The Man Trap
Enterprise se zastavila v souladu s předpisy u planety Regulus 8, celá planeta byla zpustošená, kromě několika trsů trnité vegetace. 'Bierceovo tábořiště,' tak se nazývalo místo, které bylo doslova poseto archeologickými vykopávkami a v okolí se nacházelo nespočetně hlubokých jam, které sloužily právě k onomu historickému účelu. Kolem jam se nacházelo několik stanů a různé archeologické haraburdí. Celkově vzato byla planeta jeden velký kráter, bylo jich tam tisíce, ale nebyl čas je prozkoumat. Zjistilo se jen to, že byly před několika tisíci lety obydlené. Na tom se nezdálo nic neobvyklého, protože celá Galaxie byla poseta místy, o kterých neměl nikdo ani tušení. A takových planet byly archeologům k dispozici stovky, ostatní mohli jenom snít o tom, že budou prohrabávat zbytky zaniklých civilizací. Bierce měl prostě štěstí, přesto se kapitán Kirk necítil na Regulu 8 dobře. A právě Enterprise se zde zastavila jen z jediného důvodu, a tím byly předpisy, že výzkumné týmy na cizích planetách musí alespoň jednou ročně projít celkovým lékařským vyšetřením. A právě Enterprise prolétala kolem Regulu 8 v dané období. A tak se McCoy přenesl na planetu, aby provedl prohlídku. McCoy se znal s ženou Bierceho - Nancy, která byla kdysi dávno jeho vážnou známostí. A právě Nancy ho jako první uvítala. Spolu s McCoyem se ještě na planetu přenesl člen posádky Darnell a Kirk, který se přidal ze zvědavosti. Nancy je uvítala z otevřenou náručí. McCoy ji po chvíli váhání také podal ruce.
"Leonarde," řekla, "dovol,
ať si tě prohlédnu."
"Nancy," vykřikl McCoy, "ty
jsi nezestárla ani o rok." Kirk se musel ovládat, aby se neusmál. Nancy
Bierceová byla elegantní 40ti letá žena, ale nezdála se mu nijak pozoruhodná. Vlasy
jí už prokvétaly šedí a jen těžko uvěřit, že by se do ní vědec a lékař tolik
zamiloval, když jí bylo třicet. Zestárla, ale zůstal ji půvabný úsměv.
"Tohle je kapitán Enterprise, Jim Kirk"
představoval McCoy. "A tohle je člen naší posádky
Darnell."
Nancy se mile usmála na kapitána i Darnella, který zareagoval podivně - otevřel ústa
a oněměle na ni zíral. Kirk by ho s chutí nakopl, kdyby tu nebyla Nancy.
"Pojďte dál," zvala. "Musíme
na Boba chvíli počkat, jakmile začne kopat, zapomíná na čas. Ubytovali jsme se ve
sklepení, kde se dříve nacházel starý oltář. Nijak luxusní, ale je tu alespoň
více místa. Pojď dál Bonbónku," řekla a zamířila do nízkých
kamenných dveří.
"Bonbónku ?" divil se Kirk.
"Kdysi mi tak říkala," zamumlal McCoy a vyrazil
za ní. Kirk se zastyděl za svůj dotaz a mlčky následoval Darnella.
"Proč ji tak očumujete?" utrhl se na Darnella
Kirk.
"Promiňte pane," řekl Darnell. "Připomněla mi jednu dívku, kterou jsem poznal na Wrigleyově
planetě."
"Stačí," přerušil ho Kirk. "Až se vám zase příště připomene, přeberte si to o samotě.
Raději byste měl počkat venku."
"Ano pane. Děkuji." Darnellovi se zřejmě
ulevilo. "Trochu se tu porozhlédnu, jestli souhlasíte,
kapitáne."
"V pořádku, ale zůstaňte na doslech." Koneckonců
to bylo normální, Darnell kromě žen z posádky neviděl žádnou jinou od poslední
zastávky, ale přesto to Kirkovi přišlo zvláštní.
