Janeway se prochází po lodi a sleduje činnost své posádky. Musela dokonce uklidňovat, že není na inspekci.
Kapitánův deník, hvězdný čas 47546,2. Jsme na cestě domů už několikátý týden. Všimla jsem si na některých členech posádky určitých změn. Tady v Delta kvadrantu se všichni chováme jako jedna rodina. Chtěla bych proto najít způsob, jak být posádce něčím víc než jen obyčejným kapitánem. Nevím ale, jak na to, a ani kde začít. Na akademii nás učili, že velitel si musí zachovávat určitý odstup. Dlouho jsem si myslela, že to tak má být. Třeba je to tak správné. Třeba je ten odstup nezbytný pro zachování respektu a autority. Je dokonce možné, že právě teď potřebují cítit, že jsem někdo víc, než oni. Ráda bych se tak cítila. Počítači, škrtnout poslední větu.

Kapitán dojde až do jídelny, kde sedí spolu nad jídlem Harry a Tom. Její příchod je docela vyvedl z míry. Kathryn nechává oba sedět a ptá se, co dnes Neelix uvařil.
Kim odpovídá, že starodávný čínský pokrm. Čas oběda skrývá vždycky nějaké překvapení, od té doby, co Neelix obsadil kuchyni. Janeway ale vyzdvihuje úsporu energie replikátorů. Paris si neodpustí poznámku, že doufá na vymizení střevních potíží. Náhle nikdo nepokračuje v konverzaci, a tak kapitán odchází.
"Měli jsme jí říct, aby si přisedla."
"Od kdy zvou praporčíci kapitány ke stolu?" ptá se Tom.
"A proč ne?"
"Prostě se to nedělá."
"Co je špatného na troše zdvořilosti?" namítá Harry.
"Kapitáni nestojí o zdvořilost, ale o respekt. A proto se s nižšími šaržemi nekamarádí."
"A s kým se tady má podle tebe asi tak kamarádit? Není tu moc dalších kapitánů, se kterými by si mohla promluvit," argumentuje Kim.
"Kdyby s námi chtěla posedět, tak nás vyzve, abychom se k ní přidali. Tak už to prostě chodí."
"Myslím, že máš trochu zastaralé názory," trvá na svém Harry.
Janeway se snaží sehnat alespoň kapku kávy, ale všechny konvičky jsou prázdné. Volá Neelixe. Protože ji nikdo neodpovídá, vejde do kuchyně. Její přirozenost vše prozkoumávat se nezapře ani teď. V objevování ji ale vyruší právě Neelix.
"Kapitáne! Musím říct, že dnes ráno vypadáte báječně. Máte nějakou novou rtěnku, ne?"
Kathryn to rozesměje. "Né, je to stejná barva, co nosím vždycky."
"Možná mi to tak připadalo jen tady při tom umělém světle, ale vypadáte opravdu výborně. Tím samozřejmě nechci říct, že byste tak jindy nevypadala."
Janeway ho přeruší s prosbou o kávu. Ten, protože ji už nemá, nabídne něco mnohem lepšího. Kathryn ale nechce nic jiného než obyčejnou kávu a tak si chce vybrat svůj replikátorový příděl. Neelix to ale nepovažuje za nejvhodnější, protože by měla jít celé posádce příkladem. Kapitán přiznává, že má pravdu. Neelix ji proto nalévá nějaký řekněme nápoj z proteinových semínek. Ale lépe by se to požívalo lžičkou. V tom ji volá Chakotay. Ta mu odpovídá, že se hned dostaví na můstek. Tentokrát unikla.
"Jsem tu, komandére."
"Nebylo nutné, abyste přišla osobně."
"To tedy bylo!"
První důstojník ji sděluje, že senzory zachytily neznámou mlhovinu. Nachází se v ní velké množství omikronových částic, které by šly použít jako doplňující zdroj energie. Kapitán proto svolá všechny vyšší důstojníky na můstek a nařídí změnu kurzu.
"V té mlhovině je určitě káva."
Janeway doufá, že by posádce prozkoumání mlhoviny mohlo trochu zvednou náladu. Ptá se Chakotaye na atmosféru v posádce. Ten ji sděluje, že je nyní čas truchlení a smutku. A to právě dělá Kathryn starosti. Potřebovala by tady nějakého poradce, ale původní cíl mise s tím nepočítal. Chakotay ji vysvětlí, že oni mají za své poradce zvířata, se kterými mluví, od kterých se učí a kteří je provází celým životem. Jde o techniku aktivních představ. Každý má jiné zvíře, které ale dotyčného necharakterizuje. Janeway chce vědět, jaké zvíře má Chakotay, (tipovala medvěda), ale nedozví se to, protože by tím komandér urazil svého průvodce. Chakotay dodává, že ho provází velice dobře. Janeway se proto ptá, zda by si také mohla vybrat své zvíře. Komandér ji nabídne, že ji naučí, jak najít své zvíře.

