Gravity
SD : 52438.9
N : 205 Oficiální fotografie z Star Trek Continuum

Mladý asi 14-letý černý Vulkan se pomalu procházel podzemními chodbami, osvětlené řadou pochodní. Pomalu vešel do jeskyně, kde stál oltář kolem kterého hořely další pochodně.
"Kol ut Chan," řekl mužský hlas a mladý Vulkan se za ním otočil. Ze stínu se vynořil vulkanský mistr:

"Nekonečná různorodost v nekoněčných kombinacích, vím všechno o vulkanských filozofiích," řekl samolibě mladík.

"Proč jsi sem přišel?" zeptal se stařec. "Poslali mě proti mé vůli." "Pak ti radím, abys odešel." "Nejsem tedy vězeň?" "Jen svých vlastních citů ... aspoň tak mi to řekli." "Mé city mě osvobuzují," argumentoval mladík.

"Chápu," odvětil ironicky stařec, "je mi líto, že nebudu moci být tvým učitelem," a otočil se k němu zády.
"Kam bych měl jít?"
"Chtěl bys slyšet mou radu?"
"Já..." řekl už mladík mírněji jakoby se styděl, "...nemohu jít domů. Můj otec mě vyhostil."
"A co škola?"
"Z té jsem musel odejít," řekl s hořkostí.
"Proč?"

"Protože odmítám popírat svoje vášně," řekl to konečně přímo mladík. "Tak jako to děláte ... vy a můj otec," a opovržlivě se na něj zahleděl.

"Ty odmítáš logiku?" pokračoval nevzrušeně mistr.
"Proč jsem se s city a vášněmi narodil, když je mám popírat?" zvýšil hlas, "kde je v tom nějaká logika?"
"Je skrytá musíš jí hledat," poradil mistr a začal ho obcházet, "nebo je zřejmá, ale ty ji ognoruješ."
"Mluvíte v hádankách, protože se bojíte pravdy," rozkřikl se.
"Máš pravdu," přiznal mistr, "občas mě děsí. Budeš překvapen, když vulkanský mistr připustí, že také on má ermoce?"
"Ano," přimhouřil podezřívavě oči mladík.
"Emoce mohou být nebezpečné. Popřít jejich existenci je nelogické, ale musíš se je naučit ovládat."
"Proč?" zavrtěl hlavou mladík.
"Chceš se tomu naučit?" odpověděl otázkou mistr.
Zamyslel se a varoval ho:  "Ale budu pochybovat o všem co řeknete."
"To doufám. Jedině tak dospěješ k poznání."
Chvíli si hleděli do očí.
"Můžeme začít," a ukázal na oltář/trůn, "posaď se, Tuvoku."
Tuvok s tvrdým výrazem pomalými a rozvážnými kroky přešel k oltáři a posadil se.

Všude jen žlutý písek a skály. Mezi skalami se pohybovala zahalená postava. Byla to žena. Přešla k jednomu kameni a položila vedle něj svůj hrubý vak. Z torny na zádech vytáhla jakýsi přístroj, zapnula ho a položila mezi kameny. Vzala do ruky nůž s dvěmi čepelemi a připravila se k úderu.

Po chvíli z pod kamenů vylezl obrovský pavouk, asi tak stopu v průměru.

Žena neváhala a bodla do něj. Pavouk klepal nožičkama, ale nebylo mu nic platné. Žena ho strčila do vaku k ostatním úlovkům.

Pomalu se přiblíží k raketoplánu a přistoupí k trhlině v zadní části. Nedůvěřivě pohlédne do útrob lodi a pak se opatrně protáhne skulinou v lodi. Přes rameno má přehozenou brašnu a v ruce drží starý pytel. Začne prohledávat loď, odstrkuje kusy rozbité lodi a hledá, co by se jí mohlo hodit. Rychle strká do pytle vše potřebné a náhle ji upoutají panely v přední části. Všechny blikají díky nedostatku energie. Někdo vstoupil, postava se rychle otočí a zamíří zbraň na návštěvníka v červenočerné dost špinavé uniformě, je to Paris. Postava v kápi něco výhružně zakřičí a Tom zvedne ruce: "Cože".
Následují další nesrozumitelné výkřiky a postava se pomalu přibližuje k Tomovi. Má slabý hlas a nádherné oči, které jediné jsou vidět. Parisovi dojde, že je to bezpochyby žena.
"Buď je univerzální tlumočník mimo provoz nebo jsem se praštil do hlavy víc než jsem myslel."
Žena něco prohodí a rukou ukáže směrem do vnitřku lodi.
"Dobrá, hlavně klid," pronese Tom a s rukama stále nad hlavou přejde na místo kam ukázala, "tak jo ustupuje, hlavně zachovejte klid."
Pak zaměří svou pozornost na přístroj, který má Tom zavěšený na rameni.
"Tohle? Víte zrovna tohle potřebuju."
Žena zuřivě zakřičí a rukou kterou drží zbraň napne. Tom se stáhne, z ramene sundá přístroj a podá ho ženě.