Bierce dlouho nepřicházel, a tak se Nancy omluvila a šla ho hledat. Zanechala Kirka
s McCoyem o samotě a jim nezbylo nic jiného, než si mlčky prohlížet kamenné
sklepení. Kirk se cítil dosti divně, v duchu přemýšlel jestli by nebylo lepší se
vrátit na Enterprise. Naštěstí přišel Bierce dříve než dokončil myšlenku. Byl
to vysoký člověk a výraznými lícními kostmi. Byl o něco vyšší než McCoy a v
očích měl jakýsi lesk, lesk který připomínal něco inteligentního, ale zároveň
hořkost.
"Doktore Bierci," řekl "já
jsem kapitán Kirk a toto je lodní lékař..."
"Vím kdo jste," přerušil ho Bierce uspěchaně, "a nepotřebuji vás tu. Stačí, když nám tu necháte zásoby
aspirinu, tablety soli a něco takového. Jinak se nemusíte obtěžovat."
"Promiňte, ale předpisy vyžadují alespoň jednu prohlídku
ročně," prohlásil Kirk. "Jestliže budete
spolupracovat, bude doktor McCoy hotov raz dva." McCoy už si připravoval
nástroje.
"McCoy?" zavětřil Bierce. "Ach
ano, slyšel jsem už to jméno. Nancy o vás mluvívala."
"Ruce od těla prosím, prosím, a dýchejte pravidelně... Ano a copak říkala, že
přiletím?"
Po nepatrné odmlce řekl Bierce : "Vy jste viděl Nancy?"
"Byla tady když jsme přišli," odpověděl Kirk. "Šla vás hledat."
"Ach tak. Samozřejmě jsem rád, že se mohla setkat se
starým přítelem, alespoň si mohla popovídat. Já mám raději samotu, ale pro ženu
to bývá někdy těžké."
"Chápu," přikývl Kirk, ale jistý si tím zrovna nebyl.
McCoy ukončil prohlídku trikordérem a gestem vytáhl lžíci na stlačení jazyka. "Vůbec se nezměnila," řekl. "Otevřte
ústa prosím."
Bierce se neochotně podvolil. V tu chvíli se vzduch rozezněl děsivým
výkřikem. Kirk se chvíli domníval, že ho vyrazil Bierce. Pak ticho provázelo další
výkřik a Kirk si uvědomil, že slyší ženský hlas. Všichni tři se vrhli ke
dveřím. Venku Kirk s McCoyem předběhli Bierce. I když žil převážně v přírodě,
nebyl dobrým běžcem. Nemuseli ani utíkat daleko. U kraje kráteru stála Nancy s
pěstmi u úst nad Darnellovým tělem. Když doběhli vrhla se McCoyovi do náručí, kde
hledala oporu, ale ten si jí nevšímal a poklekl k tělu. Leželo tváří k zemi. McCoy
prozkoumal puls, otočil hlavu, cosi zamručel a pak obrátil tělo. Kirkovi bylo jasné,
že člen jeho posádky je mrtev. Tvář měl pokrytou červenými skvrnami, které pomalu
mizely.
"Co se stalo?" zeptal se Kirk.
"Nevím. Jakoby se dostal do vakua nebo něco imunologického.
Počkat co je tohle?"
Bierce se přiblížil. McCoy s námahou rozevíral jednu z Darnellových pěstí.
Skrýval v ní jakýsi předmět nevýrazné barvy. Vypadal jako seschlá dýně. Zdálo
se, že část toho hnusu byla ukousnutá. Kirk se otočil směrem k Nancy.
"Co se stalo?" zeptal se zostra.
"Nebuďte hrubý k mé ženě, kapitáne," pronesl
Bierce svým uspěchaným hlasem. "Určitě to nebyla její
chyba."
"Jeden z mých mužů je mrtev. Nikoho neobviňuji, ale paní
Bieceová je jediným svědkem."
