Z kolonie Sandoval na Omicron Ceti III nepřicházel stále žádný signál, což ale nikoho nepřekvapilo. Všech sto padesát kolonistů už bylo zřejmě 3 roky po smrti, stejně jako z neznámých důvodů kolonisté předcházející. Ellias Sandoval si však přesto vybral toto místo, protože bylo jinak ve všech ohledech velmi lákavé. Až po usídlení a odmlčení jeho skupiny bylo u planety objeveno Bertholdovo záření (v laboratořích rozkládá živou tkáň zvířete za 72 hodin), proti kterému neexistuje žádná ochrana ani léčba.

            Po příletu k planetě se dolů přesunul šestičlenný výsadek: Kirk, Spock, McCoy, Sulu, biolog poručík Fletcher a důstojník Dimont. Kirk se rozhlédl po opuštěných stavbách kolonistů a řekl: "Těmto lidem trvala cesta ze Země rok. Přilétli sem - a zemřeli." V tom se odněkud ozval mužský hlas: "To sotva, pane." Z jedné budovy vyšel silný muž v pracovním obleku doprovázený dvěma dalšími s jakýmisi pracovními nástroji. Napřáhl ruku směrem ke Kirkovi.
"Vítejte na Omicron Ceti III. Jmenuji se Elias Sandoval. Po odletu ze Země jsme dosud neviděli kromě svých vlastních lidí žádného člověka. Po tom, co se nám porouchalo subprostorové rádio, jsme vás čekali. Byli jsme si jistí, že nějaká vaše loď přiletí, když od nás nedostanete žádnou zprávu."
"My jsme ale nepřilétli kvůli vašemu rádiovému tichu, pane Sandovale..." řekl udivený Kirk.
"Na tom nesejde. Jsme šťastní, že vás tu máme. Ukážu vám naši osadu..."
Sandoval pomalu odešel pryč, aniž by se ohlédl, zda ho někdo následuje (jeho dva společníci už mezitím také odešli). Spock zkontroloval údaje na trikordéru: "Intenzita Bertholdova záření je na předpokládané úrovni. Můžeme jí být vystaveni týden, avšak..."
"Avšak tihle lidé by neměli být naživu. Nemá cenu diskutovat bez informací. Musíme nějaké sehnat," rozkázal Kirk.
            Vyrazili Sandovalovým směrem. Procházeli kolem různých budov a teprve až teď si všimli, že vůbec nejsou pusté a opuštěné. Celá zdejší idyla připomínala Zemi nebýt jasně nepozemských velkých lusků. Sandoval zavedl celou skupinu do svého domu.
"Máme tu ještě další dvě osady. Zde nás je 45 kolonistů."
"Proč jste se rozdělili?"
"3 oddělené skupiny mají lepší šanci na přežití. Když jednu postihne nějaká nákaza je menší pravděpodobnost, že by se rozšířila do dalších dvou."
Ze dveří vyšla krásná žena a prohlížela si výsadkový team. Sandoval ji hned představil: "Toto je botanička Leia Kalomi. Kapitán Kirk, doktor McCoy, pan Spock..."
"S panem Spockem jsme se už setkali," řekla při podávání ruky. "To už je dávno."
"Naše filosofie je prostá - člověk by se měl vrátit k jednoduššímu způsobu života. Nemáme zde skoro žádné technické zařízení. Dokonce ani to rádio nikdy nepracovalo správně. Vládne zde dokonalá harmonie a klid," řekl s úsměvem Sandoval.

            Dimont první objevil další anomálii. Vyrostl ve farmářské rodině, kde chovali mnoho dobytka. Zde však žádný nebyl. Nebyla zde ani žádná jiná zvířata, nic než vegatace a lidé. Podle záznamů žádná přivezená zvířata nepřežila. To však neměli ani lidé.
"Vyšetřil jsem devět mužů mezi dvaceti a padesáti pěti lety. Všichni jsou v dokonalém fyzickém stavu, úplné učebnicové příklady. Je tu ale ještě něco podivnějšího," hlásil Kirkovi McCoy.
"Co?"
"Dostal jsem Sandovalův lékařský záznam před jeho odletem ze Země. Měl jizvu na plicní tkáni. Ale když jsem ho asi před hodinou vyšetřil, byl dokonale zdravý jako všichni ostatní."
"Selhání přístroje?"
"To mě také napadlo a ověřil jsem ho na sobě. Přesně zaznamenal mé chybějící mandle. Ale nezaznamenal žádnou jizvu na plicní tkáni, naopak ukazoval zdravý apendix, který byl podle materiálů odstraněn."
             I Fletcher zjistil další podivnosti: "Na zemědělskou kolonii obdělávají velmi málo půdy. A vůbec se nenamáhají střídat plodiny na polích. To je naprosto primitivní způsob, i když je půda velmi kvalitní."