Paris oznamuje, že se blíží k okraji mlhoviny. Voyager zpomalí. Harry a Tom hlásí získávané údaje. Nevypadá to, že by měly nastat problémy, proto se kapitán ptá Tuvoka na lokalizaci nějakého bohatého naleziště omikronových částic. Výrazná koncentrace se nalézá přibližně 460 mil. km směrem ke středu mlhoviny. Janeway nařídí aktivaci motorů na 1/4 impulsu. Voyager vlétá do mlhoviny. Na obrazovce jsou vidět fialovo-červená mračna. Kim to komentuje slovy: "Něco takového jsem v životě neviděl."

Tuvokovi se to ale moc nezamlouvá: "Tuvok volá Kima. Pane Kime, podobné komentáře nepatří na velitelský můstek, a už vůbec ne od vyššího důstojníka. Nižší důstojníky taková slova znejistí." Harry se nezmůže než na obligátní: "Ano, pane."

Z neznámého důvodu stoupá hustota na 42%. Pravděpodobně magnetické pole Voyageru přitahuje prachové částice. Proto Janeway nařídí vypnout impuls a aktivovat rakety. Hustota ale stále stoupá až na 70%, což ještě nepředstavuje ohrožení povrchu lodi. Ložisko je vzdálené nyní jen 12 300 km. Když chce Janeway přikázat udržení kurzu, celá loď se otřese.

Voyager narazil na nějakou energetickou bariéru. Protože nemají žádné údaje o energetickém zdroji, domnívají se, že se jedná o přírodní jev. Od omikronových částic jsou nyní vzdáleni 7 200 km. Kvůli toronovým emisím nejde zaměřit transportní paprsek skrz bariéru. Janeway se rozhodne bariéru, která je silná jen asi 50 m, prorazit. Nařídí zvednout štíty a zapnout rakety na plný výkon na dobu 4 sekund. Voyager bez problémů prorazí. Všichni sledují obrazovku.

"Co si o tom myslíte pane Tuvoku?" ptá se Kathryn.
"Nejsem schopen Vám nabídnout jakékoliv vysvětlení."
V tom Harry zareaguje: "Kim volá Tuvoka. Jinými slovy, v životě jste něco takového neviděl. Slibuji, že nižším důstojníkům to neřeknu."
"Kapitáne, ta díra, kterou jsme udělali při průniku bariérou, se za námi zase zavřela." oznamuje Paris .
V jídelně se Neelix kouká z okna a není dvakrát šťastný z toho, co tam vidí.
"Kes, do čeho jsme se to zase dostali?"
"Vypadají všechny mlhoviny takhle?"
"Nemám zdání. Nikdy jsem se do nich necpal. Naopak, vždy jsem se snažil se jim vyhnout."
"Lidé na zdejší lodi jsou rození badatelé, Neelixi."
"Lidé na zdejší lodi jsou rození idioti, jestli chceš slyšet můj názor. Neváží si toho, co mají. Tahle loď je nejlepší a nejstabilnější v okruhu sta světelných let. A co s ní dělají. Koukneme se, jestli bychom dnes nenašli zase nějakou vesmírnou anomálii, aby nás roztrhala na kusy."
"Myslím si, že náš kapitán není idiot. O posádku se stará výborně."