McCoy se postavil a něžně jí řekl: "Nancy, řekni nám
jenom to co jsi viděla. Klidně a pomalu."
"Já jsem jenom..." řekla, pak zmlkla a polkla... "Nemohla
jsem Boba najít, a proto jsem se vydala zpátky. Vtom jsem spatřila vašeho muže. Měl
v ruce tenhle kořen borgie a čichal k němu. Chtěla jsem na něho zavolat, když to
vypadalo že se chystá do něho kousnout. Nevěděla jsem, že to chce udělat, pak se mu
zkřivila tvář a upadl."
Zarazila se s skryla tvář do dlaní. McCoy ji jemně vzal za rameno. Kirk, který neměl
chuť se nějak vyjádřit se zeptal: "Jak víte, co to bylo za
kořen, když jste byla tak daleko?"
"Takový křížový výslech," zavrčel Bierce.
"Bobe, prosím tě. Samozřejmě jsem to nevěděla, viděla
jsem ho až teď. Ale je nebezpečné hrát si s neznámou rostlinou na neznámé
planetě..."
Jistě měla pravdu, ale tohle věděl Darnell určitě také. Kirk řekl s nehybnou
tváří McCoyovi: " Balíme Kostro. S prohlídkou můžeme
pokračovat zítra."
"To určitě nebude nutné," řekl Bierce. "Kdybyste
nám tu nechal zásoby léků, kapitáne..."
"Tak snadno to nepůjde, doktore Bierci,"
prohlásil Kirk. Vytáhl intercom a řekl: "Kirk volá
přenosovou místnost. Přeneste nahoru dva muže a jednoho mrtvého."
Rozpitvané Darnellovo tělo leželo na stole v ošetřovně. Teď by ho nepoznala ani
vlastní matka. Kirk stojící u místního intercomu se se slabou nevolností díval jak
McCoy přemisťoval Darnellův mozek do nějaké mělké nádoby. Potom se otočil a myl
si ruce tak dlouho,dokud je neměl bílé jako sníh. Kirk už viděl mrtvoly v různém
stupni rozkladu, ale takovou řezničinu dosud nezažil.
"Nemohu vyloučit jed," řekl bezvýrazným hlasem
McCoy. "Některé dobře známé přípravky působí bleskově
a nezanechají mnoho stop. Nanříklad botulin. Ale nenašel jsem žádné důkazy po
substanci připomínající celulózu ani v jeho žaludku, ani mezi zuby. Mohu jen říct,
že došlo k celkovému poškození kapilár. To mohlo způsobit cokoliv, třeba šok. A
pak ty skvrny na obličeji."
McCoy zakryl rozpitvané tělo. "Provedu nějaké chemické
testy, hlavně krevní. Ale rád bych věděl co vlastně hledám. Také by mě zajímalo
jaké jsou příznaky otravy kořenem borgie. Než se to dozvím, je to tápání ve
tmě."
"Spock už hledá údaje o té rostlině v knihovně," řekl Kirk. "Nemělo by mu to dlouho trvat, ale musím říct, že to co jsi mi
řek mě vůbec nepřekvapuje. Darnell byl až příliž zkušený, než aby kousal do
nějaké věci, kterou někde sebral."
"Ale co jinak? Nancy? Jime, já už toho viděl v životě hodně, ale Nancy se mi
nikdy nezdála schopná vraždy!"
"Nezabíjejí pouze lidé - moment už tady máme zprávu.
Spusťte, pane Spocku."
"Nemáme nic o kořenu borgie, kromě zprávy samotných
Biercových z doby před šesti lety," ozval se Spockův hlas. "Jedná se podle nich o aconitum blízké rodu Lilium. Obsahuje
dvacet až padesát různých alkaloidů, ale žádný z nich nedokážeme naší
technologií detekovat. Syrový kořen je jedovatý pro myši, ale není tu žádná
zmínka o symptomech otravy u lidí, mimo..."
"Mimo čeho?" vyštěkl McCoy.