            Pak přišel rozkaz z Hvězdné flotily k evakuaci všech kolonistů a výsadkového teamu vystaveného Bertholdovu záření na základnu 27. Někdo ve velení Flotily se zjevně bál, že by nemoc z ozáření mohla být nakažlivá. Podle McCoye je s Bertholdovými paprsky možné všechno.
            Kirk s McCoyem šel tuto nepříjemnou zprávu ohlásit Sandovalovi: "Budete muset říci o rozhodnutí Fotily svým lidem. My pro ně přichystáme..."
"Ne," řekl Sandoval jemně.
"Pane Sandovale, to je rozhodnutí Hvězdné Flotily."
"Nejsme v žádném nebezpečí," odpovídal Sandoval stále laskavě.
"Vysvětlili jsme vám důsledky Bertholdova záření ," řekl McCoy. "Nechápete, že..."
"Co mám dělat, abyste to pochopil, doktore. Podle vašich vlastních přístrojů jsme úplně zdraví a mezi námi ještě nikdo nezemřel."
"A co vaše zvířata?"
"Jsme vegetariáni."
"To není odpověď na mou otázku. Proč všechna pomřela?"
"Zabýváte se nepodstatnými věcmi, kapitáne. My neodejdeme."
"Mám rozkaz evakuovat celou kolonii a hodlám to udělat, ať už nám při tom pomůžete nebo ne."
"A jak to chcete udělat? Síťkou na motýli," říkal s klidným hlasem odcházející Sandoval.

            Spock byl právě s Leiou a kontroloval svůj trikordér. "Nic, ani hmyz, " řekl Spock. "Vaše rostliny však přesto rostou. Byli jste vystaveni Bertholdovu záření a žijete."
"To můžu vysvětlit."
"Udělejte to, prosím."
Leia Spocka přivedla na velké neobdělávané pole s podivnými lusky, zarostlé trávou a křovím.
"To je to místo....., poskytuje život, mír a lásku."
"To, co popisujete bývalo nazýváno pilulkou štěstí. Vy jako vědec přeci víte, že je to nemožné."
Na to mu Leia opáčila: "Není. A já jsem byla jednou z prvních, kdo je objevil."
"Je," podivil se Spock nad jejím zájmenem.
"Spóry," řekla Leia a ukázala směrem k luskům. Spock se k jednomu z nich sklonil, aby jej mohl lépe prozkoumat, když  najednou ten velký lusk praskl a vylétl z něj prach do všech stran, který zasáhl i Spocka. Ten jen potichu zasténal, potom se začal jeho výraz měnit. Mizel jeho přísný uzavřený pohled a celý se sklidňoval a uvolňoval. Obejmul Leiu, políbil ji a když se posadila, lehl si hlavou na její klín. Potom začal pozorovat oblohu: "Podívej se na ty mraky, támhleten vypadá jako drak." V tom se ozval Spockův komunikátor, ale on ho klidně ignoroval a dál popisoval mraky. Po druhém zapípání mu Leia navrhla, aby odpověděl.
"To bude jenom můj kapitán, " odvětil jí Spock. Nakonec však přeci jenom zvedl komunikátor ze země. Z něho se ozval znepokojený Kirkův hlas. Spock na něj jen laxně reagoval otázkou: "Co chcete?"
"Spocku, jste to opravdu vy," ptal se Kirk.
"Ano, kapitáne. Co chcete?"
"Kde jste?"
"Nemyslím, že bych vám to chtěl říci," odpověděl klidně Spock.
"Spocku, nevím, co si myslíte, že děláte, ale tohle je rozkaz. Hlaste se u mne v osadě do deseti minut. Připravujeme evakuaci kolonie na Hvězdnou základnu 27..."
"Ne, to si nemyslím."
"Nemyslíte co?"
"Nemyslím si to, pane."
"Spocku, ihned se hlaste v osadě. Odpovězte, Spocku..."
Další Kirkova slova už Vulkánec neslyšel, protože komumikátor zahodil do křoví.

