Extreme Risk
SD : neuvedeno
N : 197
Oficiální fotografie z Star Trek Continuum

Poručík Torres je oblečena jako chodící raketoplán. Dvoupalcové termální čtverečky pokrývají každý milimetr jejího obleku. V ruce drží přilbu. V raketoplánu oblétá na nízké orbitě planetu se žlutohnědými mračny, na kterou soustředěně zírá skrz otevřené dveře.
"Výš," řekne pilotovi, který jí připomene, že i v této výšce - 200 kilometrů - by z ní mohla být pečínka.
Torres zopakuje příkaz. Její hlas se nezvýší, očima ani nemrkne. Její výraz se za celou dobu, co se dívá na obrovskou planetu pod sebou, nezmění. Pilot ohlásí, že jsou nyní ve 300 kilometrech, což, jak se zdá, jí stačí.
"Vyrovnat let." Její další příkaz patří počítači: "Vypni bezpečnostní protokoly," abychom poznali, že to je holosimulátoru. (Protože, jak bychom to jinak věděli?)

Počítač odpoví: "Varování, vypnutím bezpečnostních protokolů vzniká extrémní riziko úrazu."
"Proveď," řekne Torres s minimálním zaváháním a počítač jí vyhoví. Přikáže pilotovi, aby na její povel zrušil silové pole a... zavelí. Vzduch se před ní čeří. Vítr skučí, abychom věděli, že vůbec nic není mezi Torres a velmi dlouhým pádem bez záchranné sítě. Připne si helmu, zhluboka se nadýchne a vyskočí ven. Padá jako živý meteor skrz odporně žluté mraky, vítr si s ní pohazuje, jak chce. Když se v interkomu ozve Chakotay a nařídí jí, aby zaskočila do strojovny, pěkně se naštve. Po několika vteřinách váhání nakonec ukončí program. A teď pozor. V některých simulacích může být vypnutí programu problém, pokud nestojíte na zemi. A Torres se řítí k zemi smrtelnou rychlostí. Naštěstí plně svou simulaci ovládá, a tak se nejdříve spustí 'tlumiče' a B'Elanna přistane měkce na nohy.

Seven Of Nine potká na chodbě Torres stále ještě oblečenou do termálního obleku.
"Netušila jsem, že je k této misi nutný ochranný oděv," poznamená Seven suše.
Torres na Seven sotva pohlédne. "Byla jsem v holosimulátoru - orbitální parašutismus." V očích ani náznak rozmrzelosti jak tomu obvykle bývá. Vlastně nemá v očích náznak ničeho.
"Skákání z plavidla v exosférických výškách. Zvláštní forma odpočinku," dodá Seven. "Sonda je připravena, ale máme problém s telemetrickým spojením....Poručíku? Jste v pořádku?"

Torres se zastaví, podívá se na Seven. Její výraz se nezmění. "Vlastně se necítím moc dobře. Zvládnete start beze mě?"

Seven zamrká. "Vy chcete, abych velela místo vás?"
"Vadí vám to?" ptá se Torres. Seven váhá.
"Ne. Jen jsem to nečekala. Mám říct Doctorovi, že jste nemocná?"
Na B'Elannině tváři se mihne konečně něco jiného, ale hned to skryje. "Ne. To není třeba," řekne a rychle odchází pryč. Seven jí pozoruje a nevědomky si klepe PADDem do dlaně.

Toho si samozřejmě Voyager všimne. Radiaci vypouštějící Maloni jsou zpět.
"Zavolejte je," přikáže Janeway. "Hvězdná loď Voyager volá malonské plavidlo. Ta sonda patří nám. Okamžitě ji pusťte." Maloni neodpovídají. Paris ohlásí, že jsou nejméně dvě hodiny od sondy - ta byla totiž jejich špeh.
Tuvok navrhne, aby pomohli sondě se osvobodit. "Když zařídíme, aby sonda vyslala polaronový výboj, mělo by to vlečný paprsek neutralizovat." Janeway se ten nápad líbí.
O několik vteřin později Tuvok hlásí. "Paprsek byl zneškodněn."
Janeway přikáže, ať změní kurz sondy. Paris poznamená, že sonda nemůže Malonům uletět, ale Janeway se šibalským pohledem ve tváři řekne, že si mohou zahrát na schovávanou. Navede ji do plynného obra třídy šest.
"Kapitáne, atmosférický tlak ji rozdrtí," varuje Tuvok.
"Ne jestli budou fungovat borgské štíty," Janeway na to sebejistě. Sonda se noří do atmosféry. Maloni ji pronásledují. Janeway se je opět snaží zavolat, ale nedostane se jí odpovědi. Varovala je.
"Sonda vstupuje do vnější atmosféry a malonské plavidlo ji sleduje," hlásí Tuvok.
Bum!