"Víte doktore, to není symptom. Ve zprávě se dodává, že
kořen příjemně voní a jeho vůně se podobá vůni některých poživatelných
rostlin, například tapioky. To je všechno".
"Děkuji." Kirk přerušil spojení. "Kostro
nedovedu si představit, že by Darnella přimělo něco kousnout do neznámé rostliny
jen proto, že voní jako tapioka. Nekousl by ani do broskve, dokud by si nebyl jist, co
to je. Byl to rozumný člověk."
McCoy rozhodil rukama. "Ty jsi ho znal. Ale kam nás to vede?
Symptomy vzdáleně ukazují na otravu akonitinem. Ale kromě toho nemám nic."
"Ne tak docela." upozornil Kirk. "Musíme
vyslechnout Bierceovi, Kostro. A k tomu budu potřebovat tvou pomoc."
McCoy se otočil a pokračoval v umývání rukou. "Máš ji mít," dodal, ale
jeho hlas zněl velmi chladně.
Kirkova metoda výslechu Bierceových byla jednoduchá, ale tvrdá. Nařídil, aby se
oba dostavili na loď. Bierce zuřil.
"Jestli si myslíte, že se jen tak přenesete dolů, budete
nás otravovat a zasahovat do naší práce, uvědomte si nespornou skutečnost, že jste
na mé planetě vetřelcem..."
"Vaši stížnost jsem zaznamenal," prohlásil Kirk. "Omlouvám se za nepříjemnost, ale je také nesporné, že cosi
čemu nerozumíme zabilo jednoho z našich mužů. Mohlo by to ohrozit i vás."
"Žijeme tady už téměř 5 let. Kdyby tu bylo něco nepřátelského, zjistili
bychom to nebo ne?"
"To vůbec není jisté," řekl Kirk. "Dva
lidé nemohou vědět o tak velké planetě všechno dokonce ani po pěti letech. Ani za
celý život. V každém případě má tahle loď za povinnost chránit lidské životy v
místech jako je tohle. Za daných podmínek musím vaši stížnost odmítnout."
Krátce poté, co se Bierceovi dostavili na palubu, předložil McCoy zprávu o
analýze Darnellova těla.
" Byl to šok," hlásil Kirkovy z obrazovky. "Ale šok velice podivný. Jeho krevní elektrolyty jsou krajně
neobvyklé, přišel o velké množství soli. Hrome, v celém těle nemá ani mikrogram
soli. Ani v krvi, ani v slzách, v žádném orgánu. Nikde. Vůbec nemám ponětí, jak
se to mohlo stát!"
"A co ty skvrny na tváři?"
"Popraskané kapiláry? Takové známky má po celém těle. To je za daných
okolností normální, ale neumím si vysvětlit proč jich má nejvíc na tváři a proč
jsou kulaté. Určitě to nebyla otrava."
"Potom ta rostlina," prohlásil Kirk suše, "nebyla
rostlina. A bylo to zřejmě inteligentní. To se mi moc nelíbí."
"Ani mě ne," řekl McCoy a odvrátil oči.
"Dobře. To znamená, že nesmíme ztrácet čas a musíme
Bierceovi vyslechnout. Kostro, vím že tohle všechno pro tebe muselo být
vyčerpávající. Nespal jsi dva dny. Raději si vezmi něco pro uklidnění a jdi
spát."
"Jsem v pořádku."
"To je rozkaz," prohlásil Kirk.Odvrátil se od obrazovky a zamířil ke
kajutě, kde byli ubytováni Bierceovi. Ale našel tam jen jednoho z nich, Nancy zmizela.
"Zřejmě se vrátila na planetu," prohlásil
Bierce. "Udělal bych to také, kdybych se jen na deset sekund
dostal k vašemu transportéru. Nežádali jsme, aby jsme tu byli vězněni."
"Darnell taky nežádal, aby ho někdo zabil. Vaše žena se může nacházet ve
vážném nebezpečí. Ale mám dojem, že vás to moc nezajímá."