"Jó, stará se výborně o svou posádku. Až na to, že ji neopomene vystavit nebezpečí smrti kdykoliv je to možné. A to prosím říkám jako člen té posádky. Nesouhlasil bych, abys s námi jela, kdybych tohle všechno věděl dopředu." "Myslím, že je to fantastické." "Fantastické?" diví se Neelix. "Kdybych já byla kapitán, otevřela bych každičké zrníčko, které bych objevila, a pořádně ho prozkoumala." "Já nepopírám romantiku těchto průzkumů, nebo jak tomu říkáš, ale bráním se nazvat to fantastické." V tom ho Kes políbí a Neelix přestává vidět okolí tak černě. Dokonce se mu to začíná líbit. "Ještě jsem nikdy nikoho nepolíbila uvnitř mlhoviny."

Tento romantický okamžik je ale náhle přerušen, jak jinak.
Voyager se opět otřásá. Janeway vyhlásí pohotovost. Ať je to cokoliv, proniká to jejich štíty a lepí na trup. Senzory to nemohou identifikovat, protože se to skládá z nereaktivních prvků. Dochází ke ztrátám rezervní energie. Změna polarizace ochranných štítů nevykazuje žádný efekt. Protože je pokles energie už na 6%, Janeway nařídí Parisovi průnik zpět energetickou bariérou do volného prostoru. Spouštějí rakety. Ale opět prudce narazí. Bariérou nyní nelze proletět, protože je nyní kolem jejího okraje vysoká koncentrace nitricidového prachu. Protože nemůžou přepnout na impuls, musí spustit rakety na vyšší výkon, než je povoleno.
"Máme k dispozici ještě 38 fotonových torpéd, kapitáne." Oznamuje Chakotay.
"A žádné vyhlídky na nové, až tahle dojdou." Namítá Janeway.
 

Protože bariéra stále odolává, nařídí kapitán dvousekundový výstřel z phaserů. Jelikož se i tento pokus minul účinkem, nezbývá nic jiného, než použít fotonové torpédo. I když se přes bariéru dostávají, není po nebezpečí. Mají problémy s navigací. Prostředí houstne. Reservy energie stále klesají. Konečně z mlhoviny vyletí.
"Zrušte nejvyšší pohotovost. Odvezte nás alespoň 2 000 km od toho mraku. Odeberte vzorek trupu pro poručíka Torres. Chci vědět, co dokázalo paralyzovat naše obranné systémy. Kolik reservní energie jsme ztratili?" "Celkem 11%." Oznamuje Harry. "Budu muset zapomenout na kávu. To je tedy skvělé." Posteskne si Janeway.

Praporčík Kim tvrdě spí. Do jeho kajuty se potichu vkrade neznámá osoba, která mu násilím sejme škrabošku z očí. Je to Tom, který má nepřekonatelnou touhu Harrymu něco ukázat. Dovede ho až před simulátor a aktivuje holoprogram Paris 3. Tom zde vytvořil repliku francouzské putyky. Ústředním místem je stůl na pool. (pozn. tento holoprogram se stane ekvivalentem pokru v TNG).

Harrymu představí Sandrinu, která bar vede a který převzal její jméno (Bar U Sandriny), a také Ricky, kterou si pravidelně dává do všech svých holoprogramů. (Pozn. Paris umí dobře líbat, nebo alespoň to tak vypadá). Kim se ale nějak nemůže uvolnit. Chtěl si objednat šálek čaje, ale Tom myslí po Francouzsku.
"Nejsem zvyklý pít takhle pozdě v noci. Pálí mě potom žáha."
"Harry, tohle je holografické víno, z toho tě žáha pálit nemůže."
Později Paris Kima přemluví, aby si vyzkoušel pool.
"Víš Harry, takhle si já představuji domov, můj malý ostrůvek tady nahoře v Delta kvadrantu."
"Už si to vzdal, co? A nebo chceš, abychom si mysleli, žes to vzdal? A přitom ti to chybí."
"Co jako?" Ptá se Tom.
"Domov."
Asi to nebyla otázka od věci, když Paris svůj šťouch pěkně pokazil.
"Jseš na řadě ty, Harry."
 