Porada. Jsou tu všichni až na Torres a Neelixe.
Praporčík Kim hlásí. "Sonda uvízla hluboko ve vrstvě tekutého vodíku a metanu asi 10 000 kilometrů pod vnější atmosférou." "Nějaké dobré zprávy?" ptá se kapitán kysele.
"Stále je celá, dá se opravit," odpoví Seven Of Nine.
To že vydržela tak nepřátelské prostředí naznačuje její hodnotu pro Voyager a její potenciál pro zneužití, kdyby se jí zmocnili Maloni.
"Pokud ji odtud dostaneme," doplňuje Chakotay. Všechny oči se obrátí ke dveřím, kudy vstupuje Torres. "Omlouvám se za zpoždění," řekne, ale vůbec omluvně nevypadá. Všichni si všimnou temných mraků stahujících se jí nad hlavou.
"Právě jsme probírali, jak dostat zpátky sondu. Je nějaká možnost jí transportovat?"
"Ne," řekne Torres rozhodně. Chakotay se zarazí.
"Jen... ne?" zeptá se.
"Nevím, jak se k ní dostat dost blízko," řekne B'Elanna, celá žhavá mít celou tu věc z krku. Normálně, když ve Hvězdné flotile chcete říct, že něco nemůžete udělat, musíte pro to udat důvody. Říct, o co jste se pokusili, co jste vyzkoumali a zavrhli. 'Ukaž svou práci' je důležité pravidlo, aby se donekonečna neopakovali stejné chyby. To, že musí Chakotay páčit údaje z Torres jako Perry Mason při výslechu nepřátelského svědka je neobvyklé až kam.
"Nedá se nějak zvýšit dosah transportéru," ptá se. Ale Torres nemá náladu něco inovovat.
"Ne v takovéhle atmosféře."
Tom Paris vidí zlatou příležitost a ujme se jí. "No, když ji odtamtud nemůžeme transportovat, tak tam zaletíme a sebereme ji."
Tuvok ho po vulkánsku usadí. "Asi jste nedával pozor, když ten malonský tanker shořel."
Ostatní se kuckají smíchy. Parise tím ale nezastraší. "My tam ale nepoletí v malonském tankeru, Tuvoku. Poletíme tam v novém raketoplánu."
Kim dramaticky zasténá. "A už je to tu zase."
"Copak to nevidíte," pokračuje Paris "čluny třídy II nám prostě v Delta kvadrantu nestačí. Potřebujeme něco většího a lepšího. Je čas to postavit!"
Chakotay se ho snaží mírně usadit - už to probírali mnohokrát předtím. "Oceňujeme vaše nadšení, ale..."
"Mluvte za sebe, komandére," skočí mu do řeči Kim. Chakotay ho ignoruje. "Podstatné je, že nemáme čas navrhnout a postavit loď od základu."
Paris se prakticky hihňá. "Věděl jsem, že to řeknete. Takže jsem si dovolil začít." Dotkne se několika kontrolek a objeví se super vypadají člun. "Představuji vám náš Deltaplán. Utra-aerodynamické obrysy, zatažitelné motory, parametalické plátování trupu, unimatrice štítů založená na Tuvokově skvělém návrhu pro multi prostorovou sondu a Borgy inspirovaný zbraňový systém."
Na okamžik všichni oněmí. "Základní prvky návrhu jsou...vyhovující," poruší ticho Seven.
Paris na ní mrkne. "Jaká chvála," řekne domýšlivě.
Harry Kim souhlasí. "Když použijeme isomagnetické elektrické obvody v rozvodu plazmy, můžeme zvýšit využití energie." "Výborně, správný přístup, Harry!" Paris na to.
"Můj návrh štítů lze úspěšně aplikovat na plavidlo této velikosti," připouští Tuvok.
Paris velkomyslně odpoví: "Jsem rád, že to říkáte, Tuvoku."
Chakotay se zeptá na to hlavní. "Myslíte, že to vydrží atmosféru toho plynného obra."
"Sonda vydržela," praví Paris.
Unešená Janeway se ptá, jak dlouho potrvá stavba. Tom říká, že asi týden, když budou pracovat bez přestávek. Harry se okamžitě hlásí jako dobrovolník, stejně tak i Seven Of Nine. Tom se dívá na poručíka Torres, která byla celou tu dobu zamyšlená a nic neříkala. "A co ty, B'Elanno? Postavit nové plavidlo z ničeho, to je inženýrův odvěký sen." Torres se svěšenými rameny popudlivě kývne a vykouzlí něco jako úsměv.
"Co říkáte, kapitáne?" ptá se Tom.
"Tak proč tu všichni postáváte?"
Tom se snaží nevydat válečný pokřik, jak jako první vybíhá ven. Torres pochoduje jako poslední. Zamračená Janeway ji sleduje.

Tom, Harry, Tuvok, Seven Of Nine a B'Elanna přeměnili holopalubu na soukromou autoopravnu. Ve vzduchu visí hrubý, drobný model Deltaplánu. Vypadá celkem dobře, ale je to jen základ.
Paris se rozhodne přidat trochu víc elegance. "Počítači, přidej dynametrické zadové ploutve ke gondolám."
Z křídel člunu vyrazí ploutve. Vypadá to super. Ostatní obrátí oči v sloup. Tuvok vyřkne jejich myšlenky nahlas: "Počítači, zruš dynametrické zadové ploutve." Ploutve se zasunou zpět do křídel.
Tom vypadá uraženě. "Proč jste to udělal?"
"Protože tady nenavrhujeme žihadlo, poručíku."
"Právě tohle tu navrhujeme - super ovladatelné žihadlo s warpovým pohonem ze čtyřiadvacátého století!"
"Vaše přídavky jsou čistě na ozdobu. Nemají žádný praktický účel."
Harry se kření. Seven se ještě pořád dívá na strop.
"Ne, nesouhlasím s vámi," protestuje Tom. "Když bude vypadat dost hrozivě, jiné lodě se dvakrát rozmyslí, než nás napadnou." Tom je ale nakonec přehlasován. Ani Harry ho nepodpoří. Seven navrhne, aby se raději zabývali potížemi se strukturální integritou a rovnou zkritizuje návrh trupu poručíka Torres. "Měli bychom použít tetraburniové slitiny místo titaniových."
Všichni v místnosti začnou hledat úkryt, vědíc moc dobře čeho je Torres schopná, obzvláště, když jí oponuje Seven. Se strachem v očích se podívají na B'Ellanu. "To je výborný nápad," řekne Torres. Všichni nevěřícně zamrkají. "Půjdu zatím dokončit vyladění trysek," řekne a odejde. Tuvok se podívá na Toma, který vypadá úplně bezradně. Jsem si jistý, že určitá část publika by si přála, aby se za ní rozběhl a zjistil, co se děje.

