Taste Of Armageddon
Toho času byly navigační systémy Enterprise nasměrovány na planetu označovanou jako Eminiar 7. Velvyslanec Fox, který měl na planetě diplomatické poslání, už delší čas kapitánu Kirkovi postupně lezl na nervy a díky tomu i většině jeho důstojníkům. Velice si zakládal na své důležitosti (což pro něho nemuselo být hlavním nedostatkem), on však naprosto postrádal smysl pro humor a byl tímto všude dosti nevítaným hostem.
Byla to ale jeho mise, a tak se to s ním museli snažit vydržet. Eminiar 7 byla po všech stránkách nejvyspělejší planetou soustavy NGC 321, neboť byla už před stovkami let na takovém stupni vývoje, že se z ní dokonce už létalo do vesmíru. Avšak její obyvatelé už přes padesát let nepřekročily hranice své sluneční soustavy. Pravda měli na to vlastně i důvod, vždyť válčí se svojí sousední planetou! Celou aktivitu měla za úkol sledovat loď USS Valiant, byla však několik měsíců na soupisce pohřešovaných, pravděpodobně se stala obětí útoku. A právě Fox měl s nimi navázat diplomatické vztahy a přesvědčit je o ukončení celé války. Bylo jasné, že to nebude snadné. Při prvním spojení s Enterprise vyslatl Eminiar 7 varovný kód 710 - aby se loď v žádném případě nepřibližovala k planetě. Kirk by tomu velice rád vyhověl, konec konců byla to jejich planeta a měli právo o takových věcech rozhodovat, ale velvyslanec Fox měl na věc jiný názor. Měl právo rozhodovat a často ho uplatňoval.
Kirk se transportoval na planetu spolu s panem Spockem, poručíkem Manningem a dvěma členy ostrahy. Velení lodi svěřil Scottovi. Vzhledem k varování byly všichni ozbrojeni phasery typu 1 a tricordéry, které měl na starosti poručík Manningem. S žádným druhem agrese se však nesetkali. Přenesli se přímo do chodby budovy, která byla pravděpodobně řídícím střediskem. Zde už byli očekáváni velice hezkou a milou dívkou, která se představila jako Mea 3 a pobídla je aby ji následovali. Zavedla je k nejvyšší radě, kterou tu tvořili čtyři příjemně vyhlížejíci muži. Seděli ve velké místnosti z které bylo slyšet slabé hučení strojů. Když vešel dovnitř Kirk se svou skupinou, vstali a usmáli se.
" Jsem Anan 7, " řekl ten který stál nejvíce
v levo. "Nevidím vás tu rád. Ale když už jste tady,
prosím chovejte se jako doma. Neposadíte se?"
"Jsem kapitán Kirk. James T. Kirk z vesmírné lodi
Enterprise, která reprezentuje Spojenou Federace Planet. Můj první důstojník pan
Spock. Poručíci Galloway, Osborne, Manning."
"Vítejte na Eminiaru 7," řekl Anan s lehkou
formální úklonou. Všichni se posadili a nastalo krátké ticho, při něm se navzájem
obě strany prohlíželi.
"Tak tedy kapitáne," začal Anan, "když už jste se rozhodli nedbat na naše varování budeme tedy muset
řešit důvod proč jste zde. Co pro vás tedy můžeme udělat?"
"Naším posláním, pane, je navázat diplomatické vztahy
mezi vaším a mým lidem. Federace nutně potřebuje v této soustavě vybudovat
základnu."
"Obávám se, že to není možné," řekl Anan.
"Ano? A mohl byste mi říct důvod?"
"Kvůli válce."
"Vy ještě pořád válčíte?" zeptal se Kirk.
"Válčíme už přes 500 let," řekl Anan.
Kirk pozdedl obočí. "Tak tedy úspěšně se vám to daří
tajit. Pane Spocku?"
"Pane," řekl Spock Ananovi, "pomocí
senzorů jsme vaši platetu důkladně prohlédly. Zjistili jsme, že je velmi vyspělá,
po materiální stránce prosperující, pro váš lid příjemným domovem a je tu
naprostý klid. Evidentně velmi vyspělá kultura, která by měla navázat kontakty s
naší Federací. Nikde jsme nenašli sebemenší úkazy o válce."