B´Elanna prozkoumává vzorek získaný z trupu Voyageru. Něco se jí nezdá a proto jde na ošetřovnu za Doctorem. "Počítači, aktivuj pohotovostní zdravotnický holoprogram." "Prosím sdělte mi, jaké máte potíže." "Proč stále říkáte totéž?" "Mohu se jen dohadovat, co vedlo mého programátora k takovému zadání, poručíku Torres." "Nemyslíte, že už je na čase ten program změnit?" "To je pozoruhodný námět. Hologram, který dokáže programovat sám sebe. S takovou schopností bych mohl založit rodinu, vybudovat armádu." "Vím něco o holografickém programování. Třeba bych tu vaši úpravu mohla zvládnout sama." "V tom případě začínám spolupracovat." "Už Vám někdo řekl, že máte příšerné chování?" ptá se B´Elanna.

"Moje chování? Na stanici Jupiter sedí v holoprogramovacím centru muž, kterému o tom můžete napsat. Jmenuje se Zimmerman. Vypadá stejně jako já. A teď, ne že by mě to nezajímalo, ale volala jste mě asi kvůli něčemu jinému."
"Chci slyšet další názor na tohle," říká B´Elanna a podává Doctorovi zkumavku.
"A čí je ten první názor?"
"Můj vlastní, když dovolíte. Jsou to úlomky, co se na nás nachytaly v mlhovině."
"V mlhovině? Co jsme dělali v mlhovině? Ne, neříkejte mi to, my jsme ji prozkoumávali, že? Nic jiného tady neděláme. Proč předstíráme, že se vracíme domů, když jediné, o co jde, je prolézt každý krychlový metr tohoto kvadrantu."
Když se Doctor vzpamatuje, Torres mu sděluje získané údaje. Ten ji dokonce pochválí, že si vedla velmi dobře, ale vysloví obavu, že by mohlo jít o něco mnohem zajímavějšího.