Ta ho uchopí, protáhne se dírou v trupu a zmizí.

Tom si oddechne a zklamaně se sesune na lavici : "Takže první kontakt bychom měli za sebou."

Žena se vydala k nejbližším horám, aby se ztratila z dohledu raketoplánu, ale někdo ji sleduje. Přeskakuje po kamenech a pozoruje ji. Náhle před ni seskočí a ona se lekne. Alien vypadá jako přerostlá ještěrka se zrohovatělou kůží, místo očí má jen škvírky a na sobě má otrhané šaty, dřív to byla zřejmě nějaká uniforma. Odstrčí jí a z ruky ji vyrve pytel. Žena na něj chce zaútočit, ale to ji už drží jiný. Žena se mu vytrhne a ztratí rovnováhu, spadne obličejem do písku. Ten co ji držel rychle vstane, pravačkou ji zvedne a levačkou udeří do zaprášeného obličeje. Vytáhne zbraň podobnou noži, jenže se dvěma ostřími, klekne si k omráčené ženě a připravuje se jí bodnout, ale zastaví ho Tuvok. Chytne jeho ruku s nožem a odhodí ho. Útočník dopadne na záda a chvilku jede setrvačností po písku. Tuvok k němu rychlými kroky přiskočí, dlaní rozevřené ruky ho uhodí do obličeje a rychle se otočí k druhému. Ten má stejný nůž a chystá se Tuvoka bodnout.

Nadporučík zachytí jeho útok a jednou rukou ho chytne za zápěstí a druhou přesně mířenou pod rameno, ho přetočí do salta a útočník dopadne na záda. Protivník rychle vstane a začne švihat nožem před Tuvokem, pak se k němu rozběhne, ale Tuvok na poslední chvíli uhne a rychlým pohybem ruky ho pošle hlavou na jeden z kamenů. Přistoupí k němu a vulkánským stiskem ho uspí. Žena se už probrala z bezvědomí a pohlédne na Tuvoka. Není upravený tak jako vždy. Uniformu má rozepnutou, celou špinavou a zaprášenou. Žena začne po zemi couvat, ale pak se zataví.
Tuvok k ní pomalu přistoupí a ještě pomaleji si k ní přiklekne a natáhne ruku: "Jsem nadporučík Tuvok z hvězdné lodi Voyager."
Žena mu, ale nerozumí.
Pak na sebe Tuvok ukáže a vysloví své jméno. Žena ho zopakuje.
Pak ukáže na ní a zeptá se: "A vy?"
Chvilku je ticho a pak mu ho řekne, jmenuje se Noss.

Tuvok jí pomůže vstát a pomalu jí naznačí: "Teď půjdeme k mé lodi," přistoupí k jejímu pytli a chce jí ho podat, ale vypadnou věci z raketoplánu.

Tuvok na ni pohlédne: "Vidím, že jste tam již byla."

Mezitím se snaží Paris navázat spojení s Voyagerem, ale přeruší ho příchod Tuvoka. Tom se k němu otočí a uvidí i ženu, která ho před chvílí přepadla.
"Jmenuje se Noss, přepadli ji dva humanoidní tvorové," pronese Tuvok a posadí ji na lavici.
"Určitě nepřepadla ona je," zažertuje Paris.
"Pokoušeli se ji oloupit," brání ji Tuvok.
"Zřejmě to bude místní zábava."