"Ztráty na životech mezi našim obyvatelstvem,"
řekl Anan klidně, "činí v důsledku přímích
nepřátelských útoků v souhrnu od 1 do 3 miliónů každý rok. Proto jsme vás
varovali, abyste se nám vyhnuli kapitáne. Pokud vaše loď obíhá kolem naší planety
je ve vážném nebezpečí."
"S kým válčíte," zeptal se Spock.
"S Vendikarem, třetí planetou této soustavy. Původně byla
osídlena našimi lidmi na stejném vývojostním stupni jako my, ale taky bezcitnými
nepřáteli."
"Nicméně..." začal Spock. Dále než k tomuto
slovu se však nedostal. Najednou se místností rozezněl pronikavý zvuk sirén. Anan s
vážným výrazem ve tváři vstal a zmáčkl tlačítko. Výsledek byl ohromující.
Siréna zmlka, ale celá zadní stěna odkryla asi stejně velkou místnost plnou
různých počítačů a strojů. Vše splývalo v jediném hukotu. Kirk se rychle
vzpamatoval a zahleděl se na zeď, kde se nacházelo něco co mohlo být mapou, ovšem
pro ně s naprosto neznámými znaky.
"Budete nás muset omluvit," řekl Anan. "Právě teď jste svědky nepřátelského útoku. Meo, postarej se
o naše hosty."
Všichni čtyři členové rady zaujali svá místa u přístrojů, u nichž už pracovalo
několik operátorů. Kirk se nejdříve podíval na Spocka, který pokrčil rameny, a pak
na Meu.
"Nebude to trvat dlouho," řekla dívka.
"Nepůjdete do krytu?"
"Tady nejsou kryty kapitáne."
"Jsou ty útoky časté?" zaptal se Spock.
"Ano. My ale ihned provedeme odvetný útok."
Kirk pokývl na Spocka a vešel do operátorské místnosti. Nikdo se je nepokusil
zastavit, všichni byli plně zabráni do svých přístrojů. U velké souřadnicové
sítě seděl operátor a pilně pozoroval spršky světel co se na ní objevovaly. Vždy
když se tak stalo, zmáčkl příslušné tlačítko. Kirk to sledoval, ale zakreslovací
znaky Eminiaru mu nic neříkali. Mea, která stále vedle něj však najednou vzdychla.
"Zásah!" řekla. "Zásah
ve městě!"
"Pane Spocku slyšíte nějaké výbuchy?"
"Žádné. Poručíku Manningu, vidíte na svém tricordéru
nějaké hodnoty značící radiaci nebo jakékoliv poruchy?"
"Vůbec nic."
Kirk se obrátil k Mee. "Pokud je tohle útok,"
řekl, "mohla byste mi prosím říci jaké zbraně vaši
napřátelé používají?"
"Termonukleární pumy," odpověděla. "Transportují se rovnou nad cíl. Jsou velmi přesné. Při
posledním útoku zahynuli moji rodiče."
Kirk vytáhl svůj intercom a zavolal loď: "Pane Scotte,
sledujete ještě pořád povrch této planety?"
"Jistě pane," odpověděl ihned Scottův hlas. "Podle vašeho rozkazu." "Zjistil jste něco
neobvyklého?"
"Nic pane. Všude je naprostý klid."
Kirk schoval intercom a v tom okamžiku něco z jednoho počítače zabzučelo a vypadla
kartička. Anan ji vzal a s chmurným výrazem ji pozoroval. Pak ji dodal muži
stojícímu vedle něho.
"Přesně jako před padesáti lety, Sare," řekl.
Sar smutně přikývl. "Varovali jsme je."
"Vyhlašte pohotovost bezpečnostnímu oddělení. Možná je
budeme potřebovat."
"Pane," řekl Kirk, "spojili
jsme se svou lodí, která má o celé planetě přehled. Po celou dobu, toho takzvaného
útoku nazaznamenali jakoukoliv radiaci či poruchy. Pokud se jedná o nějakou
hru..."
"Tohle není hra," řekl Anan. "Právě bylo zabito půl miliónu lidí."
"Pouze na počítači," okamžitě dodal Spock.
"To je naprostá pravda," řekl Anan. "Jejich smrt je registrována. Mají 24 hodin aby se hlásili v
dezintegračních komorách. A jelikož se zdá, že přímé ohrožení pominulo, mohu
vám to vysvětlit. Pochopte kapitáne, že žádné dvě planety nemohou vést
nepřerušenou nukleární válku 500 let. Taková válka by netrvala ani 500 hodin.