Je noc. Paris je ve své kajutě, má svlečenou blůzu, nohy na stole a pročítá si plány raketoplánu. B'Elanna klepe na dveře, přináší PADD s vyladěním trysek, přesně jak slíbila. A hned se chystá k odchodu. To se Tomovi nelíbí. "Zůstaň chvilku. Já...zreplikuju něco k večeři, lahvinku burgundského. Zasloužíme si přestávku."
"Dnes ne."
Tom se na ní dívá a nechápe. "B'Elanno...Co se děje?"
"Vůbec nic," řekne na to bezbarvým hlasem.
"Tak mi vysvětli, jaktože se s tebou vůbec nedá mluvit?"
"Promiň, Tome," řekne Torres. Tiše, ale bez vášně.
Z Tomových očí čiší bolest. "Ale já nechci omluvu. Chci nějaké vysvětlení."
Řekne, že je unavená. "Spíš chodíš ve spánku. Při poslední schůzce si skoro neřekla ani tři slova. A když Seven změnila tvůj návrh, chovala ses...jako by ti to bylo jedno."
"Možná že bylo," řekne Torres, šeptem, se svěšenými rameny, dychtíc odejít.
Tom smutně potřese hlavou. "To nechápu. Kolikrát jsme se bavili, jak by bylo skvělé dělat to, co děláme teď? Opravdu spolupracovat - moje pilotování a tvoje inženýrské zkušenosti. Konečně máme šanci něco vytvořit, společně, úplně od začátku a tebe to najednou vůbec nezajímá?"
"Dělám svou práci, nebo ne? Vyladění trysek jsem dodala včas."
Tohle je pro ní důležité - že nepovoluje v práci. Ale tohle Tom nechce slyšet. Položí jí ruce na ramena a snaží se proniknout skrz zeď její apatie. "B'Elanno, já nejsem tvůj šéf. Nehlídám tvou výkonnost, ani nezapisuju do tabulek, kolik hodin pracuješ. Jenom chci vědět, co se děje."
B'Elanna vezme jeho ruce, jemně je sundá ze svých ramen a drží je před sebou. "Musím už jít," řekne.
Tom ji sleduje jak odchází s ústy dokořán a těžce vzdychne.

Torres na chodbě pozoruje všechny kolemjdoucí. Je noc, takže jsou chodby skoro prázdné. Ona ale čeká, až budou prázdné úplně. Potom to vezme vzdušnou čarou k simulátoru. "Počítači, spusť holoprogram Torres 216...Vypni bezpečnostní protokoly."
"Varování: Vypnutím bezpečnostních protokolů vzniká extrémní riziko úrazu."
Chvilka ticha. "Proveď."
"Potvrzuji. Bezpečnostní protokoly byly vypnuty."

	Torres vstupuje na holopalubu, která se nyní podobá temné a nehostinné jeskyni. Rychle si svlékne vršek uniformy (pod ní má nátělník třídy B) a odhodí ho pryč.
	Na cokoli čeká, douho to netrvá. Objeví se naštvaný ohromný Cardassian v plné zbroji. Jejich oči se setkají.

Jak mlátí do Cardassiana, objeví se konečně v jejích očích trocha emocí. Cardassian jí nezůstává nic dlužen, a tak Torres dostane právě tolik, kolik Cardassian. Objeví se druhý a pak další. Ve tváři se jí zračí zajímavá věc, i při pohledu na největšího nepřítele Makistů se výraz v jejích očí nijak neliší od toho, který měla, když padala ze 40 mil na zem.

Na můstku končí pátrání po sondě úspěchem. "10 000 kilometrů pod vším tím metanem, ale je pořád netknutá." Bohužel to nikdy není tak snadné. Na cestě je další Malonský tanker, ze kterého prosakuje teta-radiace jako skrz síto. Ale tahle loď zdraví.
"No, jsou hovornější než ty poslední," řekne Janeway suše. "Navažte spojení."
Na to Kim: "Ano, madam."

Malon, jehož loď a i on sám vypadá úplně stejně nepřátelsky jako Emck, se na ní mračí z obrazovky.

"Opusťte orbitu této planety." Janeway se mile usměje a představí se. Jeho požadavek nebere v potaz.
"Já vím přesně, kdo jste," odpoví jí. "Jste osoba zodpovědná za zničení našeho tankeru a smrt devíti občanů Malonu."
"Ty ztracené životy mě velice mrzí," praví Janeway soucitně, "ale vynechal jste jeden důležitý detail. Vaši lidé se snažili ukrást naši sondu. Varovali jsme je, ať se drží dál od toho plynného obra, ale oni nás neposlechli."
Tento Malon je ještě méně přívětivý než Emck. "Vezmu si vaši sondu jako náhradu za naše ztráty."
Na to reaguje Chakotay. "To bude trochu obtížné. Uvízla pod atmosférou stejného plynného obra, který zničil vaši loď."
"Moji lidé jsou odborníci na záchranné operace," řekne Malon.
Janeway ztvrdne pohled. "No, pane..." Malon, který se neobtěžoval se představit, se chytne.
"Vrelk. Vedoucí Vrelk."
Janeway se usměje. "...Vrelku. Máme taky jisté zkušenosti. Jsme velmi odhodlaná posádka. Takže vám navrhuji, abyste orbitu opustili vy a v budoucnu, pokud narazíte na něco s označením U.S.S. Voyager, obraťte loď."
Vrelk vydává děsivé zvuky, ale Janeway pokrčí netrpělivě rameny. "Konec přenosu." Podívá se na Chakotaye. "Proč by lidé, kteří likvidují jedovatý odpad, tak dychtili získat naši sondu?"
"Není to obyčejná sonda. Je to multi-prostorová technologie. Třeba si myslí, že jim to pomůže najít nová místa, kam vyvážet odpad."

B'Elanna sebou škube na každém kroku, jak vchází do své kajuty. Jakmile se zavřou dveře, zamkne je. Sundá si blůzu, která odhalí její propocený nátělník a množství ošklivých zranění. Protože byly vyplé bezpečnostní protokoly a ona stále stojí, je na místě odhadnout, že bitvu v simulátoru vyhrála, ale nebylo to zadarmo.

