Once Upon A Time
SD : neuvedeno
N : 199
Oficiální fotografie z Star Trek Continuum

Je nádherný den v kouzelném lese. Barvy, které existují spíše jen v představách než v přírodě, se třpytí na slunci. Lesem zní veselý cvrkot. Nejsou tady žádné z těch štípajících, kousajících potvor. Celý les jako by byl opatrován laskavou rukou rodičů. Takže když se na cestičce objeví poskakující dítě plné energie úplně samo, je to naprosto v pořádku. Malá holčička, o které její po pás dlouhé blonďaté vlasy a hroty na čele prozrazují, že je Naomi Wildman, se zastaví u jezírka obehnaného kameny a hodí do něj kámen.
"Auuuu," řekne jezírko. (Vážně.)
Naomi mu přikáže, ať vstane.
"Kdo je tam?" zeptá se jezírko.

	"Naomi," odpoví. "Přijď později," zakňučí jezírko.
	Určitě uhodnete, kdo je Naominým vzorem. Okamžitě si dá co nejvíc ze široka ruce v bok a vmete jezírku své opovržení přímo do...no, do vody. "Poslyš, víš, co si myslím? Že se bojíš stromové příšery."
	Když pochybujete o odvaze vody v kouzelném lese, ihned se dostaví výsledky. Vystříkne gejzír, který poplaší lekníny a o několik vteřin později z vody stane...voda. Suprové modré stvoření - vysoký, hubený panák. Kdyby byl superhrdinou, věděli byste přesně, koho máte čekat - Kapitána Hydra!

Vodní stvoření dramaticky zazívá. Potom přejde přes vodu na suchou zem, nakloní se nad malou Naomi s rukama v bok. "Žádné stromové příšery se nebojím, slečno Wildman," řekne, hrozíc jí mokrým prstem. "Ale abych byl krásný, musím hodně spát." Řekněme, že nelže.
Naomi se chová, jako kdyby se tohle dělo každý den. "Promiň, že jsem tě vzbudila, ale musíme jít."
"Kam chceš zase jít?" zeptá se vodní chlapík, opět hrozící prstem. Ale směje se. "No tak dobře. Tvůj kamarád Vodouš už všechno připravil. Pojď za mnou." Nabídne jí ruku, kterou Naomi přijme bez váhání. Popojdou několik metrů ke stromu, ze kterého visí popínavá rostlina. "Nalíčil jsem past," řekne Vodouš dramaticky. "Až na ten strom vyleze, spustí poplach." Zatáhne za rostlinu a nad hlavami se jim rozezní cinkot. "Stromové příšery se bojí pronikavých zvuků."
Naomi se roztomile mračí. "To jsem nikdy neslyšela," řekne pochybovačně. Ale Vodouš ji ujišťuje, že to je známá věc. Přehnanými gesty vysvětluje, jak příšera vyleze na strom, který se ohne až k zemi a vymrští svou oběť do jezírka. "A šplouch! Utopí se jako kus dřeva."
Naomi se podívá na svého přítele s vodovou hlavou. "Ale, Vodouši,...dřevo přece plave."
Vodouš nad tím mávne rukou. "To je nepodstatný detail."
Hudba, která dosud hrála v pozadí, začne věštit něco neblahého. Kamera se zaměří nahoru. Z dřevěné příšery se ozývá drsný hlas. "To je ďábelský plán."

Vodouš se hrdě postaví, položí ruce Naomi na rameny. "Vodouš," řekne statečně. "Vodouš T. Vodník III." Stromis vypadá rozmrzele. "To jsem si mohl myslet, mokrouši. A ty?" zeptá se, ukazujíc na dívku.
Naomin původní strach už dávno zmizel. "Naomi Wildman, kamarádi mi říkají Naomi," řekne laskavým hlasem.
"Kde bydlíš?" požaduje odpověď Stromis.
"V kosmu," odpoví hrdě.
"V kosmu přece nikdo nežije!" zahromuje Stromis.
Vodouš pískne. "Ona ano...na vesmírné lodi jménem Voyager."
Naomi se nafoukne a hrdě se usměje. "Jsem průzkumník."
Stromisovi přeskočí hlas o oktávu výš. "Vážně?! Průzkumník!"
Sleze dolů ze stromu a seskočí na trávu. "Jaké to je?"
Naomi pokrčí rameny. "No, nic moc - kosmický bitvy s cizinci, podivný anomálie."
Normálka. Zeptá se, jestli může její loď navštívit. Odpoví mu, že se musí zeptat maminky.
"Na příšeru jsi docela zdvořilý," řekne Vodouš.
"Já přece nejsem žádná příšera," řekne Stromis smutně. Zatáhne za popínavou rostlinu a ozve se pronikavý cinkot děsící příšery. "Vidíš to? Vůbec se toho nebojím. Možná štěkám, ale nekoušu." Stále je rozmrzelý.
Naomi a Vodouš se na sebe provinile podívají. "Myslím, že jsme se trochu unáhlili," řekne Naomi. (Ať je to pro tebe životní lekce, mladá dámo!)
Ale Vodouš není moc ochotný se se Stromisem skamarádit. "Ale svými kořínky mi krade vodu!"
Stromis se urazí a za chvíli už kolem sebe Stromis s Vodoušem výhružně krouží. Naomi je zarazí. "Nechte toho! Vždyť jeden druhýho potřebujete. Copak to nechápete? Vodouši, tvoje voda pomáhá růst stromům a tvý větve, Stromisi, chrání jezírko před sluncem. A to, jak víte, odpařuje vodu a vysušuje zemi."
Vodouš se podívá provinile na Stromise. "Možná má pravdu..."
Stromis souhlasí, šeptajíc spiklenecky. "To děvče je chytré."
Naomi se svěšenými rameny přijme tuto chválu dobrotivě. "A teď si podejte ruce."

Zdráhavě tak udělají. Stromis si stěžuje na vlhkou dlaň, Vodouš na sající prsty. Ale Naomi, která úspěšně přemostila mezeru mezi vodou a dřevem, se triumfálně usmívá a kývá hlavou na své hloupé kamarády.

Scénu přeruší nový hlas. "Neelix holosimulátoru dvě. Je čas jít spát."
Naomi se protáhne obličej. "Chtěla bych tu ještě zůstat," prosí s nacvičenou žalostí v hlase.
"Znáš pravidla. Kromě toho, někdo ti chce popřát dobrou noc."
"Maminka!" vykřikne vzrušením. "Počítači, ukonči program."
Už bylo na čase. Pokud nejste rodičem malých dětí, pravděpodobně jste už od toho dávno utekli. Ale nebojte, vrátí se zpět.