Museli jsme najít jiné řešení."
"Jinými slovy," dodal Spock, "útok
Vendikaru byl pouze teoretický."
"Naopak, byl dosti reálný," trvá na svém Anan. "Je to prostě matematická realizace. Pokud je úspěšná, jsou
ztráty počítačově zpracovány, identifokovány a musí se hlásit likvidaci. Při
posledním útoku jsem přišel o manželku. Občas je to těžké, lidé umírají, ale
naše civilizace pokračuje..."
"Chcete mi říct," řekl Kirk "že vaši lidé prostě..." na chvíli se odmlčel "... do dezintegračních komor, kdy jim řeknete?"
"Ano. Jsou ve válce, vědí to a musí se těmito pravidli řídit..."
"Už jsem slyšel o chladnokrevných plánech,"
dodal Kirk, "ale tenhle strčí všechny do kapsy..."
"Je to chladnokrevné," souhlasil Spock, "má to však jistou logiku."
"Těší mě, že s tím souhlasíte," řekl Anan.
"Nesouhlasím s tím," řekl Spock chladně, "chápu to a to je naprosto něco jiného..."
"Dobře," řekl Anan. "Pak
si jistě vzpomenete, že jsme vás varovali, abyste se tu neukazovali. Rozhodli jste se
nedbat našeho varování. Při jednom útoku jsme zaznamenali zásah vaší lodi cizí
střelou." Udělal rychlé gesto. Kirk se rychle otočil. Za nimi stáli
čtyři muži s velice nebezpečně vyhlížejícími zbraňemi. "Všichni
vaši lidé z Enterprise mají 24 hodin na to, aby se dostavili do našich
dezintegračních komor. Abychom si byli jisti, že se vzdají, jste tu od této chvíle
jako rukojmí. Mimochodem, přesně tohle se stalo vaší lodi USS Valiant před 50 lety,
byli zabiti do posledního..."
"Vy," procedil Kirk mezi zuby, "mé lodi nic neuděláte, je to jasné?"
"Pokud to bude možné loď zachováme, ale její posádka je
mrtvá už teď! Dejte je do prvotřídního vězení," prohlásil.
Prvotřídní vězení se ukázalo být velmi pohodlné, vypadalo spíše jako malý
útulný byt, dokonce i s malou kuchyní. To ale nikoho v žádném případě
neuklidňovalo. Nybyli tam dosud ani hodinu, když se objevila Mea. Dívka vypadala dosti
ustaraně.
"Poslali mě sem, abych zjistila jestli něco
nepotřebujete," řekla.
"Potřebujeme toho dost. Chci mluvit s Ananem 7,"
prohlásil Kirk.
"Má práci se sestavováním mrtvých."
"Jestli se mnou nebude mluvit, bude mít tolik seznamů
mrtvých, že nebude věděť co s nimi."
"Kapitáne, vy máte svou povinnost ke své lodi,"
řekla dívka tiše. "My máme svou na naší planetě."
"Vaše povinnost nezahrnuje vstup do dezintegrátoru a vaše
zmizení!"
"Obávám se, že ano, kapitáne," řekla stejně
tiše jako předtím. "Mě taky prohlásili za zasaženou,
zítra se musím v poledne hlásit v dezintegrátoru."
Kirk na ni nepochopitelně zíral. Pořád mu to celé připadalo tak neskutečné, že
tomu vůbec nechtěl věřit.
"A vy to chcete udělat?" zeptal se Kirk. "Co by zmohli Anan a Sar kdybyste odmítli přijít?"
"Nejde o to co by dělala rada," řekla Mea. "Kdyby se tam všichni odmítli hlásit, nezbylo by Vendikaru než
použít skutečné zbraně - a my bychom museli udělat totéž. Do týdne by obě
planety byly neobyvatelné... Z toho jasně vydíte, že naše řešení je lepší."
"Ne," řekl Kirk, "to
tedy nevidím."
"To mě mrzí, můžu pro vás něco udělat?"
"Ano, pošlete sem Anana 7."
"Předám váš vzkaz, ale pochybuji, že přijde."
Když odešla, Kirk uhodil pěstí do dlaně. Pak najednou dostal nápad. "Pane Spocku!"
