Pathfinder
SD : neznámé
N : 230
Oficiální fotografie 1, 2, 3, 4, 5, z Star Trek Continuum
Verze bez obrázků....

Část první

Země.
Na dveře bytu kdosi zaklepal. V bytě byl velký nepořádek, jakoby se teprve někdo přistěhoval a nestačil vybalit. Za velkými okny bylo vidět několik futuristických mrakodrapů Los Angeles.

	"Minutku," ozval se koktající hlas Reginalda Barclaye, zatímco se snažil alespoň trochu ustlat svou postel,
	"... hned ... hned jsem tam!" a pokračoval s rychlým úklidem křesla.

Klepání se ozvalo znovu.
"Už jdu! Už jdu!"

"Ahoj, Regi!" odvětila Deanna Troi s úsměvem.

	"Jsem tak rád, že jsi přišla. Je báječné tě opět vidět!" vypravil ze sebe Barclay a neustále při tom muchlal hadr, který držel v rukou.
	Deanna čekala ... a Reg ji jen s radostí pozoroval. Po chvíli ticha se Deanna zeptala: "Nevadilo by ti, kdybych šla dovnitř?"
	"Ne ... ne, samozřejmě! Samozřejmě, jen pojď dál!" vyhrkl omluvně Barclay a ustoupil, aby mohla projít. Ještě než za ní dveře zavřel, už pokračoval v překotném mluvení.
	"Mohu ti něco přinést? Kávu, čaj ... mmm, počkej ... nic ... nic neříkej ... čokoládovou zmrzlinu!"
"Znáš mě, až příliš dobře. Ale jenom jeden pohár. Musím dávát pozor na svou postavu."

"Ale proč?" upřímně se podivil Reg. "Jsi ... jsi tak půvabná!"

"Ty jsi vždycky věděl jak mi polichotit," skoro se zarděla Deanna.

Barclayho to tak vyvedlo z míry, že na ní opět zůstal civět.
Deanna se chvíli také usmívala, ale pak řekla: "Doneseš mi ji prosím?"
"Don ... donést co?" podivil se Reg.
"Tu zmrzlinu."

"Pěkný byt," rozhlížela se Deanna.

	"Díky," zavolal Barclay zeshora a aktivoval replikátor: "Jeden pohár čokoládové zmrzliny."
	"Právě jsi se nastěhoval?" ptala se dál, když uviděla ten nepořádek.

"Ne, ne," vysvětloval rychle Reg, "bydlím tu už ... uuuuuuhhh, ah, skoro dva roky. Jen jsem si ještě nenašel čas pořádně ... vybalit."

"Je všechno v pořádku, Regi?" ptala se podezřívavě Deanna.
"Samozřejmě ... proč, proč by nebylo?"
"Abych byla upřímná, připadáš mi trochu mimo."

	"Já? Oh, to je jen tím, že jsem ... jsem tak rozrušen tím, že tě zase vidím," koktal Barclay a podal jí pohár.
	"Taky tě moc ráda vidím," uklidnila se prozatím a posadila se.

"Myslím, že Geordi byl trochu zklamán, že jsem ho nevzala sebou."

Barclay se posadil na pohovku a odvětil: "Já, ano, no, já, já doufám, že se s ním uvidím, uvidím později. .... ještě před tím než Enterprise opustí orbitu. Chtěl jsem si jen nejprve promluvit s tebou, to je přece normální, ne?"
"Jistě že," řekla Deanna, ale viděla, že je Barclay nervózní a neví co s rukama.
Po chvíli mlčení navázala: "Slyšela jsem, že pracuješ na projektu Pathfinder."
	"No, já, já pracoval ... ale teď už ne," vysvětloval.
	"Co se stalo?" "Oh, ah, nic ... opravdu, jen už toho prostě na mě, uh, bylo moc," vypravil ze sebe. Na stůl vyskočila bílá kočka a okamžitě začala ochutnávat Deannin pohár.

"Ale, ahoj!" reagovala roztomile Deanna.

	"Neelixi!" okřikl kocoura Barclay.
	Vzal ho ze stolu do náručí a káravě mu vyčítal: "Nevíš, že je neslušné jíst jídlo našich hostů? Jestlis měl hlad, proč jsi něco neřekl? Deanno, ehm to je Neelix!" představil kocoura Reg a nervózně se zasmál.
"Neelix," opakovala Deanna, "... zvláštní jméno. Možná bychom ho mohli představit Datovu Flíčkovi."
Barclay se usmál a dál laskal svého kocourka.

Po chvíli ticha si Deanna povzdechla. "Mám pocit, že jsi mě sem nepozval, jen kvůli vzpomínkám na staré časy. Řekni mi co se děje."

Reg věděl, že před ní své pocity nedokáže skrýt. Úsměv z tváře mu zmizel ... už se nechtěl přetvařovat. "Ztratil jsem sám sebe, Deanno."
"Sám sebe?"
"Na Voyageru," odvětil Reg ".... jsem posedlý Voyagerem," a dlouze se na ní zahleděl.

	"Vidíš, jsi tu na dovolené a co jsem udělal? Zatáhl jsem tě do dalšího konzultačního sezení.," vyčítal si Reg.
	"O to neměj starost. Důležité je, že jsem tady a chci ti pomoc," řekla uklidňujícím hlasem Deanna.

"Díky."
"Tak ... začni pěkně od začatku."

Barclay propustil svého kocourka a za přecházení po místnosti se dal do vyprávění.
"Přihodilo se ti někdy, že by tachyonový paprsek namířený na putující pulsar třídy B vyprodukoval tolik gravimetrické energie, aby to vytvořilo umělou singularitu?"

"To opravdu nemohu říct," odvětila trochu zmateně Deanna, která netušila o čem to mluví.