"Rád bych pomohl, ale někdo ukradl naši lékárničku," řekne Paris opřený o stěnu člunu. I on má poškrábaný obličej.
Tuvok vytáhne z pytle Noss lékárničku a podá ji Tomovi. "Jídlo," ukáže na svou pusu Tuvok a nabídne Noss kus ze zásob, "v jakém stavu je raketoplán."
"Trhlina po celém trupu, řízení prostředí vypadlo, motory jsou neopravitelné," podává hlášení Tom a přitom se snaží ošetřit Noss, "říkal jsem, že si máme vzít Deltaplán."
Tuvok vstane a přistoupí ke konzole: "Komunikace zřejmě funguje."
"To je sice hezké, ale pokaždé, když vyšlu signál, odrazí se od toho distorsního pole, které nás sem vcuclo," pak vstane a stoupne si vedle Tuvoka. "Jako bychom spadli do nějaké gravitační studny. Jestli se nemýlím, je tahle planeta součástí sluneční soustavy, která uvízla v izolované části subprostoru."
"Fascinující," pronese Tuvok a svlékne si svršek uniformy.
"Jo, ponecháme-li stranou vědecký zájem, tak by mě zajímalo jak se dostaneme zpátky."
"S pomocí Voyageru to nepochybně zvládneme," ujistí ho Tuvok:
"A Doctor?"
"Jeho mobilní emitor byl nárazem poškozen, s troškou štěstí se mi ho možná podaří opravit a zapojit."
"Bude to váš hlavní úkol."
Žena náhle znejistí, přesnajíst a začne přejíždět očima z Tuvok na Parise a zpět. Pak něco pronese, ukáže směrem ven a popadne své věci.
Tuvok vyndá trikodér: "Blíží se třináct humanoidů stejného druhu, který ji napadl. Vezměte si tolik zásob kolik unesete."
"Myslíte, že opustit raketoplán je dobrý nápad?" zeptá se Paris.
"Jak vidíte Noss tady nějakou dobu přežila, je logické předpokládat, že má přístup k nějakému bezpečnějšímu úkrytu," zastane se ji Tuvok.
"Ajlen, ajlen," pronese Noss a vyběhne z raketoplánu.
"Podle rozkazu madam," zašklebí se Paris a následuje ji.

>

Jdou dlouho pouští až dorazí k její skrýši, je to stará vesmírná loď. Vnitřek je celkem útulný, zamřížovaným stropem prosvítá žhnoucí slunce.
"Pochybuji, že tenhle pták ještě někdy vzlétne," rozhlíží se po místnosti Paris.
"Minimální energie a podpora života, ale ta loď je chráněna silovým polem," vyčte Tuvok z trikordéru.
"Má ta loď taky nějaký motor," zeptá se Tom.
"Zachytil jsem trosky motoru asi dva kilometry odtud. Má stejnou konfiguraci jako toto plavidlo."
"Skvělé máme tu dvě nepoužitelné lodi a jediná šance na zjištění našeho pobytu spočívá zřejmě v tom, že se Voyager zřítí přímo na nás."
Paris se posadí na pohovku a začne opravovat Doctorův emitor: "Obtronická relé zřejmě utrpěla velké škody, přemostím primární obvody, …"
Před Tomem se začne vlnit prostor: "No tak Doctore, já vím, že tam jste."
Z vlnícího prostoru se zhmotní Doctor a hned se začne rozhlížet po místnosti. "Usuzuji, že máme potíže."
"Přesný odhad," ujistí ho Tuvok.

Náhle se ozve ráne a z vedlejší místnosti vyběhne Noss a namíří zbraň na Doctora.

Tom i Doctor okamžitě vstanou a otočí se k ní. Noss na ně začne křičet neznámou řečí, ale Doctor k ní vztyčí ruku a něco jí řekne.
"Vy znáte jejich jazyk?" zeptá se Tom.
"Součástí mého programu je universální tlumočník."

"Co říkala," zeptá se nedočkavěTom.
"Řekla, že tu žije už čtrnáct období, za tu dobu sem přiletělo už hodně lodí, ale žádná nikdy nevzlétla nahoru."

Čas na planetě ubíhá a Voyager stále nikde. Noss se za tu dobu naučila dosti obstojně mluvit jejich jazykem. Ve skrýši zůstal  Doctor a Tuvok.

	Paris a Noss obstarávají jídlo, vlastně loví pavouky, ty tady slouží jako jediná obživa. K lovu používají speciální rezonanční přístroje,
	které vypudí pavouky z úkrytů, a oni je pak nabodávají na speciální bodáky.