"Ano pane?"
"Vulkanci mají jisté telepatické schopnosti, že?"
"Ano kapitáne," řekl Spock. "Nesmíte
ale zapomenut, že jsem jen poloviční Vulkanec. Nedokázal bych odtud s Ananem navázat
spojení, ale i kdyby ano pak bych nemohl přenést složité poselství ani takové
přijmout!"
"To jsem neměl na mysli. Chtěl bych abyste těm strážcům
venku vsugeroval něco jako, že jsme nějekým nástrojem vyřízli do zdi díru a
snažíme se uprchnout..."
"Hmm," zamyslel se Spock, "o
vnímavosti Eminianců nic nevím. Za zkoušku ale nic nedáme."
"Správně, pusťte se do toho!"
|
Spock se opřel hlavou o zeď co byla nejblíže chodbě. Křivil obočí
a za chvíli se začal potit. Dokonce i Kirkovi, kterému byla telepatie španělskou
vesnicí pochopil, že jeho důstojník usilovně pracuje. Nic se nedělo, za chvíli ale
cvakl zámek a Kirk se přitiskl ke stěně. Dveře se prudce otevřely a dovnitř se
vřítil strážný s připravenou zbraní. Kirk ho kopl silně do týla a strážný se
tiše svezl na zem. Tiše ho odtáhl a vzal si jeho zbraň. "Děkuji
pane Spocku."
"Rádo se stalo, kapitáne."
"Teď musíme získat zpět své intercomy a spojit se s lodí.
Nevím jak se daleko bez zbraní dostaneme, potřebujeme jich víc. Tak jdeme,"
dodal.
|
Byly na poloviční cestě k místnostem Rady když zabočili za roh a
zjistili, že se nacházejí na konci fronty. Na druhém konci fronty byla velká
uzavřená buňka s ovládacím panelem u něhož seděl ozbrojený strážný a sledoval
světlo nad přístrojem. Náhle zhaslo, pohl ovladečem a otevřely se dveře kabinky.
Dovnitř vystopil muž, ještě naposled se kolem rozhlédl a pak se za ním zavřely
dveře. Přístroje zahučely a světla pohasla. Otevřely se dveře, ale uvnitř nikdo
nebyl. Kabinka byla prázdná. Kirk si vyměnil se Spockem pohledy a vše bylo jasné.
Kirk postupoval po opačné straně fronty něž byl panel se strážným. "Tak se rozejděte," řekl, "všichni ustupte."
Hlavy se otočily. Strážný vstal a promluvil : "Co to
tady..." pak uviděl Kirvovu ukradenou zbraň. Měl odvahu, Kirk ho mohl
klidně zastřelit a on to musel věděť, ale stejně se pokusil pozvednout vlastní
zbraň. V té chvíli ho Spock, který se blížil zezadu zaskočil svým nervovým hmatem
a strážný se odporoučel k zemi. Spock shrábl jeho zbraň.
"Skvělé pane Spocku ! Vy ostatní ustupte, ať se vám nic
nestane!"
Kirk namířil zbraň na dezintegrační buňku a zmáčkl spoušť. Výsledek byl velmi
uspokojivý. Zdálo se jakoby sze zbraně vyšel pouze ječivý zvuk, ale ve stroji se
objevila obrovská díra. Z panelu vyšlehly jiskry a v okamžiku byla buňka v plamenech.
"A teď běžte do svých domovů, běžte a zůstaňte tam!" zahřmněl Kirk.
"Běžte!" Lidé se rozutekly a Spock se přidal ke kapitánovi, přitom si s
velkou pozorností prohlížel zbraň.
"Usuzuji, že je pouze sonická, pokud je tomu tak, zajímalo
by mě jak dokáží udržet zvuk v pevném paprsku?"
"Na to se můžeme podívat později, zmizíme odtud!"
Když vtrhli do zasedací místnosti Rady nebyl tam kromě Anana nikdo. Náleval si
nějaký nápoj do sklenice a když je uviděl na chvíli zkameněl, ale po chvíli
dokončil pohyb a napil se. Po chvíli chtěl nabídnout Trovu (tak se nápoj jmenoval) i
Kirkovi, ale ten ho odmítl. Anan pokračoval, podíval se na ukradenou zbraň v Kirkově
ruce a řekl: "Předpokládám, že tímto jste zničil
dezintegrační komoru 12."
