím byli. Zneuctil jste je."

Tokath: "Že jsme je nepodřezali, když byli v bezvědomí?"

Worf: "Neočekávám, že to pochopíte. Jste přece Romulan."

Tokath: "Jste stejný jako L'Kor před dvaceti lety. Hrdý a rozhněvaný. Nenáviděl mě. Jako všichni Klingoni. Ani já je nemiloval. To nepopírám. Když jsem informoval velení, že tu Klingoni chtějí zůstat, řekli mi že pokud tu na ně já sám nebudu dohlížet, budou zabiti. Toto rozhodnutí ukončilo mou vojenskou kariéru."

Worf: "Proč jste to udělal?"

Tokath: "Neočekávám, že to pochopíte. Jste Klingon."

Tokath: "Ale očekávám, že pochopíte toto - Odhodili jsme staré záště. Tady Romulani a Klingoni žijí v míru. NEDOVOLÍM VÁM zničit to, co máme."
Worf: "Nic si tu nenamlouvejte! Ti lidé tady nejsou šťastní. Vidím smutek v jejich očích."

Tokath: "Já to nevidím, když pohlédnu do očí své ženy...Vzal jsem si Klingonku. Tak to vidíte. Když vás varuji, abyste neničil naše soužití, nemluvím jako věznitel, ale jako muž chránící svou rodinu. Nezkoušejte mou trpělivost."

Romulan odchází, Worf hledí za ním. Nemůže uvěřit tomu, co slyšel.

Nemůže to vydržet. Musí pryč. Vyjde ven a nepozorovaně vhodí elektrický spínač mezi sudy s palivem. Chce způsobit zkrat a výbuch.
Podařilo se! Sudy explodují, v nastálém zmatku Worf přelézá zeď a prchá do divočiny.
Romulané se ho snaží pronásledovat ale proti divokému Worfovi nemají nejmenší šanci. Už je skoro u lodi, když se na něj vrhne mladý Klingonský chlapec Toq a srazí ho k zemi. Worf se napřahuje ke smrtícímu úderu, ale nedokáže to. Nemůže zabít jiného Klingona. Dítě.
A už jsou tu Romulané. Worf musí kapitulovat - proti phaserům se neubrání.
V zajateckém táboře.

Tokath: "Nemuseli jsme to použít už hodně dlouho. Implantuje to boriovou kapsli pod kůži... a podle jejího signálu vás můžeme sledovat."

L'Kor: "Za čas... si zvykneš na zdejší život."

Worf: "NIKDY!"

Tokath: "Je jedním z vás. Dělej si s ním co chceš. Ale varuji tě! Když bude dělat potíže... Nebudu tak tolerantní."
Starý Klingon se obrací k Toqovi ( který Worfa chytil v džungli, a který používal válečný oštěp k rytí půdy)

L'kor: "Toqu, hlídej ho! Může se volně pohybovat po osadě. Ale POSTAREJ se, aby nedělal žádné potíže."

Je druhý den ráno. Worf vychází na náměstí, ale všichni se mu vyhýbají a straní se ho. Worf se postaví doprostřed náměstí, protáhne ztuhlé svaly a začíná válečníké cvičení. Klingoni (ti mladší) ho zvědavě pozorují.
Ba'el: "Co to děláš?"

Worf: "To je Mog'bar. Ty cviky čistí mysl a posilují tělo."

Asi tři nebo čtyři Klingoni se pokoušejí připojit. Mladá Ba'el rovněž. Worf ji opravuje, ukazuje jí jak má stát a jak dýchat.
Toqovi se to nelíbí a zaútočí na Worfa: "Nech toho!"

Ale Worf ho klidně přehodí přes rameno a srazí na zem."Ty cviky umí každý Klingonský bojovník. Měl by sis je osvojit."

Pak mu pomůže na nohy. "Budu tě učit, přidej se."

Ale mladému hrdinovi se moc nelíbí, že byl poražen. "Uvidíme co na to řekne L'Kor," zasyčí a vztekle odchází.