"Není v žádném nebezpečí, všechno jste si vymysleli!"
"I mrtvola je výmysl?"
Bierce pokrčil rameny. "Nikdo neví, co ho mohlo zabít. Ale
pokud jsem si všiml, hrozba přišla až s vámi." Víc z něho Kirk
nevytáhl.
Rozčilený se vrátil na můstek a nařídil pátrání po Nancy. Výsledek však byl
negativní a i paměťové moduly transportérů potvrdily, že se jimi Nancy nikam
nepřenesla. Ale pátrání nakonec odhalilo novou mrtvolu na palubě 12, a symptomy měl
totožné s Darnellem. Kirk, který byl už dosti rozzuřený zavolal McCoye.
"Promiň, že ti ruším spánek, ale už to zašlo příliš
daleko. Chci, aby byl Bierce vyslechnut pod pentatholem."
"Hm," řekl McCoy. Jeho hlas zněl příliš
zastrašeně, jako by se ještě nevzpamatoval z dávky uklidňujících prostředků.
"Pentathol? Droga pravdy. Narkotikum. Hm. To chvíli potrvá. A
co lidská práva?"
"Ať si klidně stěžuje, když bude chtít, jdi a připrav ho."
O hodinu později ležel Bierce v oblouzení na lůžku. Kirk se nad ním napjatě
skláněl. McCoy a Spock se drželi v pozadí.
" Kde je vaše žena?"
" Já nevím... Ubohá Nancy, miloval jsem ji... Jediná svého druhu..."
"Prosím o vysvětlení."
"Ten stěhovavý pták... bizon..." Bierce zamručel. "Je mi divně."
Kirk pokynul McCoyovi, který mu změřil tlak a nadzvedl víčko. "Je
v pořádku," řekl.
"Jaký bizon," zeptal se Kirk.
"Miliony... Prérie se jimi černala. Jediné stádo pokrylo
tři státy. Když utíkali dunělo to jako hrom. Všichni jsou pryč, jako ty bytosti
tady."
"Tady? Myslíte na této planetě?"
"Na planetě... jejich chrámy... úžasná poezie. A zůstal jen jeden, Nancy to
chápala..."
"Kde je Nancy, kde je teď?"
"Mrtvá. Pohřbená na kopci, zabili ji!"
"Pohřbená? A kdy se to stalo?"
"Před rokem," blekotal Bierce. "Nebo před
dvěma? Nevím. Je to tak zmatené. Nancy a ne Nancy. Víte, oni potřebovali sůl. Když
došla, umírali... Všichni, až na jednoho."
Kirk celý zmatený uvažoval, a proto další otázku položil Spock.
"Ten tvor se vydává za vaší ženu?"
"On se za ni nevydává, on může být Nancy," mumlal Bierce.
"Nebo někým jiným?"
"Kýmkoliv, když zabil Nancy, málem jsem ho zabil taky. Ale nedokázal jsem to, byl
poslední..."
To opakování Kirka stále více dráždilo. Zeptal se chladně: "To
je jediný důvod, Bierci? Řekněte mi, když je vždycky s vámi, vypadá jako
Nancy?"
Bierce zasténal, ale neodpověděl. McCoy se znovu přiblížil.
"Být tebou nenaléhal bych na něj Jime," řekl. "Můžeš si vynutit jakoukoliv odpověď, ale nespěchej, jinak
ohrozíš pacienta"
"Já už žádnou odpověď nepotřebuju," řekl Kirk. "Teď jsme se vetřeli do malého soukromého nebe. Ten tvor může
být manželkou, milenkou, nejlepším přítelem, idolem, otrokem, mudrcem, bláznem -
čímkoliv."
"To musí být krásný život, když máš neustále někoho za sebou a při
sobě."
"Nejlepší cesta k paranoie," řekl Spock. Kirk se prudce otočil k
omámenému Biercemu. "Dokážete tu bytost poznat, ať na sebe
vezme jakoukoliv podobu?"