	Jde do koupelny, kde má pod hromadou ručníků schovaný dermální regenerátor a narovnávač kostí. Pracuje na svých vlastních zraněních, odstraňujíc je kouzelnou lékařskou hůlkou.
	Pak si všimne svého odrazu v zrcadle. Ten pohled jí úplně zmrazí. Táhne jí to k vlastnímu obrazu. Přiblíží se, aby se mohla pořádně prohlédnout. A navzdory všem modřinám a pohmožděninám jí upoutají oči. Bez bolesti. Bez vášně. Bez zlosti. Bez života. Krátce vzdychne.

Zdá se, že na větší reakci nemá dost sil. Natáhne ruku, aby se dotkla svého obrazu - nebo - aby ho zaplašila pryč.

Torres vstoupí do tmavé a prázdné jídelny. Je tam jenom Neelix, který uklízí. "B'Elanno! To je milé překvapení. Právě jsem se chystal zavřít. Obchody váznou, když tolik lidí pracuje na tom novém člunu."
"Víte, doufala jsem, že si popovídáme."
Neelix je překvapen. "Vy si chcete popovídat? Se mnou?"
"Jestli máte čas."
Neelix se začne široce usmívat. "Děláte si legraci? Jistě, že...můžu vám něco nabídnout?" Kývne. Neelix se k ní nakloní. "Jaký jed chcete." Řekne to s velkým úsměvem, naklánějíc se blíž a čekajíc na protiútok. Torres je mimo. Cože chci? "Och....Eeee..." Neelixovi spadne čelist. "No tak, B'Elanno?" domlouvá jí. "Naservíroval jsem vám to na stříbrném podnose. Jaký jed chcete? Čekal jsem jednu z vašich sžíravých, ale laskavých urážek, kterými vždycky častujeme moje vaření."
Torres se chabě omlouvá, pořád vypadá jako chodící smrt. Neelix nad tím mávne rukou. "Budete se cítit lépe s plným žaludkem. No tak, co to bude?"
B'Elanna přemýšlí. "Víte, vlastně jsem doufala, že si dám banánové palačinky."
O těch Neelix nikdy neslyšel. "Moje babička mi je dělala, když jsem byla malá. Vždycky mě to rozesmálo."
Mluví tak roztouženě, až to trhá srdce. Pro Neelixe je vyplnění jejích snů něco jako svaté poslání. "No, tak...Blíží se jeden úsměv!"
Přejde k replikátoru a poručí si porci banánových palačinek. Replikátor zabzučí a za chvíli je kouřící talíř palačinkového potěšení připraven k podávání. Neelix si přičichne, položí je před B'Elannu a prohlásí, že voní nádherně.
"Děkuju," řekne a zírá na palačinky, aniž by se jich dotkla.
Neelix jí ustaraně sleduje. "Tak jak se vede?" zeptá se náhle B'Elanna silnějším hlasem. V očích ale stále žádná změna. "Super," řekne Neelix. A rozvede to. "Můj bezpečnostní výcvik jde skutečně skvěle. Tuvok mi tuhle řekl, že nejsem...ehm hmm" odkašle si dramaticky a hlubším hlasem pokračuje: "úplně neschopný." Směje se svému vtipu.
Torres na něj bezvýrazně hledí. Teď si o ní dělá skutečnou starost. "Vy je neochutnáte?"
Torres vteřinku trvá, než se probudí a pochopí, co myslí - palačinky! "Jistě," ochutná trošku.
"No?" ptá se dychtivě. Pauza.
"Skvělé." Bez úsměvu. Vlastně bez jakékoli reakce. "Musím se vrátit do práce."
Neelix ji sleduje, jak odchází.

Rozmrzelá Janeway se ptá, proč tu Maloni stále jsou.
"Očividně se té sondy nehodlají jen tak vzdát," odpoví jí Chakotay.
Zajímá jí, jak si myslí, že jí dostanou. Tuvok navrhne, že se jí mohou pokusit ukrást, až jí Voyager vyprostí. Ale Janeway namítne, že pokud to tak je, kde jsou jejich posily? Jsou tu přece sami. (Možná že zapomněla, že Emck věřil, že jeho loď je víc než soupeř pro Voyager a až na radiací oslabený trup měl pravdu.) Některé otázky se zodpoví jinak, než byste čekali. Seven Of Nine to dokazuje tím, že zavolá kapitána do astrometriky. "Mám důležité informace týkající se malonského plavidla." Janeway přenechá můstek Chakotayovi a vezme s sebou Tuvoka.

"Tak co tu máte?" ptá se Janeway, jakmile vstoupí do astrometrické laboratoře.
"Použila jsem koherentní svazky neutrin ke zjištění činnosti na palubě malonského tankeru."
"Jinými slovy jste je špehovala," řekne Janeway rozmrzele.
Seven tu poznámku ignoruje.
"Zjistila jsem něco znepokojivého. Toto je polytermální obraz vnitřního oddílu té cizí lodi. Stínové postavy, které vidíte, jsou členové posádky." Trochu to zkrátíme: Maloni staví svůj vlastní "Deltaplán", který je schopen sondu vyzvednout. "A to není všechno, kapitáne," řekne Seven. "Podle mých projekcí dostaví svoje plavidlo přinejmenším o 36 hodin dřív, než my dostavíme to naše."
Z nějakého důvodu se zdá, že to Janeway nevadí. Vlastně jí šibalsky poskočí oči. "Takže...tu zřejmě máme pěkný starosvětský kosmický závod."

Palubní deník, dodatek. Zrychlili jsme stavbu, abychom dokončili náš člun dřív, než Maloni dokončí svůj. Podle posledního zjištění Seven jsme za posledních 24 hodin získali trochu času.

"Pořád vám říkám," říká Harry, táhnoucí těžký kus vybavení, "že musíme posílit trup kelinitem. To je všechno."

Tuvok se mračí. "Navrhovat stejnou chybnou strategii pořád dokola ji nevylepší, nemyslíte praporčíku."