"Vypnout můj program, proč?" křičí Doctor na Tuvoka.
"Naše zdroje jsou velice omezené, emitor by mohl sloužit jako zdroj energie," odpoví mu suše Tuvok.
"Jsem Doctor, ne baterie."
"Dokud nás nezachrání nebo dokud vás nebudeme potřebovat, musím trvat na tom, abyste zůstal vypnutý."
Do skrýše se z lovu vrátí Paris a Noss.
"Udělejte místo velkým lovců," hrdinsky zvolá Paris a podá pytel Doctorovi.
Doctor pohlédne do pytle a pak na Tuvoka: "Kdyby byla měřítkem lovecká schopnost pana Parise, měli bychom spíš vypnout jeho."
"Díky za projev důvěry," usměje se Paris a s Doctorem odejdou.

Později připravují Tuvok a Noss večeři. Noss ho pozorně poslouchá, protože Tuvok popisuje Voyager.
"Já chci vidět," toužebně pohlédne na Tuvoka.
"Jednou možná."
"Povězte mi o sobě," usměje se Noss.
"Jsem taktický důstojník."
"Co ještě."
Tuvok se na ni divně zadívá: "Můžete být přesnější?"

"Jaké povinnosti, hm, kde vy spát, co vy jíst, hm, hudba, přátelé?" vytlačí ze sebe Noss.

"Proč vám na tom tak záleží?" zeptá se jí.
"Protože to vy."

Večer všichni sedí u svíčky a vyprávějí si. "Když jem ji poprvé potkal, ani se na mě nepodívala. Rozehřála se až za tři roky."
"Nejdelší flirt v dějinách Hvězdné flotily."
Paris se usměje: "To určitě. Doufám, že ji ještě uvidím."
"Asi musíte, ehm," Noss se zamyslí a pohlédne na Doctora: "Baja juton?"
"Velice ji milovat," přeloží Doctor.
Tom na ni dlouze pohlédne: "Ano," a pak sklopí zrak.

"Ehm, ještě pavoučky?" nabídne Noss Tomovi talíř.

Tom se usměje: "Ó ne, tři mi stačili."
Noss se zvedne a chce odnést nádobí, ale Tuvok ji zarazí: "Pomůžu vám s tím."
Noss se na něj láskyplně usměje. Doctor vstane a pohlédne na Parise.
"No, zdá se, že nastal čas, abych vypnul svůj program."
Tom uchopí emitor, něco namačká a Doctor zmizí.

Paris a Tuvok pracují na jedné z konzol. Tom se rozhlédne po místnosti, aby se ujistil že je Noss neslyší. "Líbíte se jí."
"Žije tady sama už mnoho let, oceňuje naši společnost."
Tom se znovu ujistí jestli je Noss neslyší: "Ne, říkám, líbíte se jí vy."
Tuvok na něj pohlédne: "Co tím naznačujete?"
"Tuvoku, copak jste naprosto slepý?"
"Mám vám snad připomenout, že jsem ženatý?"
"Vaše žena je odtud padesát tisíc světelných let daleko, v jiné vrstvě prostoru, šance, že se s ní ještě setkáte je prakticky nulová."
"Omluvte mě," pronese hořce Tuvok a odejde ven z lodi.
Tom ho chvíli hledá a najde ho venku jak sedí mezi kamením a na pracuje vysílači.
"Co to děláte?" zeptá se.
"Rekalibruji náš nouzový maják," odpoví suše.
"Poslyšte, omlouvám se za to co jsem řekl o vaší ženě, nechtěl jsem se dotknout vašich citů."
"Nemám city, kterých byste se mohl dotknou."
"Myslím, že máte. Snažíte se je potlačit, ale jsou tam."

Tom se na chvíli zamyslí a pak Tuvoka obejde: "Ať tak nebo tak, tohle je teď domov. Klidně to můžete přijmout, třeba zde najdete své nové štěstí. Poslyšte, třeba se vám teď naskýtá naděje na slušný život."

