Pathfinder
Část pátá
Admirál Paris seděl ve své kanceláři na Velení Hvězdné flotily. Na
stole toho moc neměl, jen několik PADDů se spisy a zarámovanou fotografii svého syna
Toma ještě v uniformě.
Ozval se bzučák a Paris se dotkl tlačítka.
"Co je, Nicole?"
"On je stále tady," ozval se hlas jeho sekretářky.
 |
"Řekla jste mu, že mám na 1500 sjednanou schůzku?" |
"Ano, pane. Ale nechce odejít."
Paris si povzdechl. "Pošlete ho dál."
| Otevřely se dveře a Barclay netrpělivě vešel dovnitř. "Admirále, uh, dí-díky, že jste mě přijal." |
|
| "Naháníte strach mé sekretářce, pane Barclay. Máte pět minut," povolil mu admirál. |
|
"Pět minut, ano?" ujistil se
ještě Reg.
"Posaďte se."
 |
Jakmile se usadil, začal mluvit: "Uh, nejdřív ... nejdřív, bych-bych se vám chtěl ospravedlnit za můj včerejší výstup. Bylo to protože, já ... já ... mám velkou starost o Voyager." |
"Ano, komandér Harkins mě informoval o vaší náklonosti k posádce Voyageru. Jak jsem vyrozuměl, trávil jste svůj volný čas s holografickým obrazem mého syna, a ostatních. Abych řekl pravdu, je to trochu zneklidňující."
| "No, chápu j-jak to z vašeho pohledu musí vypadat, uh, ale to nic nemění na tom, že mám plán jak komunikovat s Voyagerem," vytasil se Barclay a zamával PADDem v ruce. |
|
| "Komandér Harkins si nemyslí, že je ten váš plán uskutečnitelný," namítal Paris. |
|
| "Mezitím jsem svou teorii vylepšil,"
řekl Barclay a podal PADD admirálovi, který ho skoro až příliš dychtivě přijal,
"zjednodušil jsem ji. Vše o co žádám je dostat šanci ji
vyzkoušet a jestli mám pravdu, je tu možnost, že budete mluvit s
Tomem." |
|
 |
|
 |
 |
 |
Admirál si jen zběžně prohlédl PADD, krátce pohlédl na obrázek svého syna a pak řekl: "Podle mého názoru vás komandér Harkins z projektu odvolal z dobrého důvodu a je to jeho výsada. Nechci aby mé osobní pocity zasahovali do řádu Hvězdné flotily," odmítl admirál a podal PADD zpět Barclaymu. |
 |
Reg vytáhl další argument. "To ... to já jsem porušil protokol, já bych měl být potrestán. Ale posádka Voyageru by neměla být a ani ... ani vy. Potřebuji jen přístup do laboratoře na jeden jediný den. Poté, jestli já .. eeeh ... uh, jestli se mýlím, vzdám se své hodnosti." |
| Admirál o tom chvilku přemýšlel: "Nařídím prozkoumání vašich teorií. Jestli se ukáže, že to za něco stojí, nařídím komandéru Harkinsovi, aby na tom jeho team pokračoval," a natáhl ruku pro PADD. |
|
"Ale ... ja jsem jediný, kdo ví..." snažil se protestoval Barclay.
 |
"To je maximum co pro vás mohu udělat. Hezký den," odmítl admirál. |
 |
Barclay neměl jinou možnost, než nechat svůj PADD na stole a odejít. |
 |
"Takže to dopadlo dobře," zaradovala se Deanna, když Barclay skončil své vyprávění. |
 |
"Ne, ne, ne. Nedopadlo, vůbec ne," odporoval Reg. |
"Admirál přece řekl, že prozkoumá tvé
výsledky..."
"Copak to nechápeš?!" zajíkal se Reg, "jenom se mě pokoušel zbavit, stejně jako Harkins."
"Zkus se uklidnit," radila mu Deanna.
| "Teď už chápeš, proč potřebuji tvoji pomoc," dodal Barclay už o poznání klidněji. |
|
"Ano, chápu," kývla Deanna, ale myslela tím
úplně něco jiného než Reg.
Ten si toho ale nevšiml a pokračoval: "Mu-musíš promluvit s
admirálem jako poradkyně Flotily a říct mu, že jsem duševně zdráv a schopen
vrátit se do služby."
"To nemohu udělat," odmítla opatrně po chvíli přemýšlení.
 |
"Proč ... ne?!" rozkřikl se Barclay a bezmocně rozhodil rukama. |
 |
"Podívej se na sebe. Prožíváš akutní úzkost, nespavost a paranoiu. Udělal jsi co jsi mohl. Teď je čas nechat Flotilu, aby se o Voyager postarala." |
 |
S každým jejím slovem si Barclay uvědomoval, že má pravdu. |
 |
"Teď se musíme postarat o tebe," zakončila Deanna, ale to Barclayho jen opět rozčílilo. |
"Se mnou není vůbec nic v nepořádku!"
odsekával jedno slovo po druhém.
"Sám jsi říkal, že jsi posedlý Voyagerem,"
namítala Deanna.
| "A i kdyby!? Jestli mi posedlost pomůže v mé práci, je to oběť, kterou rád podstoupím." |  |
| "Malá nestabilita výměnou za kontakt se ztracenou lodí. Copak není Voyager důležitější, než můj psychický stav?!" řval už teď bezmocností Barclay. |  |
| "Voyager je důležitý! Ale stejně tak ty!" |  |
| "Ta loď ... její posádka," dodal plačtivě Barclay a posadil se ... |  |
| "... jsou všechno co mám." |  |
 |
 |
| Deanna si přesedla k němu na pohovku a mírně se zeptala: "Jak to?" |  |
| Z očí mu vyhrkli slzy a Barclay začal pomalu odkrývat celou pravdu: "Od ... od té doby co js-jsem odešel z Enterprise, už ... už to nikdy nebylo stejné. Je to jako kdybych ... ztratil svou rodinu." |  |
 |
 |
 |
"Takže sis vytvořil novou v simulátoru," doplnila ho Deanna, "...jenomže oni nejsou skuteční." |
 |
"Ale já nevím ... jak se s tím vším jinak ..... vypořádat." |
 |
"Pamatuješ si, když jsi nastoupil na Enterprise? Měl jsi potíže se včlenit do kolektivu, že?" |
Barclay se zmohl jen na přikývnutí.
"Ale po nějaké době sis získal několik přátel. Můžeš
přece to samé udělat tady, na Zemi."
"Ale, já ... já nevím jak," odvětil s beznadějí Reg.
| "Budeme na tom pracovat společně," chlácholila ho. |
|
"Ale vždyť přece zítra odlétáš."
 |
"Rozhodla jsem se požádat kapitána Picarda o dočasné uvolnění ze služby ... abych mohla strávit nějaký čas se starým přítelem," řekla a usmála se. |
"Ale, Deanno," zaprotestoval, "ty .. ty ... to nemůžeš udělat."
 |
|
 |
"Zkus mě zastavit," vyzvala ho s úsměvem Deanna. |
V noci Reg nemohl usnout. Chvíli koukal do stropu a snažil se počítat ovečky, ale nedařilo se. Vstal a sundal ze sebe svého kocoura. "Promiň, Neelixi. Musím jít. Ne, ne, nepřemluvíš mě."