"A mě se to stalo. Ale moji nadřízení si mysleli, že by to poškodilo MIDAS."

"Midas?" zeptala se opět zmateně Deanna.

"Interdimenzionální komunikační komplex v mlhovině Mutara."

"Omlouvám se."
"Ten začátek," pobídla ho Deanna.

"Začátek ... ano," zamyslel se Reg a snažil se uspořádat své těkavé myšlenky. "No, myslím, že to všechno začalo v holosimulátoru. Jako vždy, že?" a nervózně se zasmál.

"Pokračuj," vyzvala ho Deanna.

"No ... já ... právě jsem projížděl několik simulací."

Barclay se pohyboval po holografickém můstku Voyageru mezi konzolami a zadával příkazy: "Počítači, zvyš rozsah trasceiveru Voyageru o 20 procent."
"Rozsah trasceiveru je na maximu," odvětil strojový hlas. Barclay si povzdechl a přesunul se ke kormidlu.
	"Aplikuj úzkopásmový filtr do signálního procesoru." "Filtr zapojen."
	Z interkomu se ozval jeho vlastní hlas, zkreslený interferencemi."Voyagere, ozvěte se. Ozvěte se, Voyagere. Voyagere, ozvěte se. Tady velení Hvězdné flotily. Voyagere, ozvěte se, Voyagere."
	"Dobře, dobře, dobře," mumlal si zatímco přešel k další konzole, kde pokračoval v práci.
	"Teď zuž pásmo filtru o 0.03 kilohertzů." "Regi, co tady deláš?" ozval se náhle káravý hlas.
"Oh. Uh, um, Pete [čti píte]," koktal přistižený Barclay. "Já ... já ... já jsem právě, ehm ..."
"Ano, projíždíš další simulaci. To vidím," dopověděl jeho nadřízený komandér Harkins. "Ale co tvoje diagnostika vysílače?"

"Správně. Ta diagnostika," koktal Reg.
"Už jsi ji doufám dokončil?" naléhal dál Harkins.

"Ehm ... skoro!" vyhrkl po chvíli koktání Barclay.

"Skoro není dost. Je to první věc, kterou ráno ukážeme admirálu Parisovi," odvětil velmi nespokojeně Harkins až se jeho pleš blýskala.
"Admirálu Parisovi?" nemohl si vzpomenout Reg.
"Neříkej, že jsi na to zapomněl," řekl nebezpečně Harkins.

"REGI!?" nemohl tomu uvěřit Harkins.
"Počítači, ukonči program," řekl Barclay, aby ho ještě víc nerozdráždil.

	Můstek Voyageru zmizel a oba se ocitli v prázdné mřížované místnosti.
	"Teď, když o tom přemýšlím, je jen dobře, že zítra přijede admirál Paris. Můžeme ho seznámit s mojí teorií," snažil se to zamluvit Barclay, zatímco zamířili ven.
	"Jakou teorií?" Oba vešli do hlavní laboratoře, kde pracovalo několik vědců a techniků.
	"Prostudoval jsem si prognózy mezihvězdných jevů z Deep Space Nine," pokračoval neoblomně Barclay, i když viděl, že mu Harkins nevěnuje příliš pozornosti.
	"Předpovídají, že ... že během tří dnů, proletí kolem Midasského komplexu ...
	... ve vzdálenosti 4 miliard kilometrů putující pulsar třídy B."
	To Harkinse upoutalo: "Myslíš, že by ten pulsar mohl komplex poškodit?"
	"Ne, ne. Štíty to vydrží. Naopak, myslel jsem, že bychom mohli ten pulsar využít pro svou vlastní potřebu," drmolil Barclay, zatímco Harkins kontroloval práci svých podřízených. "Jak?" Barclay se dal do nového vysvětlovaní, zatímco musel pořád dávat pozor, aby mu Harkins neutekl. "Předpokládejme ... předpokládejme, že nasměrujeme komplex na pulsar a vyšleme tachyonový paprsek. Teoreticky, bychom tak vytvořili gravimetrickou vlnu, dost silnou na to, aby vytvořila umělou červí díru.
	A můžeme tak navázat oboustranou komunikaci s Voyagerem." "Regi, to všechno jsou opět jen tvé sny," odmítl to Pete. "Ne, já ... já skutečně věřím, že to bude fungovat. Podle mých simulací ..."
	Harkins ho tvrdě přerušil: "Na základě tvé minulé série simulací, jsme promarnili šest měsíců při vývoji transwarpové sondy." "Tohle ... tohle je jiné. Tohle ..." snažil se Reg, ale nedořekl. Harkins ho přátelsky chytil kolem ramen a řekl: "Regi ... skutečně oceňuji tvoji představivost. To je to co tě dělá, tak cenným členem tohoto teamu, ale opravdu nehodlám sdělit admirálovi, že jsme objevili způsob jak komunikovat s jeho synem, jen kvůli nějaké absurdní teorii, která existuje pouze zde," a poklepal Barclaymu na čelo. "Teď, prosím, dokonči tu diagnostiku."
	Barclay sklopil zrak ... a otočil se ke konzole. "Ano, pane." Harkins odcházel, ale ve dveřích se ještě otočil. "A, Regi, nezapomeň ... dokud tu bude admirál, mluvím pouze já." "Mluvíš pouze ty. Rozumím," souhlasil překotně Reg, aby rozptýlil jakékoliv Peteovi pochybnosti. Ten kývnul a odešel. Barclay za ním ještě dlouho hleděl.
	"Pete se na mě pouze snažil dávat pozor, ale já jsem si byl jistý, že můj plán by fungoval. Nemohl jsem to jen tak vzdát."

Část druhá