Ve své kajutě si Naomi povídá s maminkou, jejíž obraz je velmi zmatený a stále vypadává.
"A jak se má Vodouš?" ptá se praporčík Samantha Wildman.

Ale maminka říká, že to bude ještě několik dní trvat.
Naomi našpulí rty.
"Ale přivezu ti pár krásných silinitových krystalů a spoustu holoobrázků do tvého alba. Teď běž do postýlky, já si ještě promluvím s Neelixem." Řeknou si dobrou noc. Sladký to okamžik matky s dcerou.
Jakmile odejde Naomi z místnosti, zeptá se Neelix nervózně, co se děje.

Jak se statické poruchy zhoršují, poprosí Neelixe, aby za ni ještě jednou popřál Naomi dobrou noc. Signál se přeruší. Neelix se zamračí.

V Deltaplánu se praporčík Wildman, nadporučík Tuvok a (kdo jiný než) poručík Paris v pilotním křesle snaží přestát přibližující se bouři. Tuvok hlásí iontovou frontu sedmého stupně blížící se rychlostí 33 000 kilometrů za hodinu.
"Potřebuju víc energie do trysek, jinak tomu neuletím," říká Tom Samantě. Dodá mu vše, co může ušetřit z ostatních systémů, ale Paris říká, že to je pořád málo. "Připravte se na náraz!" Celá scéna končí intenzívní oslepující bělotou. Poslední co vidíme, je, jak naše neohrožená trojice zavírá bolestí oči.

Zamračení starší důstojnící poslouchají v zasedací místnosti právě přehrávanou audio zprávu Tuvoka, které je stěží rozumět. "Mayday. Mayday. Deltaplán volá Voyager. Potřebujeme pomoc. Warpový pohon..., jsme bez impulzní energie...jenom trysky. Iontová bouře poškodila primární systémy. Podpora života slábne. Hledáme místo pro nouzové přistání. Žádáme okamžitou...."
Dobrá zpráva: Vystopovali raketoplán do planetární soustavy 0.6 světelného roku odtud. Špatná zpráva: Iontová bouře pátého stupně zuří mezi Deltaplánem a Voyagerem. Janeway se vysmívá iontové bouřičce pátého stupně. Skoro se zdá, že je zklamaná, že výzva není větší. "Zažili jsme horší. Prostě utěsníme všechny poklopy a posílíme štíty. Špatné počasí mi rozhodně nezabrání v cestě."
Neelix se ptá. "A co bude s Naomi?"
Nad tím se každý zarazí. "Někdo by jí měl vysvětlit, proč se maminka ještě nevrátila," navrhne Chakotay.
Neelix váhá. "Možná bychom jí to...říkat neměli."
Janeway se na něj udiveně zadívá. "Proč ne?"
"Je to velice citlivá dívka. Nechci, aby se zbytečně vyděsila. Třeba se jí maminka vrátí dřív, než si to stačí uvědomit." Snaží se něco vypotit jako důvod. Ale protože je v místnosti plné lidí, kteří nemají žádné zkušenosti s výchovou dětí, podřídí se kmotříčkovi. "Máte k ní ze všech nejblíž," řekne Janeway. "Myslím, že v tomhle se spolehnu na vás."
Nezní to jako úplné schválení, ale Neelix si to přebere po svém a poděkuje jí. "Tak dobře. Vaším úkolem bude nějak ji zabavit," rozhodne Janeway. Neelix se postaví do pozoru. "Rozkaz, kapitáne." Jakmile odejdou důstojníci z místnosti, dá si Neelix pohov. Vypadá dost vyděšeně.

V jídelně si Neelix s Naomi dávají džus. Nesou sklenice k jednomu z mála prázdných stolů.
"Víš, o čem jsem přemýšlela?" ptá se Naomi. "Je čas, aby mě začali brát vážně."

Neelix o tom vteřinku přemýšlí a navrhne, že by v aeroponii potřebovali pomoc. "Ale já jsem myslela spíš na můstek," odporuje Naomi.

Neelix se usmívá nad její kuráží. "Kapitánův pobočník!" řekne.
"Mohla bych pak řídit loď?" zeptá se.
Neelix se směje. "No, tohle musíme probrat s kapitánem."
Pravděpodobně by se také museli k ovládání dostat přes mrtvolu Toma Parise. Seven of Nine vstupuje do jídelny s dvojicí členů posádky zabraná do rozhovoru o něčem, co mají všichni tři na PADDech.

Naomi ztuhne, její hlas se sníží až na šepot. "Nehýbej se," prosí. "Ta borgská ženská."
Neelix potřese hlavou. "Ona má jméno."
Naomi zvedne oči v sloup. "Seven of Nine, terciální doplněk unimatrice nula jedna," odrecituje jemně. "Nedívej se! Jinak tě asimiluje."
Neelix se mírně zamračí. "Naomi, Seven je milá osoba. A důležitý člen této posádky."
"Já do jejího společenstva nechci."
"Myslím, že toto nebezpečí nehrozí," ujišťuje ji.
Praporčík Kim odvolá Neelixe na několik vteřin pryč, aby s ním prohovořil problém se zásobováním ošetřovny, a aby se zeptal, jak se vede Naomi. Neelix si povzdychne. "Podle stupnice úzkosti od jedné do deseti - kde jedna je mírná nespavost a deset záchvat paniky? Asi tak pět." Při rozhovoru s Harrym nechal Neelix volnou židli a Seven of Nine jednu takovou hledá. Přiblíží se. "Je to místo volné?" zeptá se zpříma ale ne nelaskavě.
Naomi se rozšíří oči a vyskočí jí šest palců z hlavy. Spadne jí čelist a s řinčením dopadne na stůl.
"Ano nebo ne by stačilo," řekne jí Seven of Nine.
"Ano," koktá Naomi. "Vlastně ne."
Seven of Nine vypadá zmateně. "Vysvětli."
"Na tomhle místě už sedí někdo jiný!"
Seven to přijme a odejde.
Naomi ji sleduje a troufale na ní zírá. Mluvila se mnou! Skoro mě dostala tou úskočnou borgskou lstí 'Mohu se posadit?'! Když se Neelix vrátí, ještě stále zírá přes opěradlo židle, zabraná do toho okamžiku. Na rozvrhu teď je: Lekce z botaniky na ošetřovně. Všimne si, že mu nevěnuje pozornost. "Co se děje?" ptá se. Naomi, stále ještě zírající, se snaží co nejrychleji se vzpamatovat. Zbledne jí obličej. Strnule se obrátí. Zírá přímo před sebe. "Jsem Borg," řekne mechanicky.
Neelix se kucká smíchy. "Jak tě to napadlo?"
Také se usměje. Zeptá se, jestli by nemohli jít nejdříve do holosimulátoru hrát si s Vodoušem. Ošetřovnu nemá ráda - plná hnusných věcí jako cizích orgánů, hyposprayů a Doctor pořád mluví.
"No, je už prostě takový," řekne Neelix diplomaticky.
"Nebylo mi možný ho přeprogramovat?" zeptá se.
"No, mám obavy, že by z toho nadšený nebyl," odpoví Neelix.
Nesměle se usměje.