"Ano..."
"Pomůžete nám?"
"Ne."
Kirk nic jiného neočekával a pokynul McCoyovi.
"Musíme zorganizovat pátrání. Zlom ten jeho odpor, Kostro.
Nezajímá mě, jak to uděláš, jestli ho nějak ohrozíš. V tomto stavu je pro nás
stejně nebezpečný jako ta jeho "Nancy". Pane Spocku, pomozte mu a buďte
připraven střílet při sebemenším náznaku nebezpečí."
Vyšel z ordinace, aktivoval interkom a vyhlásil poplach a nařídil, aby na každé
palubě a chodbě byla ostraha.
"Každý si musí pozorně všímat svého druha,"
prohlásil do intercomu. "Na palubě je jedna osoba
přebytečná. Vydává se za jednoho z nás. Poručíku Uhuro, skenujte všechna
pracoviště. Jestliže spatříte tutéž osobu na stejném místě, vyhlásíte poplach.
Jasné?"
Šramot za ním jej přiměl, aby se obrátil. Byl to Spock. Uniformu měl roztrhanou a
ztěžka dýchal.
"Spocku! Myslím, že jsem vám řekl jasně... co se
stalo?"
"Byl to McCoy," pronesl Spock roztřeseně. "Nebo
spíše to nebyl McCoy. Sotva jste vyšel z ošetřovny, vrhl se na mě. Chytil mě za
paži, ale podařilo se mi utéct."
"McCoy? Zdálo se, že se nějak zdráhal použít ten pentathol a i při výslechu
byl... Není divu. Mohl se skrýt jen na jednom místě. Tam odkud přišel."
"Na planetě?"
"Ne, v McCoyově kajutě." Začal se zvedat, ale Spock ryhle zvedl ruku.
"Okamžik kapitáne. Možná ještě doktora nezabil, ale
jestli ho vyplašíme..."
"Máte pravdu." Kirk vyťukal na intercomu číslo
McCoyovy kajuty a po krátkém zaváhání zmáčkl. Objevil se pohled z tiché kamery, a
tak nikdo jiný neměl tušení že jej pozoruje. McCoy tam byl, ale dvakrát. Jeden spal
na lehátku a druhý stál přede dveřmi a nahlížel do místnosti. Ten stojící se
pohnul a přešel kolem kamery, na chvíli znemožnil výhled. Potom se znovu objevil. Ale
už to nebyl McCoy, ale byla to Nancy. Posadila se na lůžko a zatřásla se spícím
doktorem. Zamručel, ale nechtěl se probudit.
"Leonarde," ozval se Nancyn hlas. " To jsem já, Nancy.Probuď se. Prosím tě, vstaň. Pomoz mi."
Kirk musel tu komedii obdivovat. To co viděl, byla bezpochyby cizí bytost, ale hrůza a
děs v jejím hlase byly jako skutečné, možná se i bála. Znovu zatřásla McCoyem.
Ospale zamžoural očima a pak se posadil.
"Nancy! Co se děje? Jak dlouho jsem spal?"
"Pomoz mi Leonarde."
"Co se děje? Ty jsi vyděšená."
"Ano jsem," řekla. "Prosím tě pomoz mi,
chtějí mě zabít."
"Kdo?" zeptal se McCoy. "Jen klid. Nikdo ti
neublíží."
"Tak to stačí," řekl Kirk a nevědomky ztlumil hlas, i když ho pár
na obrazovce nemohl slyšet.
"Ta věc se ho snaží získat. Naštěstí ho zatím nechce
zabít. Musíme se tam dostat rychle, než si to rozmyslí!"
Po chvíli už vrazily do McCoyovy kajuty. Doktor i žena se vrhli proti nim. Nancy
vykřikla.
"Odstup od ní, Kostro," řekl Kirk, v ruce
připravený phaser.
"Co se děje, Jime?"
"To není Nancy, Kostro."