            Kirk začal pomalu zuřit. Všichni členové posádky se začali chovat stejně jako Spock a nedbali jeho rozkazů. Po zjištění, že doktor McCoy chystá místo evakuace kolonistů přepravu lusků na loď, nechal se přenést na Enterprise. Zde byla situace stejná. Na můstku Uhura zkratovala všechny komunikační kanály mimo ty pro styk s planetou a pak zmizela ve výtahu. Kirk zamířil do přepravní místnosti. Zde už čekal spořádaně zbytek posádky, který se každou chvíli posunul. "Hlaste se na svá místa," začal Kirk z ostra. Ostatní ho jen tiše sledovali a skoro i litovali. "Bohužel, pane. Přenášíme se dolů, abychom se připojili ke kolonii," řekl mu jeden muž.
"To je vzpoura!"
"Ano, kapitáne. Je," odpověděl mu klidně stejný muž. Kirk zavolal McCoye a kupodivu se mu dostalo odpovědi. "Kostro, spóry těch zatracenejch rostlin zamořily celou loď přes ventilaci. Posádka dezertuje, aby se připojila ke kolonii, a já je nemůžu zastavit."
"To je skvělé. Pojďte dolů všichni," odpověděl mu s klidným hlasem doktor. Kapitán se z něho pokoušel získat nějaké informace o tom, proč na něj spóry nepůsobí, ale bezvýsledně.
"Vždycky jsi byl tvrdohlavý jako mezek, Jime. Ale i ty uvidíš světlo."
Kirk ještě chvíli zkoušel z doktora něco dostat.
"Už si někdy pil opravdový, vychlazený pepermintový julep přesně jako z Georgie?"
"Kostro, Kostro, potřebuji tvou pomoc. Můžeš pracovat na testech, krevních vzorcích, všem, co by nás nasměrovalo k podstatě těch věcí? Jak se jim postavit?"
"Kdo by se chtěl postavit ráji, Jime?"
"Kostro.." - McCoy ale přerušil spojení. Kirk se rozhodl za ním vydat a donutit ho ke spolupráci.

           V Sandovalově pracovně našel Kirk Spocka. "Kde je McCoy?"
"Říká, že se chystá vyrobit něco, čemu říká pepermintový julep," řekl Spock a dodal: "To je nějaký nápoj."
"Kapitáne, proč se k nám nepřipojíte," zeptal se Sandoval.
"K vašemu soukromému ráji?"
"Tak ho vytvořili spóry. Vidíte, kapitáne," řekl Sandoval "Máme být už tři roky mrtví. Nevíme, co se stalo, ale Bertholdovy paprsky, o kterých jste mluvil, na nás opravdu působily  během prvních dvou tří týdnů po přistání. Byli jsme nemocní a umírali jsme, když Leia objevila ty rostliny."
"Spóry samotné nepocházejí odsud, kapitáne," dodal Spock. "Nebyly na planetě, když se na ní pokoušeli usadit první dvě výpravy, proto kolonisté vymřeli."
"Jak to všechno víte?"
"Spóry nám to řekli. Nejsou to opravdové spóry, ale skupinové organismy tvořené miliardami submikroskopických buněk. Působí přímo na centrální nervovou soustavu."
"Odkud tedy pocházejí?"
"To se nedá říci. Bylo to už tak dávno a tak daleko odsud. Ta planeta už možná ani neexistuje. Putovaly vesmírem, dokud je sem nakonec nepřitáhlo Bertholdovo záření, ve kterém se jim dobře daří. Rostliny jsou místní, ale jsou pro ně jen přechodným domovem, dokud nenajdou živočišného hostitele."
"K čemu nás potřebují," vyptával se dále Kirk.
"Potřebují těla. Neubližují a na oplátku poskytují hostiteli dokonalé zdraví a klid mysli..."
"Prostě ráj," dodal Kirk.
"Proč ne? Tady nejsou žádné tužby ani potřeby. Je to skutečný Eden."
"Žádné tužby ani potřeby? K tomu jsme ale byli stvořeni....Pokud člověk nemá ambice, stagnuje a zakrní, nepřeje si být lepší, než je."
"Máme to, co potřebujeme," řekl Sandoval.
"Kromě výzvy. Nepostoupili jste tady ani o kus dopředu....Upadáte - hnijete tu ve svém ráji."
Spock smutně zakroutil hlavou: "Nic nechápete. Ale vrátíte se - dříve nebo později."
"Jděte k čertu. Vracím se na loď."