Deltaplán není skoro vidět v zuřivé iontové bouři. Zdá se, že bojuje, ale je jen kousek před tím nejhorším - obrovským shlukem energie přímo za nimi.
Uvnitř se Paris dožaduje menší pomoci. "V této oblasti by měla být nějaká planetka."
Wildman provádí průzkum, ale bouře jí rozhodila senzory. Jistá zkáza je necelé dvě minuty za nimi a oni nemají ani páru o nějakém místu na přistání. No, zas tak úplně ne. Praporčík Wildman naštěstí nakonec najde místo s atmosférou třídy M, ale má benomitovu kůru. Co to je benomit? Tak to vám nepovím. Ale Paris ví o jedné z jeho vlastností - a není povzbudivá.
"Chci s tím krámem přistát, ne ho pohřbít." Ale nemají na výběr. Samantha navrhuje za místo k přistání velký kráter a Paris to bere, protože je dost daleko od všech těch sopek. Jak se přibližují k planetce, bouře se zhoršuje. Uvnitř to začíná jiskřit.
"Trysky na pravoboku vypadly," hlásí Tuvok.
Paris mumlá. "Tuvoku, jestli nemáte nic povzbudivějšího..."
"Klesáme příliš rychle!" vykřikne Wildman.
"Vydržte!"
Všude je tma. Jediné, co nám může něco říct o jejich osudu, je hluk.

Světla se rozsvítí a Tom Paris si oddychne. "Deltaplán přistál." Zhluboka se nadechne. Pak se podívá nahoru. Všude kolem nich je skála. Zdá se, že se obával správně: Nepřistál s raketoplánem. Pohřbil ho. Ohlédne se dozadu, aby zjistil, jak jsou na tom Tuvok a Samantha. Tuvok vypadá dobře. Samantha Wildman ne.
"Potřebuje okamžitou lékařskou pomoc," řekne mu Tuvok. Paris zbledne. Jakkoli daleko od Voyageru je, nemůže se vyhnout ošetřovatelské službě.

Praporčík Wildman, sedící na podlaze Deltaplánu začne přicházet k sobě. Tom Paris ji vyšetřuje lékařskými přístroji.
"Co se stalo?" ptá se.
"Zvládli jsme to," odpoví Tom.
"První přistání Deltaplánu," usměje se nevesele. Ptá se, kde jsou.
Paris říká, že asi tři kilometry pod povrchem. "Naštěstí aspoň primární trup zůstal celý."
"Narozdíl ode mě," řekne Wildman s bolestí v hlase.
"Budete v pořádku. Menší zhmožděniny, pár zlomenin - nic co bych nezvládl," řekne Tom.
"Možná jste dobrá sestra, ale mizerný lhář," procedí skrz sevřené zuby.
Parisovi ztuhne úsměv a řekne jí pravdu. "Máte protrženou ledvinu a vnitřní krvácení. Musíte na operaci." (Jestli má protrženou ledvinu - měla by sedět?) Nejsou schopni se s Voyagerem spojit.
"Musím mluvit s Naomi, aby neměla strach," řekne Wildman, ale její obličej se křiví bolestí, jak se snaží se postavit.
"Šetřte silami," poradí jí Tuvok jemně. "S panem Parisem máme situaci pod kontrolou."
"Vy tedy máte způsoby, Tuvoku," utrousí Paris.
"Samantho, dám vám teď slabé sedativum a něco proti bolesti."
Udělá to a ona se snaží si odpočinout, jak se bolest utišuje. "Máme šanci dostat se ven ze člunu a pokračovat pěšky?" ptá se Tom Tuvoka.
"Nemáme. Jsme zasypáni několika kilotunami kamení a navíc je v atmosféře jeskyně přítomen plynný fluor."
Paris si zklamaně oddychne. "Takže nám nezbývá než sedět a těšit se z výhledu."

Palubní deník, dodatek. Proletěli jsme iontovou bouří a objevili Deltaplán na planetce třídy M.

Janeway koordinuje pátrání ze svého křesla. Harry štěká novinky, jakmile se je dovídá. Neelix sedí vedle kapitána.
"Jak se má nejmenší člen posádky?" ptá se kapitán.
"Sice postrádá mámu, ale myslím, že netuší, co se stalo. Zrovna jsem jí chtěl vzít do holosimulátoru na nějakou pohádku." Janeway se usmívá. "Asi jsem optimista, Neelixi, ale věřím, že to dobře dopadne."
"Já taky, kapitáne," řekne Neelix, který z jejího povzbudivého tónu čerpá sílu pro sebe.

Kim zúží pátrání na velký kráter...ale vše co najde z plavidla, je několik úlomků trupu a zplodiny plasmy.

"Buď se vypařili, nebo se propadli pod povrch té planetky."
Neelixovi se dělá špatně od žaludku, když se ptá, "stopy života? Třeba se transportovali ještě před srážkou."
Janeway se podívá na Harryho, ale praporčík přijde s prázdnem. Janeway zírá na obrazovku před sebou, na které je vidět obrovský kráter na planetce. Čelisti má pevně stisknuté.
"Deltaplán jsem postavili tak, aby hodně vydržel. Nevěřím, že je zničený."
Řekne Chakotayovi, aby vedl záchranný oddíl. "Když je nenajdou senzory, najdeme je sami." Chakotay odchází a bere s sebou Harryho. Neelix bezmocný pomoci, zírá na planetku. Jeho dolní ret se třese obavou.