Kapitán sedí za stolem ve své pracovně a něco si pročítá. Přichází za ní Chakotay s hlášením, že dokončili očistu trupu lodě. Když Janeway naplánuje odlet na 07.00, všimne si, že komandér drží něco v rukou. Samozřejmě se na to ptá.
"Můj kouzelný váček. Nikdy jsem ho nikomu neukázal. Ale po našem rozhovoru si myslím, že Vám bych ho ukázat měl."
"Pomůže mi to najít mého zvířecího průvodce?"
"Časem byste si měla udělat svůj vlastní. Tenhle mi pomůže, abych vám asistoval při výběru."
I když je Kathryn překvapena, že už klidně nyní, nic nenamítá a výrazně položí padd na stůl. Chakotay přejde na druhou stranu místnosti k nízkému stolečku, ke kterému si klekne. Položí váček na stůl a rozbaluje ho. V tom se podívá na kapitána. Ta konečně vstane a připojí se k němu. Chakotay ji popíše obsah váčku. Potom ji řekne, aby si položila ruku na přístroj a soustředila na kámen z řeky.
"Ah-koo-chee-moya. Jsme daleko o posvátných míst naší předků. Jsme daleko od kostí našeho lidu. Ale věříme, že se najde nějaká silná bytost, která se ujme této ženy a pomůže ji najít odpovědi, které hledá. Zavřete pomalu oči. Přijímejte energii světla do celého těla. Nechte ji, ať se rozplyne úplně všude. Připravte se opustit tuto místnost, tuto loď. Vrátíte se teď na místo, kde jste byla v životě nejvíc šťastná. Najdete ho. Vidíte kolem sebe všechno takové, jaké to bylo. Dokonce slyšíte i všechny zvuky toho místa." Kathryn otevře oči a spatří západ slunce nad neklidným mořem. "Tady to přece znám. To je..."
"Nemluvte se mnou o tom, co vidíte. Urazila byste své zvíře. Rozhlédněte se a zjistíte, že na tom místě nejste sama. Je tam ještě někdo. Bude to první zvíře, které uvidíte. A s ním budete mluvit. Už ho vidíte?"
"Ano."
"Mluvte s ním."
"O čem mám mluvit?"
"Sama víte, na co se chcete zeptat."
V tom je přeruší zvonek. (Jako vždy, zvonek nebo hlášení přes interkom).
"To mě mrzí, měla jsem říct počítači, aby nás nerušil." Omlouvá se kapitán a vpouští nezvanou osobu dál. Je to B´Elanna, která poznává, že si asi nevybrala nejvhodnější chvíli.
"Komandér mi právě pomáhal najít mého zvířecího průvodce."
"Doufám, že s ním budete mít větší štěstí než já."
"B´Elanna je jediná, která se pokusila své zvíře zabít." upřesňuje Chakotay.
"Je mi líto, že jsem vás vyrušila, ale došli jsme k zajímavým závěrům při analýze těch částic. Jsou organického původu."
"Našli jste mikroskopické formy života?" ptá se Janeway.
"Ne, to si nemyslím. Ty vzorky jsou organické elementy daleko větší formy života. Vypadá to, že ta mlhovina ve skutečnosti asi žádná mlhovina není."

Na můstku Janeway, Chakotay, Torres a Tuvok stojí u panelu počítače a studují údaje získávané z "mlhoviny".
Doctor je aktivovaný na hlavní obrazovce a samozřejmě nezůstává zticha. "Můžete mi prozradit, co vlastně hledáte?"
"Chci vědět, jak vážně jsme mohli onu formu života poškodit." odpovídá kapitán.
"To je jednoduché. Projeli jste skrz ní lodí, stříleli jste uvnitř phasery a udělali jste do ní díru fotonovým torpédem. Je velká pravděpodobnost, že jste ji mohli..."

Doctor je ale na kapitánův rozkaz počítači zvukově deaktivován. Janeway nařídí izolovat omikronové částice, ke kterým se chtěli dostat. Zjišťují, že je nyní jejich koncentrace daleko menší, a že velké množství částic je nyní venku mimo energetickou bariéru. Logickým předpokladem je, že unikají trhlinou způsobenou fotonovým torpédem. Ze všech závěrů vyplývá, že je velmi pravděpodobné, že těžce poranili živou bytost. Otázka je, jak to napravit.

Doctora, který se na sebe snaží celou dobu upozornit (jde to těžce, když se nikdo nedívá vaším směrem a vy nemůžete mluvit), si všimne Paris. Janeway mu tedy vrátí slovo. "Jak pozorné. Možná vás bude zajímat, že analýza toho organického vzorku z trupu lodi potvrdila určitou schopnost regenerace té živé formy. Tomuto procesu můžeme snadno pomoci." Doctor předá slovo B´Elanně, která získané poznatky shrne a poskytne řešení. Stimulovat regeneraci nukleogenické struktury lze nukleogenickou radiací. Nejlepší bude paprsek zaměřený na obvod trhliny.
"Komandére, připravte se na stav nejvyšší pohotovosti. Vracíme se k té živé hmotě. Pane Kime, proberte ještě jednou všechny zkušenosti z prvního setkání a připravte nová bezpečnostní opatření. Pane Tuvoku, Vy se pokusíte najít takovou modifikaci našich ochranných štítů, která by odolala obrannému mechanismu té živé hmoty. Začátek akce ve 13.00. Rozchod." přikáže kapitán.