"Že ne? Ale je, určitě. Zbláznil ses?"
"Zabilo to dva muže."
"A Nancy Bierceovou," přidal Spock. I on držel v ruce zbraň.
"Tohle?"
"Ano," řekl Kirk. "Podívej se, předvedu ti
to."
Kirk natáhl ruku a pomalu rozevřel pěst. V dlani měl hromádku bílých krystalků,
které se v jeho pomalu rozplývaly.
"Podívej Nancy," řekl. "Sůl.
Můžeš si jí vzít. Čistá koncentrovaná sůl." Nancy se k němu váhavě
přiblížila, ale pak se zastavila.
"Leonarde," řekla tiše. "Pošli
ho pryč. Jestli mě miluješ, pošli ho pryč."
"Jistě," souhlasil McCoy. "Jime, chováš se
jako blázen, děsíš ji."
"To není strach, ale dychtivost," řekl Kirk. "Jen
se podívej."
Tvor se opět přiblížil jako paralyzovaný. Pak se bez jakéhokoliv varování vše
dalo do pohybu. Kirk měl matný dojem obrovského tělesa, velkého asi jako člověk,
vyhlížejícího však zcela jinak. Zdálo se mu, že se mu obrovská přísavná
chapadla snaží dostat na obličej. Pak zaburácela rána a on upadl.
McCoyovi a Kirkovi, chvíli trvalo než se vzpamatovali. Na kapitána ještě působily
účinky Spockova výstřelu z phaseru. McCoy utrpěl citový šok. Když se opět ocitli
na můstku, Biercova planeta už mizela z obrazovky.
"Ta sůl mě přivedla na nápad," řekl Spock. "Ten tvor lovil, jen když nemohl získat látku čistou. Tak ho
držel Bierce na uzdě."
"Nemyslím, že ta civilizace vymřela, jen proto že jim došla sůl,"
řekl Kirk. "Asi nebyli příliš inteligentní a nedovedli
využít svých vrozených schopností."
"Mohlo to v nich dřímat," namítl Spock. "My
přece taky máme pořád zuby a drápy, ale nekoušeme ani nedrápeme."
"To je možné, ale něco nechápu. Jak se to dostalo do tvé kajuty Kostro? Nebo o
tom nechceš mluvit?"
"Ale mě to nevadí," řekl McCoy. " I když
si teď budu připadat jako směšný blázen, tedy poslouchejte: Je to jednoduché,
přišla hned potom co jsem si vzal uspávací prostředek. Byl jsem tak trochu v limbu.
Říkala, že už svého muže nemiluje a chce, abych ji odvezl zpátky na Zemi. Víš...
já jsem to tehdy s Nancy myslel opravdu vážně. Nebylo těžké mě zlákat. Zvlášť,
když už jsem měl v sobě prášky... A později, když jsem spal mi musela dát další
dávku.Jinak bych nemohl prospat celou tu dobu, co byl vyhlášen poplach. Zase to
dokazuje jedno - nikdy se nezapleť s civilistkou."
"Dobrá zásada," souhlasil Kirk. "Bohužel,
se jí nemůžeš pořád držet."
"Ale stále tomu nerozumím," dodal McCoy. "Kromě
Bierce byl s tím tvorem v jedné kabině i Spock. A z pitvy vyplynulo, že ten tvor byl
dvakrát silnější než člověk. Jak jsi z toho vyvázl Spocku, že jste přišel jen o
zbraň?"
Spock se pousmál. "Naštěstí moji předkové plavali v
jiných mořích než vaši, doktore McCoyi," prohlásil. "Soli v mé krvi jsou jiné než vaše... Zřejmě jsem tomu tvoru
nechutnal."
"Pravda," souhlasil McCoy a podíval se na Kirka. "Jsi
nějak zamyšlený Jime, nějaké potíže?"
"Hm... Jen jsem myslel na ty bizony..."
[Předcházející epizoda] [Původní série] [Hlavní stránka] [Následující epizoda]