"Musíme s něčím přijít, jinak tahle věc nikdy neodstartuje," nedá se Harry.
V jiné části lodi pracuje Vorik s nějakým vrčícím nástrojem. Skřípe natolik, že nakonec vyburcuje Torres. "Voriku, vypněte tu zatracenou věc. Potřebuju v klidu přemýšlet."
"Omlouvám se."
Paris sedí v křesle pilota, které je v JEHO raketoplánu postaveno od základu jako místo cti a slávy, narozdíl od standardní podoby. "Podívejte, můžeme strávit týdny snahou to vyřešit, ale bohužel nám ubíhá čas. Motory pracují, zbraňové systémy jsou zapojeny. Říkám, odstartujme hned a doufejme v nejlepší."
Tuvok zdvihne oči v sloup. "Pane Parisi, to je asi ta nejméně logická věta, jakou jste kdy pronesl."
Paris se kucká smíchy, ale Tuvok pokračuje. "Pokud nepřijdeme na to, jak upravit pole strukturální integrity, v trupu se při sestupu objeví mikrotrhliny."
Paris zdůrazňuje to mikro ve slově mikrotrhliny. "To nutně neznamená, že se trup roztrhne."
"A pokud ano," říká Tuvok, který se nechal strhnout do hašteření, "tak všechny zbytečné součástky z toho vašeho 'Kapitána Protona' ten problém určitě vyřeší."
"Hele!" protestuje Paris mazlící se se starým analogovým ovládáním. "Všechny tyhle knoflíky a páčky jsou plně funkční."
"A taky úplně zbytečné," láteří Tuvok.

Celé tohle hádání se o mikrotrhlinách poskytne Torres výmluvu, aby odešla. "Kam jdete?" ptá se jí Kim.
"Do simulátoru," odpoví opět s mrtvýma očima.

Když se jí zeptá proč, Torres řekne: "abych zjistila, jestli je problém s mikrotrhlinami fatalní chybou."

Torres je v holosimulaci Deltaplánu, nořícího se do plynného obra. "Počítači, zapni norné štíty." Staniž se. 10 000 kilometrů od sondy vypne bezpečnostní protokoly. Všechno jde okamžitě k čertu. Člun se začne strašně třást. "Varování: atmosférický tlak překračuje hranici snesitelnosti."

"Převeď energii z druhotných systémů do strukturální integrity," přikáže Torres.

"Potvrzuji. Mikrotrhliny v zónách jedna a čtyři."
Další obrovský otřes raketoplánu. Torres, která se nakláněla dopředu, aby dosáhla na panel, narazila čelem do kovu. V bezvědomí se složila na zem. A varování pokračují.

Malonské plavidlo vypustí dávku teta-radiace přímo na Voyager. Chakotay hlásí, že štíty jsou na 89%. "Poručíku, stáhněte se," přikáže Janeway.
"Volá Vrelk," říká jí Chakotay.
Janeway zvedne ruku na znamení, aby počkal. Po těžkém oddechu a záměrné pauze Janeway kývne. "Na obrazovku."

"Ne, jsou v pořádku," procedí Janeway skrz zuby.
"Hmmm. No, tentokrát jsme vypustili pouze malé množství odpadu. Ale můžeme ho vypustit mnohem víc. Vaše štíty možná nevydrží vyšší hladiny teta-radiace."
Janeway potřese hlavou. "Už jsem vám řekla, že nikam neletíme."
"Přestaňme hrát tuhle hru, kapitáne," řekne Vrelk. "Prohlédli jste si mou loď a já jsem si prohlédl vaši. Oba víme, že stavíme plavidla, abychom získali tu sondu. Co nevíte, je, že moje plavidlo bude připravené už za necelé dva dny. Jste moc pozadu." Janeway se nenuceně opře dozadu. "No, když jste o tolik napřed, tak proč se nás tedy snažíte zastrašit?"
"Jen se vás snažím uchránit rozpaků z prohry."
Přenos skončí. Janeway zamručí, začne přecházet připravená spálit někoho pohledem.
"Myslíte, že jsou skutečně dva dny před námi?" ptá se Chakotay.
Janeway se zastaví a dá si ruce v bok. "Nejspíš blafuje, ale nebudeme nic riskovat. Radši ještě zrychlíme stavbu."
"Taky bychom měli podpořit naše štíty pro případ, že Vrelk zase něco vypustí," navrhne Chakotay.
"Dobrý nápad. Janeway poručíku Torres."
Žádná odpověď. Janeway se zamračí. "Počítači, kde je poručík Torres."
"Poručík Torres je v simulátoru jedna."
"Zajděte tam," řekne Chakotayovi s naléhavostí v hlase.

Torres leží stále v bezvědomí na podlaze raketoplánu, s ošklivým šrámem na čele. Varování stále pokračují, ale není tu nikdo, kdo by na ně reagoval. Dokud nevstoupí Chakotay. Slyší varování o 'okamžitém protržení trupu'. všimne si divoké jízdy a spatří Torres. "Počítači, zastav program!" Nebezpečí pominulo. Vrhne se k Torres. "Chakotay ošetřovně - lékařská pohotovost!"

Torres se probudí na ošetřovně, oblečená do taláru modré barvy. Čelo už má zase v pořádku. Ptá se, co tu dělá a výraz na její tváři vyjadřuje, že se více trápí tím, že je na ošetřovně, než tím co jí sem dostalo.
Doctor jí odpoví. "Měla jste nehodu v simulátoru. Byla jste mimo skoro 12 hodin."
Torres se pokusí odejít. "Radši se vrátím do práce."
Ale Doctor jí zadrží. "Kapitán mě požádala, abych vás tu zdržel."
Torres protestuje, že je v pořádku. Ale jakmile vstoupí Janeway do místnosti s očima upřenýma na B'Elannu jako tygr připravený skočit, je jí jasné, že je v průšvihu.
"Omluvil byste nás Doktore, prosím," řekne Janeway očima podtrhující rozkaz.
Doctor radši zmizí. Torres se připraví na bitvu. "Kapitáne, co se děje?" zeptá se sladce.
Janeway má oči jako křemen, ale hlas má mírný. "Když vás Doctor prohlédl...našel stopy po vnitřním krvácení, zlomenině obratle, pohmožděninách a poranění lebky."
Torres se rozšíří oči, ale rychle to skryje. "Myslím, že ta nehoda byla dost vážná."
Janeway přivře oči, dovídajíc se z B'Elanniny odpovědi více, než B'Elanna chtěla.
"Ta zranění, o kterých mluvím, se nestala v poslední době. Některá jsou týdny, dokonce měsíce stará."
Ironicky se zdá, že je teď živější Torres, nesměle se usmívá a mrká očima. Naopak Janeway má bezedné oči a mrtvolný monotónní hlas. Torres se pousměje. "No, jsem inženýr. Občas se prostě praštím nebo upadnu."
"Ale nikdy jste se nenechala ošetřit."