Chakotay, dle rozkazu, svolává všechny na svá místa, aby se připravili na stav nejvyšší pohotovosti. To se nelíbí Neelixovi, který právě začal servírovat oběd. Proto volá komandéra, jaký je důvod k nejvyšší pohotovosti. Ten mu mimo jiné sdělí, že se vrací zpět do "mlhoviny", což Neelixe málem přivede k amoku. "Vracíme se zpátky? To snad ne! Teď toho mám dost!"
"Neelixi.." Chce ho uklidnit Kes.

"Ne, jdu za kapitánem, abys věděla." A opravdu jde až do kapitánovi pracovny. "Kapitáne, mám tomu rozumět tak, že ta mlhovina, kterou jsme našli, je nějaká příšera nebo co?" "Není to příšera, Neelixi. Je to živá bytost." "Omlouvám se, jestli to, co řeknu, bude znít bláznivě, protože je možné, že jsem se stal obětí nějakého vtipu, ale nechystáme se zpátky do břicha té obludy, že ne?" "To nebyl vtip!" "Jak to?" Nechápe Neelix.

"My jsme tu bytost poranili a musíme ji tedy zase pomoci."
"Já jsem nepřišel na palubu téhle lodi proto, abych se stal veterinářem."
"Myslela jsem, že vaše schopnosti jsou neomezené."
"Právě teď jsem se dostal na hranici. Takže pokud Vám to nevadí, počkám na vás venku na palubě své malé lodi."
"Celá posádka je zaneprázdněna přípravou na pohotovost. Není technicky možné, aby Vás připravili na start. A nehodlám před každým dalším nebezpečím zjišťovat váš názor na věc. Jestli chcete odejít, je to vaše právo. Ale teď si najděte nějaké místo s dobrým výhledem, protože jdete stejně jako Jonáš dovnitř velryby."
"Vaše poslední slovo?"
"Odchod." Řekne Janeway. "To je v terminologii Hvězdné flotily: vypadněte."
Neelixovi nakonec nic jiného nezbývá.
 

	Voyager se blíží k okraji "mlhoviny". Deaktivují impulsní motory a aktivují rakety na 1/3. Vlétávají dovnitř. Mají spuštěné štíty. Adaptivní funkce zapnuta. Okolní hustota je dvounásobná oproti minule naměřeným hodnotám, a proto tlak na trup lodi dosahuje nebezpečných hodnot. Začínají vypouštět kladné ionty podél trupu, což má za následek odpuzování prachu a snižování okolní hustoty. Tlak na trup také klesá. Udržují kurz. K trhlině je to už jen 14 000 km a je už na dohled. Janeway rozkazuje poručíku Torres připravit nukleogenický paprsek a panu Parisovi nejlepší pozici pro jeho aktivaci.
	V tom se Voyager prudce otřese. A znovu. Loď byla zasažena jakýmsi multipolárním proudem. Štíty jsou na 87%. Polarita každého náboje se točí tak rychle, že ji štíty nemohou kompenzovat. V tom ztrácejí řídící prstencovou nástavbu.
	Inertní tlumiče nefungují. Paris ztrácí kontrolu nad kormidlem.
	V tom se celý Voyager prudce skloní dopředu a nekontrolovaně padá.

Janeway, která se na zemi sotva udrží zábradlí, velí okamžité zavření záklopek všech raket. Torres odpovídá. "Kapitáne, jediná možnost, jak zastavit rakety, je vypustit z nich deuterium do vesmíru. Takovou ztrátu paliva si nemůžeme dovolit."
"Nemáme na vybranou. Udělejte to!"
"Rozumím. Odpojuji rakety."
Paris hlásí, že inertní tlumiče stále nefungují.
Kathryn ale ví, jak to vyřešit: "Sestavte IDF základnu na 3-0-0 a znovu zapněte."
Podkladové procesory zase nabíhají a inertní tlumiče jsou opět v původním stavu.
Janeway velí vše vypnout. Tuvok oznamuje, že je hlášeno 16 zranění, ale žádné není vážné. Paris hlásí, že se nyní nacházejí přibližně 70 000 km od původní pozice, uvnitř té bytosti mnohem hlouběji než předtím. "Nezbývá než doufat, že má pomalé trávení." Dodává kapitán a ptá se na návrhy, jak se dostat zpátky k tomu zranění tak, aby nedráždili její obranný systém.
Chakotay říká: "Zdá se, že nás teď nechává na pokoji, když jsme vypnuli všechny pohonné systémy. Možná, že to byl důvod, proč se bránila. A jestli mám pravdu, musíme se dostat zpět bez použití motorů. Když jsme tu byli poprvé, zjistili jsme cirkulující zdroje energie, a protože jsme si mysleli, že je to mlhovina, nevěnovali jsme tomu pozornost. Vypadalo to, jako nějaké náhodné víry, jenže ty proudy mohly být klidně součástí oběhového systému."