"Ano, velmi účinná zbraň a já se ani v nejmenším nebudu
rozhodovat ji použít znovu!"
"To je naprosto zřejmé," řekl Anan, "jste
prostě barbar!"
"Já?" prohodil Kirk nevěřícně.
"Jistě. Proč ne ? Všichni jsme, i ve vaší historii jste
taky nejprve zabíjeli a potom stavěli. To je naše společné dědictví."
"V tomto směru nejsme tak chladnokrevní jako vy."
"To je ale mrtvým v konečné fázi jedno," řekl Anan.
"V tom máte pravdu. Mám však dojem, že si plně
neuvědomujete jaká rizika na sebe berete. My neválčíme s počítači a
neshromažďujeme oběti na sebevražedných stanicích. U nás je to doopravdy. Mohl bych
tu vaši planetu zničit, pane radní. Pane Spocku, poručíku Manningu, rozhlédněte se
kolem, jestli tu nanajdete naše Intercomy."
"Už jsem to udělal," řekl Spock. Podal mu ho. Anan je ostražitě
sledoval...
"Kapitáne," řekl, "jistě
víte v jakém jsme postavení. Pokud vaši lidé nepřijdou do dezintegrační komory,
bude to porušení dohody, která byla uzavřena před 500 lety !"
"Moji lidé nejsou za vaše dohody zodpovědní."
"Jste důstojník, který je tu kvůli zachování míru," řekl Anan.
Zdálo se, že ho téměř prosí. "Proto budete zodpovědný
za jakékoliv stupňování války, které by mohlo obě planety zničit. Lidé budou
umírat strašlivým způsobem, naše kultura i kultura Vendikaru bude naprosto zničena.
Pohromy, nemoci, hlad,bolest, utrpení a pozvolná smrt... to budou následky za vaše
činy."
"Zdá se, že vás to děsí," řekl Kirk zlostně.
"To děsí každého normálního člověka!"
"To ano."
"Copak to nechápete, tohle všechno už je jednou za námi a teď hrozí, že se to
vrátí ! Copak ty čtyři stovky vašich lidí, pro vás znamenají víc než milióny
tady a na Vendikaru ? Co jste to za zrůdu???"
"Jsem barbar," řekl Kirk, po chvíli aktivoval Intercom.
"Pane Scotte, tady je Kirk."
"Kapitáne ! Mysleli jsme, že vás dostali."
"Oni si to také myslí, jak vypadá situace u vás?"
"Máme tady živo, nejdřív se nás snažili nalákat falešným vzkazem od vás.
Naštěstí počítač sdělil, že barva hlasu nesouhlasí. Určitě by vás to pobavilo.
No a pak nám poslali svoje ultimátum, takové rozkazy odmítám, a tak jsem tomu
nevěnoval pozornost."
"To je správné a co bylo pak?"
"Když uplynula stanovená lhůta, začeli na Enterprise střílet. Samozřejmě že
jsme po tom ultimátu zvedli všechny štíty. Chtěl jsem jim poslat na uvítanou pár
tuctů fotonových torpéd - koneckonců to už bylo po uplynutí doby, kdy vás měli
zabít - ale velvyslanec Fox mi to nedovolil. Pak chtěl abychom spustili štíty a mohl
se transportovat dolů a trochu to tam urovnat, ale to jsem mu zase já nedovolil. A co se
jeho týče, tak vážně vře vzteky."
"Vaše rozhodnutí byla naprosto správná Scotty a já je plně podpořím. Pokusím
se to tady dole urovnat, je zde ale velká šance, že se mi to nepodaří. Pokud se do 48
hodin neozvu, proveďte Hlavní rozkaz 23."
"23? Ale kapitáne..." Následovala dlouhá odmlka.
Pak se ozval Scottův hlas : "Za 48 hodin. Dobře, pane. Zlomte
vaz..."
"Co má tohle znamenat," zeptal se Anan.
"To znamaná, že za 48 hodin zničí Enterprise Eminiar
7."
"Teď blafujete, tohle byste neudělal."
"Já jsem to nezačal pane radní, mám v úmyslu to skončit, a hned..."
odpověděl Kirk.
Přišel ke stolu a zmáčkl tlačítko, které viděl Anana použít dříve. Stěna se
odsunula a odkryla řídící místnost.