"Neběhám na ošetřovnu s každou maličkostí!" řekne Torres zamítavě.

"Některá z těch poranění byla životu nebezpečná, B'Elanno," řekne Janeway naléhavě.
"Vypadám snad na umření?" směje se mírně B'Elanna.
"Doctor říká, že mnohá poranění byla ošetřena...někým, kdo má za sebou asi tak rok ošetřovatelského výcviku."
Torres ostře vydeche, snažíc se zastřít svoji úzkost. "To je směšné."
"Vážně? Prošetřili jsme dnešní nehodu. Během holosimulace jste vypnula bezpečnostní protokoly. Proč?"
Je těžké Janeway rozumět, mluví velmi tiše. Torres neví, co říct. Ale ví, že spadla klec. "Máme potíže z mikrotrhlinami," trvá na svém Torres. "S bezpečnostními protokoly nepoznám, co se stane během skutečného letu."
Z pohledu Janeway je jasně vidět její zklamání. "Nečekáte, že tomu uvěřím, že ne?"
"Chcete říct, že lžu?"
"Podle záznamů simulátoru jste tam v posledním měsích strávila hodně času. Když to prošetřím, zjistím, že i u jiných programů jste vypnula bezpečnostní protokoly?"
Když je obět v úzkých, začne křičet. "Chcete vidět i moje osobní deníky?"
"B'Elanno, děláte mi starosti. Jestli se něco děje, chci pomoci."
"Nic se neděje," ujistí jí Torres. "V pořádku?" zeptá se o pár vteřin později.
"Ne. Není to v pořádku. A dokud se nerozhodnete být vstřícnější, zůstanete pod Doctorovým dohledem. Což znamená, že vás z toho projektu stahuji. Je mi líto." Nemělo to očekávaný účinek. Torres skloní hlavu.
"Mně ne," přizná. Janeway jí zdvihne bradu a podívá se jí do očí. "Teď vím, že se něco děje."

V kapitánově pracovně podává Paris Janeway a Chakotayovi zprávu o Deltaplánu.
"Motory fungují skoro s 90% účinností. Seven zapojila svůj nový zbraňový systém. A jestli vyřešíme ještě ty potíže s mikrotrhlinami, můžeme vyrazit."
"Pokračujte," souhlasí Janeway. "Teď...si promluvíme o B'Elanně."
Paris má okamžitě po náladě. Zdá se, že je stejně sdílný jako Torres. "Tome, nevíte něco o těch zraněních nebo o tom, jak k nim přišla?"
"Nikdy si nenaříkala, že jí něco bolí," povídá Tom.
"Ale ona se mnou poslední dobou skoro nemluví." Janeway se zamračí. "Je to jako, kdyby si chtěla záměrně ublížit."
"Myslíte, že k těm zraněním přišla v simulátoru?" ptá se Chakotay.
"A kde jinde? Kdyby se jí to stalo při práci, jak tvrdí ona, tak by někdo vyplnil hlášení o zranění."
"Máte někdo tušení, jaké programy si pouštěla?" ptá se Chakotay Parise, který vrtí hlavou.
Janeway si myslí, že mají s Chakotayem stejný nápad. Chakotay říká, že se nerad rýpe v soukromí někoho jiného bez důvodu, "ale jestli nám neřekne, co se děje, tak asi nemáme na vybranou."
Janeway se podívá na Toma, co on na to. Ten neochotně souhlasí s Chakotayem, ačkoli to vypadá, že se téměř bojí zjistit, co za tím vězí. Ale je rozhodnuto. "Prověřte to," přikáže Janeway.

Torres odpočívá - jestli se to tak dá říct - ve své kajutě, když vtom zazvoní Chakotay. Torres říká, že ať je u dveří kdokoli, ať jde pryč, ale Chakotay stejně vstoupí. Je připravena se na návštěvníka vrhnout, dokud si neuvědomí, že to je on.
"Myslela jsem, že se tu zastavil Doctor na návštěvu," řekne nedůtklivě.
"Takže už tě pustil z vězení?" ptá se soucitně.
"Myslí si, že známé prostředí urychlí moje uzdravení," vysvětluje hořce.
"Uzdravení z čeho?" ptá se nevinně.
"Tohle jsem řekla taky! Myslí si, že trpím klinickou depresí." Její hlas jasně vyjadřuje, co si o této diagnóze myslí.
"A jsi v depresi?" ptá se.
Neupřímně se směje.

"Ne. Jen přítel."
Torres si stěžuje, že Janeway rozmazává 'pár neohlášených škrábanců'. "Typická Flotila, co?"
Chakotay si uvědomuje, že z ní dobrovolně upřímnost nedostane. Čas na plán B.
"Pouštěla sis holoprogramy bez bezpečnostních protokolů."
"Jen pár," řekne zdrženlivě (jak se dalo očekávat). "Ale nikoho jiného jsem neohrozila a není to nic, co bych nezvládla." Chakotay se směje. "Víš co, můžeme spolu navštívit simulátor a ty my ukážeš pár programů, které si pouštíš."
A je to! Torres vyhrkne: "Hned ted?"
"Ovšem. Třeba když uvidím, o co ti jde, přesvědčím kapitána, že není třeba si dělat starosti."
Usmívá se, ale oči má stejné jako Janeway na ošetřovně. Torres se brání. "Odebrala mi povolení."
Chakotay, první důstojník, její obranu rozmetá. "Jsou ti zase udělena." Torres vypadá, že bude zvracet. Chakotay vyjde ze dveří a podrží je, čímž mlčky naznačuje, že toto není žádost.