V proudech se potvrdí přítomnost omikronových částic. Jestliže ty proudy přenáší omikronovou energii v těle té bytosti, pak by mohly Voyager přenést až ke zranění. Proč to nezkusit? Loď se tedy nechává unášet rychlostí jen 200 km/hod.

V tom přijde na můstek Neelix a Kes s tácy plnými jídla. Čas na občerstvení.
"Oceňuji váš nápad, ale teď rozhodně nemáme čas," prohlašuje kapitán.
"Jako morální důstojník na této lodi konstatuji, že krátká pauza v pracovním napětí je důležitá," dořekne Neelix, když už stojí před Tuvokem. Toho spíše než občerstvení zajímá, kdy se Neelix stal morálním důstojníkem. "Ó, před několika málo minutami. Zjistil jsem, že posádce hrozí pokles morálky. Ta moje teda alespoň klesla dost výrazně. Když se loď zase stabilizovala, uvědomil jsem si, že mám jenom dvě možnosti. Buď přijdu sem nahoru a řeknu: Vždyť jsem vám to povídal, a nebo se pokusím nějak konstruktivně pomoct a budu se chovat pokorně. A teď, jako váš nový morální důstojník navrhuji abychom si všichni společně zazpívali nějakou hezkou písničku."
"Nepřehánějte to, Neelixi," upozorňuje Kathryn.
Paris se jen tak mimochodem zmiňuje, že se přiblížili k trhlině.
"Dobrá práce pane Parisi. Vyveďte nás ven z toho proudu a pohon nehte běžet na RCS. Poručíku Torres, připravte nukleogenický paprsek. Pro začátek tam pošlete dvě dávky. Vypalte je ve dvousekundovém intervalu. Palte," velí Janeway.
Ale analýza ukázala, že se regenerace zvýšila jen o 0,04 %.
Když se Torres zmíní, že asi nemá smysl v tom pokračovat, že může být trhlina příliš velká, ozve se z interkomu Doctor. "Protože se mě nikdo neobtěžoval vypnout po našem posledním rozhovoru, měl jsem dostatek příležitostí pozorovat vaše úspěchy, lépe řečeno neúspěchy. Je evidentní, že je třeba změnit léčebný postup. Inspiroval jsem se starou lékařskou technologií, které se říkalo šití. Dříve, než byla vynalezena laserová technologie, používala se chirurgická nit, a potom už pracovala samotná příroda.""Tomu nerozumím," říká B´Elanna.
"Náš energetický systém je kompatibilní s částicemi té bytosti, nebo ne? Naše loď by mohla klidně posloužit stejným způsobem, jako chirurgické šití. Necháme-li jí, aby fungovala jako energetické spojení mezi roztrženými konci té rány, měl by se náš pacient uzdravit..."
"A jak se máme podle vás dostat dovnitř do té rány, aniž by nás to roztrhalo na kusy?" ptá se Paris. "To je váš problém, ne můj. Doctor konec."
"To je jako chtít po zraněném psu, aby vás nekousnul, když sáhnete na jeho zranění," přirovnává Paris. "Znáte trochu psy, pane Parisi?"
"Řekl bych, že ano. Míval jsem psa."
"Taky mám doma psa. A když jsem mu jednou musela vyčistit ránu na noze, upoutala jsem nejdřív jeho pozornost zcela opačným směrem. A pak to najednou šlo. Pane Kime, připravte sondu čtvrté třídy.""Ano, kapitáne."
"Poručíku, když dostanete krátký zážeh z našich raket, dokážete se dostat do toho zranění během deseti sekund?"
"Potřeboval bych alespoň dvacet."
"Jakmile odpálíme sondu na odvedení pozornosti, máte deset sekund, možná i méně."
"To zní nadějně," poznamená Paris.
Sonda je připravena. Nastavují se její koordináty.
Strojovna připravuje jednosekundový zážeh zadních raket.
Sonda je vystřelena na určené místo. Bytost se začne bránit, podle očekávání.
Rakety jsou zažehnuty a Voyager se dostává do středu zranění.
Registrují spoustu pohybu na vysoké frekvenci. Štíty jsou na 75%, ale drží.
"Stabilizujte pozici. Strojovno, vyšlete dva přímé nukleogenické paprsky paralelně se středovou osou našeho trupu," velí Janeway.
"Rozumím, aktivuji paprsky," odpovídá B´Elanna.