Tuvok zvedne hlavu: "Pořád máme naději, že nás Voyager zachrání. Třeba opět uvidíte poručíka Torres."
Paris se usměje: "Kdybych vás neznal, myslel bych, že se mě snažíte rozveselit, Tuvoku."
"Jaký je důvod vašeho pesimismu?"
"To není pesimismus, ale praktičnost. Právě vy byste to měl chápat, ze všech nejlíp."
Tom si klekne vedle Tuvoka. "Poslyšte, vaši ženu neznám, ale jestli uvažuje stejně logicky jako vy, vsadím se, že by vám, řekla totéž."
"Vaše snaha v tomto směru je zcela pomýlená, rozhodně neprožívám Pon farr," rozlobí se Tuvok.
"Je v tom snad nějaký rozdíl? Je očividné, že vám na Noss záleží. Když to nechcete přiznat mě, tak to přiznejte aspoň sobě."
"Jááá," Tuvok se dlouze zamyslí, "vážím si její schopnosti přežít."
Tom si zlostně oddechne: "Nejde jen o tohle, viděl jsem, jak ji pozorujete."
"A jak to dělám?"
"Jako někdo, kdo si přeje, aby nebyl Vulkan," Tom pokrčí obočí a odejde.

Tuvok se přenese v myšlenkách do dětství. Do doby, kdy procházel rituálem oprostění se od citů. Stojí uprostřed místnosti a kolem něho obchází jeho učitel.

"Mrzí mě, že jsem se narodil jako Vulkán," zlobí se mladičký Tuvok.

"Bylokpa - sebelítost," pronese jeho učitel.
Tuvok zlostně pohlédne na učitele: "Děláte si seznam mých pocitů."
"Jaký je pramen tvé sebelítosti?"
"Není to jasné? Kdybych nebyl Vulkán, nebyl bych tady a neprocházel tímhle nesmyslným rituálem."
"Vidíš pouze to co je před tebou, musíš vidět i to co je za tebou."
"Další hádanka?" Tuvok se zašklebí: "Jak mám vidět, když nemám oči vzadu."
"Máš oči svých vzpomínek. Uvědomuješ si proč jsi tady a proč neumíš ovládat své city."
Učitel se zamyslí: "Řekni mi svůj příběh."
"Ten vám už vyprávěl můj otec."

"Jmenuje se Jarra, její otec je Tarelliánský velvyslanec, byla přijata ke studiu na mé škole."
"A ty sis k ní zřejmě vypěstoval silnou citovou vazbu."
"Ano."
"Miluješ ji?"
"Ano."
"A miluje ona tebe?"
"Ne, ona, Jarra, neopětuje mé city," odpoví Tuvok a svěsí hlavu.
"Co kdybych ti řekl, že jsem od tvého otce dostal dopis, že Jarra je zamilovaná do jednoho ze tvých kolegů studentů?" pronese učitel, obejde Tuvoka a vrátí se zpět odkud vyšel.
"To je lež." vyletí vtekle Tuvok: "Kdo je to?"
"Žárlivost?"
"Vyzvu ho na souboj," zareaguje a otočí se k učiteli zády.
"To by nebylo logické, protože žádný takový dopis jsem nedostal."
"Chcete mě zkoušet?"
"Ne. Snažím se ti pomoct to pochopit. Shon ha'lok - láska, je ze všech citů ta nejnebezpečnější. Je příčinou zrodů dalších emocí: žárlivosti, hanby, vzteku, žalu. Musíš se je naučit všechny potlačit, jinak jimi budeš navždy pohlcen." Učitel k němu vztyčí prst. "Cítím, že emoce v tobě narůstají jako rodící se bouře. Když začneme hned, možná je dokážeme zastavit."

Mezitím se Voyager klidně vznáší vesmírem a kapitán diktuje počítači deník.
Palubní deník dodatek : Už je to více než hodina co mám raketoplán zmizel ze senzorů.

"Nezachytila jsem žádné trosky," oznámí B'Elanna u konzole na můstku.
U taktické konzole stojí místo Tuvoka Chakotay: "Mohl být odvlečen nebo transportován jinam."
Z velitelského křesla se zvedne Janeway přejde přes můstek. "Proskenovat oblast. Hledejte plasmatické emise, elektromagnetický posun, cokoliv co by ukazovalo na další loď."
"Nic neobvyklého, vodík, helium, kosmický prach," zvedne Kim hlavu od panelu.
"Něco tam přece musí být, raketoplány nemizí jen tak pro nic za nic," pronese kapitán, ale je přerušena otřesem.
"Je to gravimetrický posun," zakřičí Torres, aby přehlušila otřesy.
"Zdroj," otočí se Kate ke Kimovi, ale Kim jen kroutí hlavou. "Červený poplach. Kormidlo naplno vpřed," rozkáže a usedne do svého velitelského křesla.