Torres má konečně společníka do simulátoru. Není sice vítán, zato je vždy připraven. Ani jí nenechá dotknout se panelu, strhne jí ruku a vydá rozkaz sám. "Počítači, spusť holoprogram Torres zeta jedna."
V B'Elannině hlase se ozve panika. "Co to děláš?" prosí.

Zlostné vzdechy a zvuky phaserů a disruptorů, řev raněných a umírajích lidí. Torres, prakticky nešena do hlouby jeskyně, řve na počítač, ať zastaví program. Chakotay ruší rozkaz. Simulace pokračuje.
"Vypni to!" řve z plných plic. První skutečná emoce.

"Ne, dokud mi neřekneš, co to je!" zavrčí na ní.

Snaží se dostat z jeho sevření. "Ty víš, co to je!" křičí.
Zase jí popadne a dotáhne jí do první místnosti plné nehybných těl. Zírá na ně spálený a zkrvavený mužský obličej. "Kdo je to?" ptá se Chakotay.
"Li-Paz," odpoví a snaží se na ten obličej nedívat. "Copak ho nepoznáváš?" dodává.
"Ale ano, poznávám je všechny," zuří Chakotay. "Meyer...Nelson...Sahreen! Vytvořila jsi program, abys viděla, jak jsou naši přátelé Makisté vražděni! A já chci vědět proč!"
Torres se snaží změnit téma. "Myslela jsem, že tu jsme kvůli bezpečnostním prokolům. Tohle s tím nesouvisí."
"Nejsem si jistý. Deníky ukazují, že jsi tenhle program spustila jen na 47 sekund. Den poté, co jsem ti řekl o tom masakru. Pak jsi ho vypnula a začala si pouštět ty nejnebezpečnější programy, co jsi našla. A vždycky s vypnutými protokoly. Proč?!"
Torres se snaží utéct pryč. Chakotay zamkne dveře.
"Tohle nemůžeš udělat!" řve.
"Sakra že můžu! Nepůjdeš nikam, dokud mi neřekneš, co se děje."
Vítejte v Makistickém pekle.
"B'Elanno," řekne Chakotay už mírnějším hlasem poté, co si Torres uvědomila, že nemá kam utéct. "Proč se pořád snažíš schválně si ublížit?"
"To nevím."
To vypadá upřímně.
"Snažíš se spáchat sebevraždu?"

Torres bojuje, aby našla vhodná slova. "Protože....protože, když si vyvrtnu kotník, aspoň něco cítím."
Chakotay zamrká. "Co tím myslíš?"
"Nesnažím se zabít! Znažím se zjistit, jestli ještě žiju."
Chakotay stále nerozumí. B'Elanna mu řekne, ať se podívá na mrtvoly kolem nich. Co cítí? "Hněv. Smutek. Možná trochu vinu, že jsem tam nebyl a neumřel s nimi."
"Já ne," řekne Torres. "Já necítím vůbec nic."
"B'Elanno, Makisté byli jako naše adoptivní rodina. Chápu, proč se snažíš potlačit tu bolest...."
"Nechápeš," řekne B'Elanna.
"To není jenom bolest. Já necítím vůbec nic - ani k mrtvým kamarádům, ani k Tomovi, k tobě, ke své práci."
Tohle Chakotay vůbec nečekal. Neschopen čehokoli, hledá vhodná slova.
"Třeba se bojíš začít něco cítit, protože bys pak nemohla přestat. Svoje pocity nemůžeš jen tak vypnout, B'Elanno. Dřív nebo později...si to budeš muset připustit."
"Proč? Jen proto, abych tím vším mohla projít znovu. Když mi bylo šest, tak mi odešel táta. Když mi bylo 19, vykopli mě z Flotily. O pár let později nás oddělili od Makistů. A zrovna když jsem se začala cítit v bezpečí, řeknete mi, že všechny naše kamarády zavraždili. Jak to tak vidím, ztratila jsem každou rodinu, kterou jsem kdy měla!"
"B'Elanno...Teď máš novou rodinu...Tady na Voyageru a nás neztratíš. Uvízla jsi tu s námi!"
"To mi nemůžeš slíbit," řekne. (Možná, že její neochota pomoci s novým člunem souvisí právě s tímhle. Čluny na Voyageru mají krátký život, stejně jako lidé v nich.)
"Ne, to myslím nemůžu. Protože lidé pořád umírají a občas k tomu dojde dřív, než čekáme. Ale můžu ti slíbit, že lidé na téhle lodi tě nenechají ukončit svůj život. Musíš se s tím vyrovnat jinak."
"Ale já nevím jak," přiznává, její oči se pomalu vrací do mrtvolného stavu.
"Přijdeme na to," říká. "Spolu."
Je odvolán kapitánem.
"Útočí na nás. Okamžitě se hlaste na můstku."
"Měl bys jít," řekne mu Torres opět se svojí obvyklou maskou na obličeji. Je asi dobře, že jeden očistný okamžik na holopalubě nedělá zázraky. Je to jen první krok.

Prostorové náboje vybuchují kolem Voyageru. Maloni aspoň ví, jak útočit s grácií. Ale Voyager není poškozen tolik, jak bychom asi očekávali, kdyby se Maloni rozhodli pro skutečný boj.
"Proč se najednou rozhodli bojovat?" ptá se Chakotay.
"Myslím, že se nás snaží rozptýlit, komandére," říká Tuvok. "Zatímco vypustí svůj nový raketoplán."
Sledují, jak malé plavidlo opouští mateřskou malonskou loď a míří směrem k plynnému obru.

Tuvok říká, že se Malonský člun blíží k sondě. Chakotay odhaduje, že ještě není pozdě ho dohnat. Janeway přikáže Parisovi, aby vyrazili. "Co ten problém s mikrotrhlinami?" zeptá se ještě. "Dáváme na to pozor, ale jeden člověk navíc by nám pomohl."
"Chakotay je na cestě."