Ba'el přivede Worfa k sobě domů (nejdřív zkontroluje jestli tam není její matka). Ukazuje mu věci v zamčené truhle, které jí matka zakazuje prohlížet.
Worf jí vysvětluje, že je to válečníkova zbroj a válečná dýka. "Neměli by ji nechat tak zrezivět," posteskne si.
Pak si dívka pověsí kolem krku zvláštní šperk.

Worf: "To je Ginac. Dává se dospělé dceři na znamení, že může mít svého muže."

V tom je překvapí její matka.
Worf: "Proč se nesmí dozvědět, k čemu ty věci jsou?"

Gi`ral: "Tady je nepotřebujeme. JDI!"

A vykáže ho z místnosti.

Worf se na ni smutně podívá a podá jí dýku.

Je večer, mladí jsou u ohně a Worf vypráví staré balady jeho lidu. "...Kahless držel otcovo mrtvé tělo v náručí. Nemohl uvěřit co jeho bratr udělal. A potom hodil jeho bratr otcův meč do vody se slovy - když ho nemohu mít já, tak ani Kahless. To bylo naposled co spolu bratři mluvili. ..Kahless pohlédl na moře a zaplakal, protože jen ten meč mu zbyl po otci. Oceán se naplnil jeho slzami a vylil se z břehů."
V tom se do monologu zapojí Toq. "To není možné."

Worf: "Pro tebe. Ne pro Kahlesse. On byl...velký bojovník."

Toq: "Vymýšlíš si!"

Worf: "NE! Jsou to NAŠE báje. Říkají nám, kdo jsme."

L'Kor sleduje jejich hovor, skrytý za sloupem. Teď vystoupí ven. "Je pozdě. Je čas jít spát."
Místo se vylidní, zůstane jen Worf a Ba'el.

Ba`el: "Worfe, neodpověděl jsi mi na otázku. Našel někdy Kahless otcův meč?"

Worf: "Ano, našel jej."

Ba`el: "Ty tvoje báje. Je to pravda?"

Worf: "Studoval jsem je po celý život a pokaždé v nich nacházím nové pravdy."

Ba`el: "Ten Kahless...Našel si někdy družku?"

Worf: "To je... jiná báje."

Schyluje se k polibku. Ba'el je Worfovi už tak blízko, že může slyšet její dech a cítit její vůni. Srdce jí bije jako splašené...
Worf vezme její hlavu do dlaní, skloní se k ní, chce ji líbat, ale v tom... si všimne, že Ba'el má špičaté uši!
S hrůzou se nevěřícně odtáhne - "Ty jsi Romulanka?!"

Není náhodou Worf tak trochu rasista?

Ba`el: "Tokath je můj otec. Myslela jsem, že to víš."

Worf: "Jak se tvá matka mohla spojit s Romulanem?!"

Ba`el: "Proč by neměla?"

Worf: "Je to obscéní!"

Ba`el: "Co to říkáš?! Oni se milují."

Worf: "Romulané jsou zrádní, prolhaní...oni jsou bezectní."
Ba`el:"Můj otec je dobrý člověk! Je hodný a štědrý. Není na něm nic nečestného."
Worf: "Zúčastnil se zbabělého přepadu Kitomeru. Zmasakrovali tisíce Klingonů. Mnoho z nich byly ženy a děti."
Ba`el: "Já nevím, o čem to mluvíš. Můj otec sem přišel utéct před válkami. Nikdy by nikoho nezabil."
Worf: "Zeptej se ho. Ptej se matky. Řekni že chceš znát pravdu."
Ba'el je zmatená. Utíká pryč.
Druhý den ráno se Worf přichází omluvit.

Ba`el: "Co tady chceš?"

Worf: "Je mi to líto. Že jsem tě rozlobil. Překvapilo mě to. Dostal jsem vztek. Ale tebe neviním. Nemůžeš za to, kdo jsi."

Pozn: No to je vážně skvělé! Kdyby něco takového řekl B'Eelanně na Voyageru, tak ho asi zabije.

Ba`el: "Na tom kdo jsem není nic špatného."

Worf: "Jen chci říct, že za to nemůžeš."

Ba`el: "Za co? Že žiju? Promiň že vůbec dýchám."