Doctor má dnes výbornou náladu. Právě ukazuje Naomi 'neuvěřitelný život mitochondrie'. Wildman junior ji přirovnává k warpovému jádru buňky, což Doctora velmi potěší.
"A teď," říká Doctor, "ti prozradím, že tahle holka byla pozvaná na večeři, ale už nikdy nepomyslela na návrat."
Naomi se podívá na Doctora. "Cože byla?"
Doctor, rozohněný ještě víc než Stromis nebo Vodouš vypráví příběh jako rozený divadelní herec, zdůrazňuje každé slovo gesty ruky, modulací hlasu a tak. "Vraťme se o pár miliard let, kdy se vyvinula první buňka. Tyto ranné buňky mitochondrie neměly. Dřely se bez nich a musely využívat každý zdroj energie, který našly. Pak se jednou objevil předek téhle mitochondrie, prolomil buněčnou stěnu a zabydlel se tam."
Naomi to vstřebá. "Staly se přátely?"
Doctor ji poučí. "Správný výraz je 'symbióza'."
"Přátelé," opakuje Naomi a stojí si za svým.
Doctor to vzdá. "Přátelé," souhlasí a usmívá se.
"Máma říká, že spolupráce je důležitější než boj o život," říká Naomi...což jí připomene. "Dneska mi měla zavolat."
Doctor se okamžitě zarazí, vzpamatuje se a navrhne, že máma Wildman "má momentálně asi hodně práce. Teď se podíváme na buněčnou stěnu. Vypadá celkem jednoduše, ale věř mi, je tam toho víc, než je vidět."
"Můžu jí zavolat?" ptá se Naomi. Naomi může mít malou pozornost jako ostatní děti, ale jakmile se zakousne do nějaké myšlenky, stane se z ní pitbull. Naštěstí si právě tuto chvíli vybral Neelix a vešel dovnitř. Doctor je opravdu rád, že ho vidí - to je dost vzácné, co se Neelixe týče. Neelix se zeptá, jaké bylo vyučování. Naomi odpoví, že prima. Neelix se na ní usměje.

"Jestli pak uhádneš, koho teď půjdeme navštívit?" Vyzve ji, aby dokončila jeho myšlenku. Trvá jí to jenom okamžik. "Vodouše!"

Prakticky proběhne skrz dveře ošetřovny, ale Neelix ji zavolá zpět. "Nezapomněla jsi na něco?" "Ach," řekne.
Vrátí se a zdvořile poděkuje. "Děkuji, Doctore."
Doctor se vřele usměje. "Bylo mi potěšením, slečno Wildman."
Sotva Neelix s Naomi odejdou, Doctor se ustaraně zadívá na zavřené dveře.

Neelix a Naomi jdou chodbami směrem k holosimulátoru.
"A najednou se nad námi objevil Stromis," vypráví Naomi Neelixovi své zážitky ze včerejšího večera. Neelix, který pozorně poslouchá, se zeptá, co se stalo potom.
"Ukázalo se, že je docela milý. Sice trochu štěká, ale nekouše," řekne a Neelix se začne nahlas smát.
"Kde ses naučila tyhle slovní hříčky?"
"Od tebe," odpoví.
"Och," řekne Neelix a najednou ztichne. Doufá, že se od něj také nenaučí 'skrývat pravdu'. Naomi se zeptá, jaký měl Neelix jako dítě svůj oblíbený holoprogram. Odpoví jí, že na Rinaxu holosimulátory neměli. Ale měli skutečný živý les hned za domem. Jeho tón se pomalu mění v šepot, když vzpomíná na ony šťastnější dny, kdy si on a jeho sestry spolu hráli a vymýšleli si vlastní příběhy.
"Měli jste fantazii," řekne Naomi.
"Máš pravdu," souhlasí Neelix. Zeptá se ho na sestry. Kde jsou teď? Voláš jim? Neelixovi se ale moc vzpomínat nechce. Pro ty, kteří neví, co tím myslím: Celá Neelixova rodina a téměř veškeré obyvatelstvo měsíce Rinax bylo zabito něčím, co se nazývá Metreonová kaskáda - smrtící zbraní vypuštěnou nepřáteli Talaxianů (Haakoniany) na konci války. Snaží se odpovídat vyhýbavě a nedepresivně tak, aby se nikdy nedotkl tématu smrti. Než dorazí ke vchodu do holosimulátoru, má očividně po náladě. Neelix dá Naomi na výběr dnešní kapitolu.
"Počítači, ukaž názvy kapitol Vodoušova dobrodružství. Tak, co tu máme. 'Vodouš a stromová příšera'?"
Naomi zavrtí hlavou. "To jsme hráli včera." "Jo, aha. 'Stromis a hloupá lesní víla."
"Tenhle jsem chtěla nechat pro mámu. Má ho ráda."
Tak snad: "'Vodouš, Stromis a ohnivá příšera'."
Naomi se líbí, Neelix si tím není tak jist. "Trošku mě to děsí," řekne.
"Je fajn. Nemusíš se bát, já ho znám." A vstoupí.

Počítač začne přednášet. "Bylo nebylo, v lese pralese setkali se Vodouš a Stromis s podivným živlem, který ještě nikdy neviděli."
Naomi a Neelix běží směrem ke zdroji sténání. Stromis skáče nahoru a dolu, kňučí hlubokým basem a zírá na svoji ruku, která hoří. Je zcela evidentně v tísni, ale jak se zdá, není si jist, co by měl dělat. Naomi řekne to, co je zřejmé (na což má jako dítě nárok): "Stromisi, ty hoříš!"
Na scénu skočí Vodouš. "Říkal jsem mu, ať na to nesahá, ale ten pařez nepouslouchá."
Ukáže na strom, na kterém hoří několik nízkých větví. Naomi vynadá Vodoušovi, aby pomohl Stromisovi.
"Já?" diví se Vodouš.
Naomi, kroutíc hlavou, mu to vysvětluje: Voda hasí oheň. Zdá se, že pro Vodouše to je novina. Zmáčkne hořící prst, který zasyčí, jak z něj uniká pára. Stromis začne Vodouše samou radostí objímat.

"Chytrá hlavička, Naomi!" řekne Neelix pyšně.
"Kdo je ten chlupáč?" zeptá se Vodouš. Neelix se představí. Naomi se zeptá, co způsobilo ten oheň, ale Stromis ani Vodouš jí to neulehčí. Ukážou na oblohu. Její první myšlenkou je blesk, ale obloha je bez mráčku. Neelix, Vodouš a Stromis se plni očekávání dívají na Naomi, která se snaží tu záhadu vyřešit.

"Existuje jediný možný vysvětlení," prohlásí Naomi dramaticky. "Ohnivá příšera."
Stromisovi ani Vodoušovi se to jméno nelíbí. "Kdo je to?"

Pohled na ni se jim nelíbí o moc víc. Objeví se velká, rozlobená, teplomilná příšera a spálí blízké křoví. "Já jsem tady! Udělám z tohoto lesa hromadu popela!" Příšera se změní v čistý oheň a začne se rychle šířit.