Chakotay nesoucí kufřík s nářadím pochoduje k hangáru raketoplánu. Torres, stále v nátělníku ho zadrží. "Nech jít mě," prosí. Chakotay se k tomu nemá. "Už si nechci ublížit, jestli myslíš na tohle. Chci jenom dělat svou práci."
"Myslel jsem, že tě práce už nezajímá."
"Jestli ten trup praskne, měla bych tam být. Pořád jsem nejlepší inženýr."
"Teď ale ne," uzemní jí Chakotay.
Torres mu stojí v cestě. "Já to zvládnu. Musím to udělat!"
Něco v jejím hlase ho přesvědčí. Podá jí kufřík. Vděčně ho přijme a rozběhne se k hangáru. Sleduje jí a usmívá se.

40 sekund do startu. Torres přichází a vykopne Vorika ze svého křesla. Harry je rád, že je s nimi. Paris stále vypadá trochu rozmrzele, nechce se radovat z B'Elanniny částečné proměny předem. Předletová kontrola probíhá dobře. Tom se zhluboka nadechne. "Uvidíme, co naše děťátko dokáže."

Harry Kim odpočítává. Pohled na raketoplán je ohromující. Plně ozbrojený s Parisem samotným vpředu na sedadle pro hrdiny a ostatními vzadu, kam patří. Říkejme tomu Egomobil. Vlastně tomu říkejte, jak chcete, hlavně ať to funguje. A to brzy zjistíme.

Tuvok hlásí. "Deltaplán odstartoval, kapitáne."
"Za jak dlouho dohoní malonský člun?" ptá se.
"Při současné rychlosti přibližně za tři minuty." Chakotay dorazil na můstek. Vymění si s kapitánem pohled. Její tázací. Jeho ujišťující.

Krátce poté, co se Deltaplán dostane do vnější vrstvy plynného obra, začnou po nich Maloni střílet. Deltaplán předvádí udivujicí letecké kreace. Kim zaměřuje sondu a malonský člun. Torres sleduje strukturální intergritu, která rovnoměrně klesá. Seven ovládá taktické stanoviště.
"Štíty drží," hlásí Seven poté, co proletí kolem několika prostorových nábojů.
"Chtějí hrát špinavě," řekne Paris tak, jako by se náramně bavil. "Ukážeme jim, co dokážou borgské zbraně."
"Rozumím," řekne Seven. "Nabíjím fotonová torpéda."
Uvnitř raketoplánu něco bouchne a Kim hlásí, že sekundární systémy jsou bez energie.
"Pal," přikáže Paris.

	Seven střílí.
	Seven trefuje. "Tři přímé zásahy," říká.

"Vypadlo jim výškové kormidlo. Vzdávají to," hlásí Kim.

Maloni jsou mimo hru a Tom míří k sondě. Hlavní otázkou je, jestli vydrží raketoplán pohromadě. Což je práce Torres. Řekněme, že bude muset pracovat přesčas. Čím hlouběji se noří, tím níž klesá strukturální intergrita. Zadní stěna se začně bořit.
"Jestli nás udržíš pohromadě ještě půl minuty, budeme na dosah cíle," řekne Paris.
"Pořád ještě musíme přežít vzestup," dodá Seven, věčná optimistka.
"Hezky jedno po druhém," odpoví Tom s úsměvem.

Jakmile Kim přenese sondu, začnou se tvořit mikrotrhliny.

Začnou stoupat. Torres potřebuje sekundární systémy. Kim říká, že vyhořely. Torres vytvoří záplatu přes nejslabší část, což, jak řekne Kim, dlouho nevydrží. Torres odpoví, že to možná bude stačit.

Poté vytvoří z EPS relé, nějaké baterie a ručního phaseru štítový generátor. Právě v čas. Vteřinu poté, co naskočí štíty, záplata vybuchne a plynná smrt začne vnikat do člunu - zastaví jí právě B'Elannin deflektor.

Posádka Deltaplánu si kolektivně oddychne úlevou.

"Jsem rád, že jste se rozhodla letět," řekne Harry Kim. Úsměv Torres je malý, ale skutečný. A pro jednou se raketoplán vrací k mamince víceméně v jednom kuse.

"Deltaplán právě přistál," hlásí Tuvok.
"A Maloni?" ptá se Janeway.
"Mají dost práce," řekne Chakotay.
"Zdá se, že se jejich raketoplán nemůže dostat z atmosféry toho plynného obra."
Janeway se vítězně směje. "Dostaňte nás odtud, praporčíku - warp 2."

Torres někam pospíchá. Ještě nebyla v kajutě. Potká jí Chakotay. "B'Elanno. Odvedla jsi skvělou práci. Tak. Jak se cítíš?" Torres se na něj dívá, zvažuje svou odpověď. "Myslíš, jestli mé okouzlující já je zpátky? Pořád nevím."
Ale vypadá trochu lépe.
"Dej tomu čas," řekne Chakotay. Usměje se povzbudivě a odchází.
Torres za ním volá. "To co jsi dneska udělal v simulátoru...Děkuju. Ale jestli to zkusíš udělat ještě jednou, tak ti zlomím vaz." Zřídka kdy je hrozba nadřízenému důstojníkovi přijata s radostí.

Torres vstupuje do úplně prázdné jídelny. Ani Neelix tu není. "Počítači...Porci banánových palačinek s javorovým sirupem." Vezme si tác, posadí se k nejbližšímu stolu a zhluboka se nadechne. Potom odtrhne vidličkou kousek palačinky a nabodne kousek banánu. Jak jí, přelétne jí přes tvář na okamžik spokojenost. Když polkne, vykouzlí ten nejsladší úsměv, který jste kdy viděli. Ostýchavě se směje, užívá si chuť a vzpomíná na okamžik, kdy byla jako malá holčička u babičky v kuchyni, obklopená milující rodinou.

Copyright © 2000 Kovi

[Předcházející epizoda] [Voyager] [Hlavní stránka] [Následující epizoda]