"Pane Spocku, podívejte se jestli se v tomhle zařízení
dokážete vyznat, prosím vás."
"Máte se ještě co učit Anane, zkázy, nemoci, bolest - tak má vypadat válka, vy
jste z ní ale udělal něco elegantního a bezbolestného, že neexistuje důvod proč ji
zastavit. Proto ji vedete už 500 let. Nějaký pokrok pane Spocku?"
"Ano pane až na tu velkou mapu je mi to celkem jasné. Všechny zařízení jsou
dále napojeny na hyperprostorový vysílací signál, aby mohli být v neustálém
kontaktu se svými protějšky na Vendikaru."
"Je to důležité?"
"Řekl bych, že ano, pokud by nastalalo přerušení spojení, došlo by k
porušení celé smlouvy..." Pak zmáčkl několik tlačítek a řekl : "Toto je hlavní počítač, zablokoval jsem celý obvod, zničíte
jeden - vybuchnou všechny."
"Prima. Ustupte. A vy taky Anane." Kirk zvedl distruptor.
"Ne!" Vykřikl Anan. "Prosím
vás, ne..."
Kirk vystřelil. Hlavní počítač vybuchl a nastala řetězová reakce.
Kirk úspěště vyhnal všechny na chodbu a z kontrolní místnosti se zanedlouho valila
jen oblaka kouře. Trvalo to dlouho, pak Kirk řekl : "Tak a je
to!"
"Uvědomujete si co jste udělal," křikl Anan.
"Jistě, vrátil jsem vám nemoci a bolest, zkrátka všechny
hrůzy války... Vendikarští si teď budou myslet, že jste porušili vaši dohodu a
připraví se na opravdovou válku se skutečnými zbraněmi. Jejich útok bude znamenat
mnohem víc než jen spočítat oběti na vašem počítači. Zničí vaše města,
zdevastují planetu. Na vašem místě bych už začal vyrábět bomby."
"Vy jste zrůda," řekl Anan.
"Máte jen dvě možnosti, buď válčit nebo uzavřít
mír."
"Po 500 letech obětí? Zbláznil jste se? Anan si položil na čelo třesoucí se
ruku. "Já nevím... Nevidím..."
"My vám pomůžeme!" Kirk zvedl intercom : "Scotty
sledoval jste s Foxem tuhle debatu? Nechal jstem pro vás linku otevřenou."
"Jo, sledovali."
"Tak sem můžete vylvyslance poslat jestli chcete."
Za chvíli se Fox zhmotlil v místnosti... Vypadal důstojně a zmateně. "Uděláte tohle," řekl Kirk Ananovi. "Spojíte se s Vendikarem. Podle mě zjistíte, že jsou stejně
vyděšení jako vy. Udělají cokoliv aby se vyhli alternativě, kterou jsem vám
nabídl. Mír - nebo úplaná zkáza. To záleží na vás."
Anan se na něj díval a v jeho obličeji se odrážel zápas naděje se zoufalstvím.
Velvyslanec Fox postoupil dopředu.
"Pane radní," řekl, "jakožto
třetí strana, kterou zajímá pouze mír a nastolení normálních vztahů, bych vám
velice rád pomohl a nabídl vám své služby vyjednaveče mezi vámi a Vendikarem. Mám
v těchto záležitostech jisté zkušenosti."
Anan k němu přistoupil. "Možná," mumlal, "možná, že je ještě čas. Mám přímé spojení s nejvyšším
velením Vendikaru. Po staletí nebylo použito..."
"Pak už dlouho zahálí, buďte tak laskav a veďte mě..." Anan odešel
s Foxem a jejich hlasy brzy přestaly být slyšet.
Ostatní členové výsadku z Enterprise se za nimi dlouze dívali. "Je tu šance, že to vyjde," poznamenal Spock, "teď už vše
záleží jenom na nich..."
"Velvyslanec Fox, má sice pověst protivného muže, ale jsem si jist, že dělá
svou práci dobře," řekl Kirk, pozvedl intercom. "Kirk volá
Enterprise, odvolejte Hlavní rozkaz 23, uvědomte přenosovou místnost."
"Jistě pane," ozval se Scotty.
Kapitán ještě vedl se Spockem debatu, ale ta se ztratila v jiskření přenosového
paprsku...
[Předcházející epizoda] [Původní série] [Hlavní stránka] [Následující epizoda]