Stromisovi se podaří utéct, ale Vodoušovi se postaví do cesty plameny a uvízne. Potom se vypaří v ohnivé výhni. "Vodouši!" vykřikne Naomi, jak se její přítel ztrácí.

Když požár skončí, les prales je teď zuhelnatělou pustinou. Neelix a Naomi prohledávají trosky a hledají známky svých přátel. "Možná bychom si měli pustit jiný program," navrhne Neelix. Vypadá, že je vážně vyděšený.
"Ne! Musíme najít Vodouše," trvá na svém Naomi. Nakonec najdou Stromise, je mu sice "trochu horko pod kůrou," ale jinak je v pořádku. Je jenom smutný. Nádherný les už není. "A co Vodouš? Je mrtvej?" ptá se Naomi.
Stromis pokrčí rameny, pořád trochu omráčen. Neelix se neodvažuje odpovědět. "Myslím, že je čas jít spát," řekne.
Chce zůstat, ale Neelix, dost otřesen masakrem kolem něj, to myslí vážně.
"Nehádej se se svým kmotříčkem. Jen pojď."

Harry Kim pomáhá koordinovat zásoby pro záchranný oddíl. Potom co vydá rozkazy, najde si čas pro Neelixe.
"Opravdu si uděláte čas?" ptá se Neelix. "Vím, že máte hodně práce."
Harry odpoví, že rád pomůže. Jdou k příkazové konzoli. Harry vkládá příkazy.
Neelix je pomocný programátor. "Trochu víc té modré. A hlavu má taky o něco větší. Nemyslíte?"
Harry se na něj rozmrzele podívá. "Nevytváříme přesnou kopii, Neelixi. Umělecká licence..."
Neelix se zastydí. "Pardon. Netušil jsem, že jste utajený umělecký talent."
Harry se trochu zahihňá. "Vodouš - to jméno už jsem hodně dlouho neslyšel. Jako malý kluk jsem měl holopohádky hrozně rád. Viděl jste tu, kde Vodouš podezírá Stromise, že je gumovník? Pořád ho chce svalit, aby viděl, jak se odrazí. Ti dva byli tak legrační."
"Řekl bych, že příběh, který si Naomi vybrala, byl pěkně děsivý. Nebyl legrační," řekne Neelix.
"Děti se rády bojí," ujišťuje ho Harry.
"Naomi ne," trvá na svém Neelix.
"Počítači," přikáže Kim, "přenes zadané hodnoty do replikátoru. A jak na tom je?" ptá se Neelixe. "Fajn. Má teď hodně domácích úkolů." Ale jeho pohyby přímo křičí, že to není fajn.
Harry se zeptá, co se děje a Neelix vybuchne. "Je to špatné, všechno je špatně! Iontové bouře, ztroskotání, cizí útoky - vesmírná loď není místo pro dítě!"
Harry se zamyslí. "Já nevím. Podle mě má Naomi štěstí, že vyrůstá na Voyageru."
Neelix se zašklebí, ale Harry ještě přidá. "Myslím, že ano. Jen si představte, co všechno tady zažila - zrození hvězd, supernovy, které ještě nikdo z Alfa kvadrantu neviděl! Když jsem byl dítě, byl bych dal za takovou šanci úplně všechno."
Tohle Neelixe trochu usadí, dost na to, aby přestal mručet. Harry si všimne, že je jejich úsilí u konce. "No, a máme to...."

	Replikátor vyplivne postavičku Vodouše v tak akorát přiměřené velikosti.
	Harry ho vezme a mluví za něj. "Ahoj, Neelixi!" řekne pronikavým hlasem. "Chyběl jsem ti?"

Neelix se neusměje. Harry ano a podává Neelixovi panenku. "Skoro jsem zapomněl, jak byl škaredý."
Neelix mu poděkuje a odejde. Ustaraný Harry (ať už kvůli Naomi, Neelixovi, Tuvokovi nebo Tomovi) ho sleduje, jak odchází.

Naomi pracuje na svém počítačovém terminálu, když vtom začne vzduchem poletovat škaredý panák. "Naomi...."
Neelix se objeví hned po něm. "Hádej, koho jsem našel v replikátoru!"
Naomi je chytré dítě. Otočí se, uvidí panenku a zamračí se. "Díky. Ale to není skutečnej Vodouš."

Neelix ji upozorní, že Vodouš je jen holopostava, ale já si myslím, že to Naomi ví. Neelix se zeptá, na čem pracuje.
"Dělám si přehled o odpařování vody....No, něco mě napadlo. Když se voda ohřeje, nemůže jen tak zmizet. Promění se v neviditelnej plyn. Takže, pokud bychom ten les hodně ochladili, Vodouš by mohl zkapalnit."
Stromis vždycky říkal, že je chytrá. Neelix je ohromen. "Chytré!" řekne pyšně. Naomi položí několik nepříjemných otázek o své mámě. Říká, že jí chybí, zajímalo by ji, kdy se máma Wildman vrátí. Ptá se, jestli s ní mluvil někdo jiný. Dokonce odcituje i protokol: "Nařízení Hvězdné flotily 476-9: Všechny výsadky se musí hlásit můstku nejméně jednou za 24 hodin." Je to Borg.... Neelix jí říká, že z ní bude skvělý kapitánův pobočník.
"Určitě jsou v pořádku," ujišťuje ji. "No tak pojď, spát."
"Vzbudíš mě, kdyby máma zavolala?" ptá se. "Slibuju," odpoví.
"I když to bude ve dvě hodiny v noci?" Usmívá se. "I když to bude ve dvě hodiny v noci. Hezké sny." Ještě než odejde, požádá ho Naomi o panenku Vodouše.

Neelix odejde z Naominy ložnice a sedne si k terminálu v obývacím pokoji. Dveře do Naomina pokoje jsou otevřené.

Neelix, který cítí stále větší úzkost si vyvolá obrázek své sestry Alexie a začne si s ní povídat. "Promiň, že jsem si na tebe tak dlouho nevzpomněl, ale na Voyageru jsme měli moc práce. Chybíš mi. Moje kmotřenka Naomi má potíže. Máme je všichni. Ona může ztratit mámu. Alexie, ty jsi vždycky věděla, co udělat, uměla jsi poradit. Kéž bys mi mohla pomoct."

Obrázek mu ale neodpoví. Těžce vzdychne a odhlásí se. Přímo za ním spí Naomi. Já vím, že si dělá starosti a tak, ale když chce mluvit o ztrátě Naominy mámy, neměl by to dělat někde, kde ho Naomi nemůže slyšet?