Worf: "Ne já... těžko to vysvětlit. Klingoni a Romulané jsou úhlavní nepřátelé po celá staletí."

Ba`el: "Tady NE! Žijeme v míru."
Worf: "Ale já tady nežiju!"
Ba`el: "Worfe, než jsi to věděl, přitahovala jsem tě. Nemůžeš na tu nenávist zapomenout? Přijmout mě jaká jsem?"
Worf: "To já právě nevím."
Ba'el na něj vytřeští oči. Pak zakroutí hlavou a hrdě odejde z místnosti. Práskne dveřmi.
Druhý den je Worf na procházce a zpozoruje, jak si děti hrají s obručí. Přijde k nim, vytáhne ze země oštěp (zřejmě tam byl aby se na něj dala přivázat rajčata :-)) a když Toq pustí obruč, prohodí oštěp skrz ní.
Toq: "Tak se tahle hra nehraje!"

Worf: "Tohle není hra. Tříbí to umění lovu."

Toq: "Tak lov? Máme tady replikátory."

Worf: "Klingoni neloví, že by měli hlad. Lov je rituál, který nám připomíná, odkud jsme."

Toq: "Já vím odkud jsem. ODTUD."

Worf už ztrácí naději, ale pak ho něco napadne.

"Není snadné se to naučit. Možná jsi moc mladý."

Zřejmě zahrál na správnou strunu. Chlapec bere oštěp a zkouší to sám. Pochopitelně netrefí. Je naštvaný a chce jít pryč.

Pozn. Jenom slepý a chromý by mohl netrefit. :-)

Worf: "Paže máš silné. Ale musíš cvičit. Pomoz si při míření druhou rukou."

Chlapec trefí, je vidět jak je sám se sebou spokojený. Worf kuje železo, dokud je žhavé.

Worf: "Učíš se rychle. Možná je načase vyzkoušet tvou dovednost."

Toq: "Jak to myslíš?"

Worf: "Pojď, vezmu tě na lov."

Toq: "Nesmíš přece vycházet z osady! Nedovolí ti to."

Worf: "Myslím, že ano."

Poradní místnost, o chvíli později.

Tokath: "Na lov? Zbláznil jste se snad?"

Worf: "Ten hoch může se mnou. Nebudu tady sedět, jako nějaký stařec. Musím se procvičovat."

L'Kor: "Nemůžeme tě pustit. Už jednou jsi se pokusil uprchnout."

Worf: "Dávám ti své slovo válečníka. Nepokusím se uprchnout."
Tokath: "Odejdi, máme tu práci."
L'Kor: "TOKATHE, dal své slovo."
Tokath: "Zcela vážné navrhuješ, abychom otevřeli bránu a nechali ho volně jít? Má ho střežit jen chlapec?"
L'Kor: "Před třiadvaceti lety jsem ti JÁ dal své slovo. Porušil jsem ho někdy? Za celou dobu?"
Tokath: "Říkal jsem, že ho máš na startost. Jestli to chceš riskovat, je to tvá zodpovědnost."
L'Kor: (k Toqovi) "Půjdeš s ním. Vezmeš si zbraň. Když poruší slovo a pokusí se uprchnout, zab ho!"
Worf s Toqem jsou spolu v džungli. Loví. Worf vysvětluje mladému bojovníkovi základní věci patřící k lovu. Ukazuje mu, jak má cítit kořist. Mladý bojovník je nadšený, cítí že prožívá něco, co mu až dosud unikalo, podstatnou část své vlastní osobnosti. Worf ho učí jak se přiblížit ke kořisti, jak používat čich a dávat pozor na měncíí se vítr.

Worf: "Zapamatuj si ten pach. Povede tě lépe než cokoliv jiného. Toto je moment setkání života a smrti. To je to, co jsme. Válečníci."
Toq: "To mě nikdy neučili."
Worf: "Hodně tě toho neučili."

Pak oba zmizí v džungli.

V osadě je zatím večeře. Klingoni a Romulané sedí spolu u stolu, jí a baví se. Tokath popichuje starého Klingona, který už začíná litovat, že mladého Toqa pustil s Worfem ven.