Zaznamenává se rapidní nárůst hmoty podél okrajů zranění. Regenerující hmota se blíží z obou směrů rychlostí asi 500 km/hod. Její vzdálenost od trupu z obou stran je 30 km, 20, 15, 10... "Vypnout nukleogenické paprsky. Zážeh motorů. Teď, pane Parisi!" "40 000 km k okraji, 30 000," hlásí poručík. "Zranění je v tuto chvíli regenerováno na 40 %. Zdá se, že se začíná uzavírat, kapitáne," oznamuje Chakotay. "Jsme z toho konečně venku." Oddechne si Paris, ale samozřejmě nejenom on.

Kapitánův deník, dodatek. Vyrazili jsme, abychom doplnili naše energetické rezervy a skončili jsme tak, že jsme ztratili dalších 20%. Zvolili jsme proto nový kurz k planetě, která je vzdálena asi 14 světelných let. Neelix o ní tvrdí, že by na ní mohly být kompatibilní energetické zdroje. Je to trochu zajížďka, ale účel v tomto případě světí prostředky.

V turbovýtahu se potká s Janeway Kim, který se ptá: "Jdete už spát?"
"Nejdřív budu chvilku mluvit se svým zvířetem. Komandér Chakotay mě to naučil, má to terapeutické účinky. Zkuste se ho na to někdy zeptat."
"Zeptám se."
Když Harry vystoupil z výtahu, otočil se zpátky na kapitána. "Kapitáne, víte, nechci být nezdvořilý, ale nemohla byste se k nám připojit?"
"Kam se připojit?"
Harry ji zavede do simulátoru, kde právě běží Parisův program. Jsou tu všichni vyšší důstojníci. Chakotay a Paris mají zrovna rozehráno.
"No, to je tedy ale nádhera. Pan Kim mi říkal, že je to vaše dílo, pane Parisi."
"Je to velmi dobré na rozptýlení, kapitáne."
Když Kathryn (i B´Elanna) přežije rozhovor s mužským hologramem (nechci používat silná slova), všimne si velkého stolu uprostřed baru. "Tohle je pool nebo billiard?"
"Je to pool," zřesňuje Paris.
"Jistě, pool je ten s dírami. Nevadilo by vám, kdybych to zkusila? Komandére Chakotayi, vaši hůlku."
"To je tágo, kapitáne."
"Tágo. Výborně. Tak co dál? Mám začít?"
Všichni se ale nestačí divit, protože Janeway nakonec nepředvádí hru začátečníka....
Ah-koo-chee-moya. Jsme daleko od posvátných míst naší předků. Ale věříme, že se najde nějaká silná bytost, která se ujme této skvělé posádky a pomůže ji najít odpovědi, které hledá.