Neelix běží lesem s dvěma dalšími Talaxiany. Je noc. Běží jako první. Před něčím utíkají. Neelix je pobízí, aby přidali. "Útočí na nás!" křičí. Ohlédne se. Ti dva za ním padli. Země se chvěje. Křičí na ně: "Vstávejte! Metreonová kaskáda! Honem!" Ale je příliš pozdě. Stejně jako ohnivá příšera proměnila les prales v ohnivou pustinu a vypařila Vodouše, Metreonová kaskáda spálila celou vegetaci i Talaxiany. Neelix vykřikne. A probudí se na pohovce v kajutě Wildmanových, těžce oddychuje a stéká z něj studený pot.

Neelix dorazí do Astrometriky. Službu tam má jen Seven of Nine.
Všimne si ho. "Neelixi, potřebujete ode mě něco?"
Vypadá zneklidněně, jenom hledá někoho, s kým by si mohl promluvit. "Ne, šel jsem jenom náhodou kolem. A napadlo mě, že se na chvíli zastavím. Jak to vypadá?"

Řekne mu, že mapuje místo ztroskotání, že na každém scanu se objeví něco nového, ale zatím nic podstatného. Neelix sebere svou veškerou odvahu a zeptá se. "Seven...vaše rodina...vaše lidská rodina. Myslíte na ní někdy?"

"Velmi zřídka. Bylo mi pouhých šest let, když jsem byla asimilována."
"Jen o málo víc, než je teď Naomi. Chybí vám rodiče?"
"Skoro si je nepamatuju."
Neelix to zváží. "Možná je to tak lepší."
Seven se na něj překvapeně podívá. Chakotay zavolá Seven a požaduje údaje, které dosud nasbírala. Odpoví, že se okamžitě přenese dolů. Jak kráčí ke dveřím, zastaví se.
"Adaptovala jsem se," řekne Neelixovi. "To dítě Naomi se taky adaptuje."
"Borgská moudrost," na to Neelix, kývající hlavou. Nezní to jako poklona. Seven zvedne obočí a odejde.

Janeway žádá na můstku nové zprávy od záchranného týmu, když vstoupí Neelix s kávou. Zeptá se, jestli by si Janeway trochu nedala. "Už jsem měla dost. Ještě jeden šálek a přejdu na warpovou rychlost."
Neelix se zeptá, jestli je něco nového. Zatím žádné dobré zprávy. "Snad to všechno dobře skončí," řekne smutně.
"Jsem rozhodnuta obrátit tu planetku vzůru nohama. Ale asi bychom se měli připravit na nejhorší. Možná je čas říct to Naomi."
Neelix zakroutí hlavou, ještě ne.
"Je to bystrá dívka," pokračuje kapitán. "Určitě už tuší, že se něco děje."
Neelix řekne, že na zítřek naplánoval "skvělý den plný rozptýlení. Na starosti nebude mít čas."
To Janeway zaujme. "Máte za úkol ji rozptýlit, ne jí lhát. Chci, abyste jí hned ráno celou situaci vysvětlil."
Neelix se snaží dál. "Jak jsem říkal, je velice citlivá..."
"Právě proto byste jí měl všechno říct," trvá na svém kapitán.
Neelix se naježí. A se všemi těmi chlupy, co má na hlavě, by to mohlo být nebezpečné. "Při vší úctě, kapitáne. Já jsem jejím kmotrem! Vím, co je pro ni nejlepší!" Vyrazí k turbovýtahu.
"Neelixi..." Zavolá za ním mírně Janeway. Neelix se otočí. Ukáže na svou pracovnu se smrtícím pohledem v očích. Neodvažuje se nic namítat a prakticky se vzdá, jak kráčí dovnitř.

Janeway je i v soukromí své pracovny docela mírná. Její hlas je plný laskavosti, ne hrozící zkázy. "Vím, že vám na Naomi záleží..., a že se jí snažíte chránit...ale musíte jí říct pravdu."
Neelix se jí vysměje. "Dobré ráno, Naomi. Nechtěla bys na vločky trošku papallové šťávy? Jo, mimochodem, tvoje máma je zasypaná třiceti kilotunami kamení!"
Takhle neposlušný nebyl Neelix vůči Janeway od epizody 'Mrak'. Ale tentokrát stojím za kapitánem.
"Až budeme něco vědět jistě...až najdeme její mámu, živou nebo mrtvou.... Tak, tak jí to řeknu. Ale dřív ne."

Janeway se zamračí. "Takže to mám udělat sama?"

Neelix vybuchne. "Na to nemáte právo! Copak nechápete, co všechno je v sázce! Když jste byla v jejím věku, byla jste v bezpečí na Zemi a starali se o váš vaši rodiče. Nikdy jste se nemusela bát, že třeba zůstanete sama! Můžete mi věřit, že není o co stát."
Mírná odpověď zmírní hněv a Janeway téměř šeptá. "Já vím. Chápu, jak je pro vás tato situace bolestná."
Neelix se sesype. Jeho výbuch otevřel cestu k osobní zpovědi. "Když mi pobili rodinu, přišel jsem o všechno. Pořád mám noční můry. Nebylo to snadné. Nechci, aby Naomi prošla tím čím já."
"Chápu vás. Máte pravdu. Ale teď jsme v jiné situaci. Naomi má vás. Neelixi, musíme jí to říct. Jsem ale přesvědčena, že bude lepší, když přitom budete s ní."
Nakonec Neelix svolí. "Dobře. Zítra ráno."
Janeway ho pohladí po ruce. "Tak to zbývá ještě pár hodin. Co kdybyste šel na můstek a pomohl nám?"

Tom a Tuvok se snaží zprovoznit Deltaplán, ale i když jim držíme všichni palce, pořád jim vypadává čím dál tím víc systémů a jejich šance, že se z toho dostanou sami, se tím stále zmenšuje.
"Nikdy se odtud nedostaneme," zasténá Samantha Wildman.
"Nevzdávejte se naděje. Pravděpodobnost, že nás zachrání, je sice malá, ale statisticky to není nemožné."
"To jste mě uklidnil," praví kysele Paris.

"Kdo se postará o Naomi?" ptá se Wildman rétoricky.