"Neboj se příteli. Dal ti přece slovo. A válečníci drží slovo ne?" posmívá se mu.

Do toho ještě Ba'el : "Otče, kdybych chtěla navštivit Romulus, nebo naši domovskou planetu, dovolil bys mi to?"

V tom do místnosti vtrhne Toq se ztaženým jelenem v náručí. Je nadšený, vrčí na celou místnost a chlubivě ukazuje kořist. Pak ji hodí na stůl přímo před Tokatha a svého otce. "Dnes se dobře najíme!"

Tokath: "Sundej to z mého stolu."

Toq: "Nezabíjíme zvířata, pokud je nechceme sníst."

Tokath: "Ať je to pryč!"

Toq: "To zařídím, Tokate, ale až se upeče."

Mladý válečník se postaví doprostřed místnosti. "Dnes jsem poznal rituální lov. Ale nejen to. Poznal jsem, že mi v žilách koluje válečnická krev! Já nevím jak a proč, ale zapomněli jsme kdo jsme. Nezpívají se naše báje! Nezpívají se naše písně. Dnes, když jsme se vraceli, zpívali jsme píseň vítězství. Píseň, kterou jsem znal jako ukolébavku. Ale je to píseň válečníka!!"
Toq začne zpívat. Postupně se k němu přidá první, pak druhý chlapec, další a další, pak i Ba'el, a nakonec i L'Kor. Jen Romulané sedí a nechápavě zírají co se to tady děje.
Tokath nebezpečně pohlédne na Worfa, který se spokojeným výrazem stál stále ve dveřích.
Později si ho Tokath zavolá na kobereček. Nevypadá moc spokojeně.

Tokath: "No Worfe, zdá se, že jste dost zapůsobil na zdejší mládež."

Worf: "Jen jsem jim ukázal kdo jsou."

Tokath: "Ne, ukázal jste jim, jaké je VY chcete mít."

Tokath: "Řekněte, víte o nějakém místu kdykoli v dějinách, kde spolu Klingoni a Romulané žili v míru? Nenáviděli jsme se, bojovali spolu po staletí. Jen ne zde.Na této odlehlé planetě spolu žijeme v harmonii. Žádná vláda, žádný vůdce nedokázal to, co já svedl zde."
Worf: "Ale co Toq? Viděl jsem, jak se změnil, když zachytil pach své kořisti ve větru. Poprvé ve svém životě se cítil silný a to mu zdejší život neprávem bere! Vám možná stačí sedět tady a čekat na stáří, ale Toq a ostatní pocítili co to je být naživu a teď už se toho nevzdají!"
Tokath: To už stačí. Můžeme mluvit celou noc a stejně se nepřesvědčíme. Máte na vybranou. Žijte tu jako jeden z nás...
...nebo vás nechám usmrtit."
Worf: "Tak to budete muset udělat!"

Tokath: "Worfe, pečlivě to uvažte"

Worf: "Ta smrt bude čestná. Mladí uvidí, co to je umřít jako Klingon."

Worf je ve svém pokoji. Cvičí, snaží se vyrovnat s přicházející smrtí. V tom ho navštíví Ba'el.

Ba`el: "Vyjmu ti ten vysílač. Pak můžeš utéct a skrýt se v džungli."

Worf ji ale zadrží. "Proč to děláš?"

Ba`el: "Můj otec se mýlí. Ať k tobě cítím cokoliv, smrt si nezasloužíš."

Worf: "Nechci odtud utéct Ba'el."

Ba`el: "Zabijí tě!"

Worf: "Ano, ale neporazí mě."

Ba`el: "Já tomu nerozumím."

Worf: "Klingon neutíká před svou bitvou."