         Kirk ještě nikdy nebyl takhle rozzuřený. Na lodi už nikdo nebyl kromě luskovitých rostlin. Vzal si tedy z nich malý vzorek a pospíchal s ním do doktorovy laboratoře, zběžně si ještě pamatoval práci s mikroskopem. Když se mu povedlo dát vzorek pod mikroskop, hledal chvíli v McCoyových věcech, až našel adrenalin. Stříkl ho tedy trochu na sklíčko se vzorkem a spóry byly pryč - nezůstalo tam vůbec nic. Výborně, spóry se rozpouštějí v adrenalinu. Hned se vrátil na můstek a zavolal Spocka.
"Tady Spock, co zase chcete," odpověděl Spock.
"Už jsem se k vám připojil, teď už rozumím, Spocku," říkal klidným hlasem Kirk.
"To je vynikající, kapitáne. Kdy se přenesete dolů?"
Kirk Spocka přemluvil, aby se nechal přenést nahoru, protože prý potřebuje pomoc se zbalením několika věcí. Spock vykročil s úsměvem ke kapitánovi, ale nevěřil svým uším.
"Teď, ty vzbouřenecký zrádný kříženče, ty kalkulačko - ještě si posvítíme na tvoji dezerci z mojí lodi."
"Vámi použitý výraz kříženec odpovídá dokonale, ale výraz kalkulačka je poněkud nepřesný. Tou může být stroj, ne člověk," říkal trochu překvapený, avšak stále klidný Spock.
"Proč si myslíš, že jsi člověk. Jsi přerostlý zajíc. Jsi skřet s nabubřelou štítnou žlázou."
"Kapitáne, já nechápu..."
"Samozřejmě, že ne. Nemáš na to, abys mi rozuměl!  Všechno, co máš jsou jen tištěné spoje! Ale co můžu čekat od zrůdy, jejíž tatík byl počítač a matka encyklopedie."
"Má matka byla učitelka a můj otec byl velvyslancem," řekl už s ostrým tónem Spock.
"Byla stejná zrůda, jako její syn. Velvyslanec z planety zrůd! Jsi zrádce jako celá ta tvoje rasa! A ty máš tu drzost milovat se s tou dívkou - lidskou dívkou!
"Tak dost," řekl Spock téměř výhružně.
"Ještě jsem ani nezačal. Jsi zdechlina z paměťových čipů, která by se měla schovávat ve stoce, místo aby se vydávala za muže! Patříš do cirkusu vedle vlčích dětí, Spocku, ne na kosmickou loď!" S těmito slovy se na něj Kirk vrhl, sotva však stačil uhýbat před jeho výpady. Další rána ho poslala na podlahu u zdi a Spock zvedl nad hlavu židli, když se na něho Kirk zadíval: "No tak, pane Spocku, stačilo už vám to?"
Spock si opatrně ohmatával svoji čelist: "Vy jste mi to udělal schválně."
"Ano, pane Spocku. Spóry. Povězte mi o nich."
Po chvíli Spock řekl: "Jsou pryč, už jim nepatřím"
"Násilné emoce je ničí. Musel jsem vás dostatečně rozhněvat, abyste se zbavil jejich vlivu. To je ta odpověď, Spocku."
"To může být správně, ale těžko vyvoláme hádku pětiset členů posádky a kolonistů. To není logické."
"Uvažoval jsem nad tím," usmíval se Kirk, "co jste mi jednou říkal o podprahových zvukových frekvencích, které ovlivňují emoce."
"Ano, kapitáne. Určitý nízký tón varhan vyvolává pocit strachu."
"Potřebujeme nějakou, která lidi rozčiluje a můžeme jí napojit za spojovací panel a vysílat tak přes komunikátory."
"To se dá zařídit." řekl Spock.
"Pak tedy do práce."
"Kapitáne...udeřit jiného důstojníka je přestupek, kterým se zabývá válečný soud."
"Když budeme oba v base, kdo sestrojí infrazvukový vysílač?"
"To je celkem logické, kapitáne. Tak tedy do práce."

               Po vysílání signálu propukly na planetě malé bitky. Po nich přišla první omluvná volání na loď. Celá posádka se i s kolonisty vrátila na Enterprise, která byla zbavena sporů mimo jednoho  pro vědecké účely. Kirk, Spock a McCoy sledovali společně na můstku vzdalující se Omicron Ceti III.
"To bylo podruhé, co byl člověk vyhnán z ráje," zafilozofoval McCoy.
"Ne, tentokrát jsme sami odešli," řekl Kirk. "Neslyšel jsem od vás mnoho o vašem zážitku na Omicron Ceti III, pane Spocku."
"Nemám k tomu co říci, pane. Snad jen, že jsem byl poprvé v životě - šťastný."