"S tím byste si teď neměla dělat starosti," řekne Tuvok.
"Jak tohle můžete říct?" dožaduje se odpovědi Samantha. Tuvok se jí zadívá upřeně do očí.
"Moje nejmladší dcera je bez otce už celé čtyři roky. Přesto jsem si jistý, že se má dobře. Vím, že jsem jí před svým odchodem stačil předat své hodnoty. A mám plnou důvěru v bezúhonnost všech kolem ní. Vy jste byla pro svou dceru příkladnou matkou a Naomi má teď kolem sebe lidi, kterým věříte. Bude se mít dobře bez ohledu na to, jaký osud nás potká." To bylo vážně nečekané. Vážně, to bylo výborné. Dokonce i Parise to dojalo. Wildman mu za to upřímně poděkuje.

Naomi se probudí a zjistí, že je sama.
"Mami!" Ale máma tu není. Ani Neelix ne. Zeptá se počítače, který řekne, že je na můstku.
"Díky," poděkuje mu. O okamžik později prochází Naomi chodbami.

Všimne si Torres vedoucí tým a odcupitá z dohledu. Něco z jejich hovoru zaslechne, všimne si jejich naléhavého tónu. Snaží se nenápadně proplížit a slyší, jak Torres nařizuje transport na planetku.

Vyrazí k turbovýtahu, opět opatrně, aby ji nechytil nikdo z těch popletených dospělých. Bez obtíží přiměje turbovýtah, aby ji vzal na můstek. (Vždycky mě zajímalo, proč výtahy, které se aktivují hlasem, nejsou lépe zabezpečeny. Co má prcek jako Naomi Wildman co pohledávat na můstku? Počítač by měl říct: "Dobrý pokus, holčičko," nebo "musíš být vysoká aspoň potud, abys mohla na můstek," nebo něco takového. Celá loď se přece hemží bezpečnostními opatřeními. Je to prostě divný. - pozn korektora: to není divný - ne všechny životní formy jsou vysoké jako člověk, to by byla diskriminace:) )

Naomi dorazí na můstek a okamžitě si všimne naléhavého spěchu ve všech činnostech. Slyší Janeway, jak mluví se záchranným týmem. Slyší slova jako "Deltaplán" a "trosky" a "trosečníci" a "těžce ranění." Na obrazovce vidí obrovský kráter, hořící stopu a kusy federačního vybavení. Všimne si Neelixe, který se otočí, ale příliš pozdě na to, aby viděl její vystrašený obličej. "Naomi?" vydechne. Zprvu si ani neuvědomí, jak je to špatné. Naomi vběhne zpět do turbovýtahu s obličejem plným bolesti.

Neelix vyběhne z turbovýtahu, běží dál chodbami a křičí Naomino jméno. Není nikde k nalezení. Požádá počítač, ať ji najde. "Naomi Wildman je ve své kajutě."

Naomi běží do holosimulátoru. "Počítači, vrať se k programu 'Vodouš, Stromis a ohnivá příšera'"
"Program byl spuštěn." Vstoupí.

Několik kilometrů pod povrchem planetky jsou Chakotay a Seven of Nine jen kousek od svého cíle. Kousek - 80 metrů. Cestu jim blokuje benomitový zával. Nezaznamenávají žádné známky života. Ale Chakotay si myslí, že mohou transportovat celý raketoplán zpět na loď, když se prokopou dost hluboko. Zavolají loď a nařídí všem týmům, aby se k nim připojily.

Tom Paris nahrává své poslední sbohem.

"Ahoj, B'Elanno, ber to z té lepší stránky. Už se ti doma nebude válet stará pizza. A taky se už nebudeš muset dívat na dalšího Kapitána Protona."

Trhne sebou, když počítač ohlásí: "Varování: Podpora života klesla na kritickou hranici." Potřese hlavou.
"Počítače si nevšímej. Jenom žárlí, protože posledních pár minut svého života mluvím s tebou."
Tom, který je mužem mnoha slov, když přijde na jeho pocity, končí s "Tak se měj." Obrazovka ztmavne.
Spousta lidí, zažraných do vztahu Toma a B'Elanny teď určitě nadává na všechno, co mu kdy zabránilo říct ta Dvě Velká Slova: "Miluju tě." Tom je nikdy neřekl. Ačkoli musíme uznat, že i když to neřekl, je to patrné z výrazu v jeho tváři.

Paris jí tedy pomůže ke konzoli. Má rozcuchané vlasy, krvácející ránu na čele - není to pěkný obrázek na rozloučenou. Sotva se může podívat na obrazovku. Když mluví a loučí se, konečně si uvědomuje svůj osud. To není nikdy snadné. "Počítači, začni zaznamenávat kódovanou zprávu určenou pro Naomi Wildman. Ahoj, zlato. Vím, že je ti teď asi hodně smutno, ale chtěla bych, abys mě pozorně poslouchala, ano? Především, miluji tě." (Tom to nemohl přeslechnout a pohled na jeho obličej říká: "Kruciš, kéž bych to taky řekl!" I s Tuvokem to pohlo.) "A za další chci, abys věděla, že jsem na tebe pyšná. Za to jak jsi chytrá, veselá, jak jsi laskavá k jiným lidem. A vím, že až vyrosteš, dokážeš spoustu úžasných věcí. Nakonec - a já vím, že to bude těžké - nesmíš se nikdy bát."
Počítač vypustí další varování: "Vyčerpání kyslíku za deset minut."

"Poslouchej Neelixe," pokračuje s bolestí v hlase. "Teď se o tebe bude starat on. Sbohem, zlato," skončí jemně.

Neelix se prochází někdejším pralesem. Volá Naomino jméno. Cestu mu zastoupí Stromis a hlasem jako měla Janeway v první sérii zachraptí "Táhni pryč!"
"Kde je?" dožaduje se odpovědi Neelix.
"Nechce se s tebou vůbec bavit." Objeví se Vodouš. "Lhal jsi jí!"
Neelix se na něj zmateně podívá. "Jakto že ses nevypařil?"
Vodouš se dívá zpříma na Neelixe a pěje chválu na Naomi. "Naomi mě zase zkapalnila. A teď běž pryč."
Neelix si všimne Naominy hlavy vykukující nad dřevem za jejími dvěma holografickými kamarády a požádá jí o rozmluvu. Po několika vteřinách řekne, že teda jo. Ale Vodouš a Stromis ho ještě vážně varují, aby byl hodný a nelhal. Jsou to takový pápěrky, že není třeba, se něčeho bát, ale jejich dlouhé obviňující pohledy jsou účinné. Neelix si sedne vedle Naomi rozhodnut to všechno vysypat. Ptá se zpříma, ale ne tolik přísným tónem, protože si dělá starosti o mámu.
"Je máma mrtvá?" ptá se.
"To nevíme."
"Co se stalo?"
"Výsadek se snažil vyhnout iontové bouři. Museli přistát na planetě."
"Viděla jsem kráter. Něco tam hořelo."
"Splodiny plasmy a části trosek..." odpoví.
"Trup ale ne! Dokud nebudeme vědět, co se tam stalo, nepřestaneme je hledat."
"Opravdu věříš, že ji najdou?"
"Ano!"