Ba`el: "To je opravdu ta lekce, kterou si máme vzít? Hodně jsi nás naučil. Probudil jsi v nás něco, o čem jsme ani nevěděli, ale já nechápu, co nás má naučit tvoje smrt?!"
Worf: "Pak ještě nechápeš, co to je být Klingonem."
Ba`el: "Worfe, přes všechno co se stalo, cítím že mě máš stále ještě rád...Tolik toho napovídáš o válečnících, cti a slávě... Je tak těžké mluvit o lásce?"
Worf se jí chce vytrhnout, ale Ba'el ho zadrží.
Worf: "Nebyl bych považoval za možné...milovat Romulanku."
Ba`el: "Je to tak?"
Worf: "Ano..."
Ba`el: "No ale když jsi pokročil až sem, nemůžeš jít ještě dál? Nemůžeš zůstat s námi? Se mnou?"
Worf: "Kdyby to bylo možné, odvedl bych si tě pryč."
Ba`el: "Jestli jsem se něco naučila z toho, jak na mě reaguješ, pak to, že tam ven nepatřím.Ostatní Klingoni mě nepřijmou takovou jaká jsem."
Worf: "A když tu zůstanu. Tito Klingoni nepřijmou mě jaký jsem."
Ba`el: "Proč jsi sem přišel?! Byli jsme tak šťastní! Ani jsme nevěděli, že v našem životě něco chybí."
Worf: "Ba'el..."
Ale dívka ho prudce obejme a políbí.
Pak se otočí a odchází pryč. Ještě ve dveřích se naposledy ohlédne. "Sbohem Worfe."

Worf zůstává sám, jeho klid je totálně pryč.

Romulané se zřejmě rozhodli pojmout popravu ve velkém stylu. Na náměstí přímo uprostřed davu. Zřejmě při svých válečných zkušenostech nechápou jak vznikají legendy a rodí se hrdinové a mučedníci.
Worf jde ke zdi, pohledem se ještě loučí s Ba'el.
Tokath: "Já vím že někteří budou zpochybňovat to, co teď udělám ...
... Ptal jsem se sám sebe, celou noc jsem zvažoval rozhodnutí, váhal jsem, zda je správné ...
... A dospěl jsem k názoru, že je absolutně nezbytné toho muže usmrtit ...
... Co jsme tu společně vytvořili, by ten muž zničil. A to já nedovolím.

Dávám vám poslední šanci přijmout náš způsob života."

Worf: "To jsou výmluvná slova, Tokathe, ale pravdou je, že budu popraven, protože jsem mladým lidem daroval něco nebezpečného.Vědomí, znalost svého původu, pravdu o skutečném důvodu, proč jsou v tomto táboře. Ta pravda vás ohrožuje!"
Tokath: "Tak dost. Připravte se. Odjistit zbraně."
"Tak dost!" Na scénu přichází hrdina. Mladý Toq, oblečený v otcově válečné zbroji. "Když ho zabijete, musíte zabít i mě!"
A postaví se k Worfovi, aby ho chránil vlastním tělem.

Toq: "Worf raději zemře, než by přijal váš způsob života. Tak jako já! Chci odejít. Mnoho z nás. Budeš nás muset zabít, abys nás udržel. "

Worf: "Vidíte, Tokathe? Už je příliš pozdě."
"Toqu, odstup!"
"Připravit, zamířit..."
Ale už je opravdu pozdě. Nejprve L'Kor, pak jeden, druhý, další, a nakonec všichni Klingoni přistupují k Worfovi. Připojí se i Ba'el. Je konec, bitva byla vyhrána.
"Tokathe, před lety, když jsme se rozhodli tady zůstat, chtěli jsme se vyhnout zneuctění svých dětí na naší planetě. Ale možná jsme za ta léta přestali vidět děti, které jsme tu vychovali. To je naše vězení. Nemělo by být jejich."
Worf: "Před lety se vaši rodiče obětovali kvůli svým rodinám. Dnes to dělají opět. A za to je musíme ctít. Musíte jim slíbit, že nevyzradíte jejich tajemství. Nikdo se o tomto místě nedozví!"
Klingonům nastává nový život. Ale ve Worfovi něco malého umírá. Jeho Ba'el zůstala na planetě spolu s Tokathem a matkou...
Picard: "Našel jste co jste hledal, pane Worfe?"
Worf: "NE pane, nebyl tam zajatecký tábor. Ti mladí se zachránili ze ztroskotané lodi. Nikdo nepřežil Khitomer."
Picard: "Rozumím."

© 2000 by BMC


[Předcházející epizoda] [The Next Generation] [Hlavní stránka] [Následující epizoda]