Naomi je chytré dítě. Už se vůbec nezlobí. "Ty jsi mi vlastně předstíral, že se nic zlýho nestalo. Předstíráš někdy, že se nic nestalo tvé rodině?"
"Někdy ano," připustí.
"Pomáhá to?"
"Ani ne," přizná s prázdným pohledem a nesmělým hlasem.
Naomi se na něj usměje. Pohladí ho po tváři. "Nebuď smutnej, Neelixi."
Jedna krize vyřešena. A už je tu další. Ozve se hlas Janeway. "Všichni na svá stanoviště. Blíží se k nám iontová bouře osmého stupně."
Vodouš s Trevisem si myslí, že to znamená, že se blíží ohnivá příšera a tak moc od pravdy nejsou. Když je iontová bouře pátého stupně něco jako špatné počasí, iontová bouře osmého stupně je něco jako hurikán Mitch. Voyager se tu nechce poflakovat, až dorazí. Neelix a Naomi vstanou a chtějí odejít z holosimulátoru. Vodouš a Stromis prosí Naomi, ať zůstane. "Vrátím se," řekne. "Slibuju."
Nikdy jim nelhala, a proto se usmějí.

Janeway volá Chakotaye. "Přibližuje se k nám další iontová bouře. Až zasáhne tu planetku, celá jeskyně se stane značně nestabilní."

Na planetě se phasery zakusují do skály. "Ještě pár metrů a budeme moct Deltaplán transportovat. Za jak dlouho ta bouře udeří?"

"Za šest minut," řekne kapitán. "Tak je využijte, víc času nemáte." Nabízí se nám venkovní pohled. Planeta. Voyager. A jedná vážně velká iontová bouře.

Harry hlásí, že iontová bouře se blíží. "Štíty na 86%." Janeway už má kurz zadaný, rychlost nastavenou na warp dvě. Nechává záchrannému týmu každou vteřinku.

Uvnitř Deltaplánu Samantha Wildman mlčí. Počítač hlásí, že mají dvě minuty, než jim úplně dojde kyslík. Tom Paris si ale myslí, že je vhodná doba na konverzaci. "Nikdy bych nečekal takový konec - udusit se pod kilotunami kamení na nějaké bezejmenné planetce."
"Chtěl jste umírat hrdinštější smrtí?" zeptá se ho Tuvok.
"Nechtěl jsem umírat vůbec," přizná se. (Budu žít navždy! A víte vy co? Zatím se to daří!)
Tuvok se zamyslí. "Přijetím nevyhnutelného najdete mír."
Paris se na něj podívá a rozhodne se, že je čas ještě na jednu poslední hlášku. "Nějaké vulkánské rčení, Tuvoku? Mě stačí 'Žijte dlouho a blaze'."
Ale naštěstí je to právě v okamžiku, kdy začnou být slyšet phaserové vrtáky. Paris začne bušit do stropu raketoplánu. "Jsme tady. Jsme tady!"

Chakotay ohlásí, že posilovače paměti jsou zapojeny. "Můžeme transportovat Deltaplán."
O vteřinu později je raketoplán a záchranný tým na palubě. Deltaplán, sice rozbitý ale opravitelný, přežil a bude lítat dál. "Kormidelníku, vpřed," nařídí Janeway. Vyrazí ze systému warpem dvě.

Neelix a Naomi jdou ruku v ruce chodbami. Zastaví se u dveří, které se otevřou. Ošetřovna. Je tu Doctor a také Samantha Wildman. Živá. Naomi vyrazí do její náruče. Samantha šeptá své díky Neelixovi, který její slova vděčně přijímá. Je rád, že je naživu víc, než by si myslela.

Les prales je zpátky ve své elegantní křiklavé podobě. Rostliny kvetou, ptáci cvrlikají. Vodouš a Stromis se baví s Neelixem. Zdá se, že zakopali válečnou sekyru a vesele se smějí.
"Jak se máš, mistře Stromisi?"
"Cítím se trochu ztuhlý, můj mokrý příteli. A ty?"
"No, když už o tom mluvíš, cítím se trochu rozmočený."
Naomi a Samantha spolu vstoupí. Vodouš je celý bez sebe, že vidí Wildman starší.

"Samanto? Jsi to vážně ty?" "Dlouho jsme se neviděli," řekne Samantha. "A jak jsi vyrostla!" řekne. Kývne. "Teď jsem praporčík." "Chyběla jsi mi," řekne Vodouš. "Ty mě taky," odpoví.

Teď, když tu jsou všichni, dobrodružství může začít!
"Když už o tom mluvíš, je tu jeden hrad, který jsem chtěl prozkoumat," řekne Vodouš. V hlase je znát, že se těší na nástávající zábavu.
"Hrad?" ptá se Naomi.
"Prý tam žije obří brouk," řekne Vodouš. (Jo. Jo. Tak to jdou navštívit Paula McCartneyho!)
Naomi chce, aby šel Neelix s nimi, ale ten odpoví, ať jdou napřed. Wildmanovi vyrazí, Vodouš je vede a potrhlý poskakující Stromis průvod uzavírá. Neelix je pozoruje a vesele si oddychne.
"A pohádky je konec," ozve se hlas mimo obrazovku. Neelix si všimne Janeway přicházející po cestě a radující se z celé scény z větší vzdálenosti.
"Kapitáne!" vyhrkne, rád že ji vidí.
"Jen si hlídám svého budoucí pobočníka," řekne Janeway a široce se usmívá.
"No, teď se zrovna vydala porazit obřího brouka."
"To zní jako nebezpečná výprava," řekne Janeway vážně, mrkajíc očima.
"Však ona to zvládne," řekne Neelix pyšně.

"Už jsem vám vyprávěla, jak jsem zaplavila celý les? Bylo mi tehdy šest let. Vodouš chtěl tenkrát předvést nějaké speciální kouzlo. Navrhla jsem mu, aby prostě odklonil řeku. Když jsme skončili, byla z celého lesa bažina." Dá ruku Neelixovi kolem ramen a vydají se spolu dál po cestě. "A tehdy se narodil Bodlok."
"Bodlok?"

Copyright © 2000 Kovi

[Předcházející epizoda] [Voyager] [Hlavní stránka] [Následující epizoda]