Voyager se otřásá a za zádí se otvírá tunel.

"Zachytil nás nějaký subprostorový sifon, vtahuje nás dovnitř," oznámí vzrušeně Kim.
"Gravimetrický tlak stoupá," pokračuje v hlášení Chakotay.
Kate pohlédne na B'Elannu: "Přejít na warp."
"Nemůžu zapojit warpové pole."
"Tak přidejte víc energie do impulsních motorů."
"To nebude stačit, kapitáne. Musíme najít způsob, jak zvrátit ten gravitační tah."
"B'Elanno vypustit tři miliony isodinů plasmy z motorů, Chakotayi změnit polaritu štítů."

"Jsme venku," oznámí Kim.
"Leťte pryč. Zrušit červený poplach, zabezpečit stanoviště," rozkáže kapitán a vstane: "Myslím, že teď už mám představu co se s nimi stalo."

Po chvíli následuje Janeway, Chakotay a Torres Seven do astrometriky. Ta se ujme výkladu situace a na obrazovce zobrazí síťový model subprostorového sifonu: "Ta anomálie má přibližně 600 metrů v průměru."
"Proti normálnímu prostoru je časově posunutá a téměř se nedá zachytit normálními senzory," pohlédne B'Elanna na senzory.
"Distorze obklopuje prostorovou zónu, ve které se nachází hvězda typu G a tři planety," doplní Seven a na obrazovce zobrazí tuto soustavu.

"Nějaké stopy po člunu?" zeptá se Chakotay a vzápětí obdrží od Seven zápornou odpověď.

"Myslím, že je čas vypustit multiprostorovou sondu," pokračuje Chakotay.
"Souhlasím," přitaká kapitán a v tom okamžiku se loď otřese.
"Co to k čertu je?"
"Z levoboku se blíží nějaké plavidlo, zachytilo nás vlečným paprskem," odpoví jí Seven a z interkomu se ozve Kim, aby se kapitán dostavil na můstek.

"Říkám to ještě jednou a naposledy. Okamžitě odpojte váš vlečný paprsek," drsně diskutuje Kim s narušitelem. (Je to stejná rasa, která napadla Tuvoka a Noss na neznámé planetě.)
"Hrozilo vám nebezpečí, že bude vtaženi tou poruchou," informuje ho stvoření. "Měli byste nám prokázat vděčnost."
"Oceňujeme vaši pomoc, ale nežádali jsme vás o ni."
Otevřou se dveře turbovýtahu a na můstek vstoupí Kate a Chakotay.
Kim se k nim otočí: "Kapitáne toto je pan Josst."
"Jsem inspektor Josst … ," poopraví ho. Josst působí dosti hrubě a sebevědomě, chováním něco mezi Klingonem a Romulanem. " … renovační tím Nova."
"Kapitán Janeway vesmírná loď Voyager."
"Radím vám, abyste do zítřka zůstali minimálně dva miliony kilometrů od té poruchy."
"A co se zítra stane?" zeptá se Kate.
"Zítra tu trhlinu uzavřeme."
"Uvízli v ní členové mé posádky."
"To je mi líto. V té poruše jsme jen za poslední rok ztratili jedenáct lodí, musí se uzavřít."
"A co vaši lidé?" vmísí se do hovoru Chakotay.
"I kdyby někteří přežili, nemůžeme pro ně nic udělat, proto chceme zajistit alespoň, aby v ní neuvízl nikdo jiný."
Janeway rychlým krokem obejde zábradlí a postaví se před Kima. "Nemůžu opustit svoje lidi, kdybyste váš úkol ještě …."
Ale je přerušena Josstem: "Mám rozkaz uzavřít trhlinu do zítřka touhle dobou. Jestli se chcete do té doby pokusit o jejich záchranu, tak na vlastní riziko, ale já bych vám to neradil," a s těmito slovy ukončil přenos.
"Vypustit sondu," rychle pohlédne na Chakotaye, pak očima přejede na Kima: "spolupracujte s B'Elannou a Seven na posílení senzorů. Toma a Tuvoka musíme najít. Já budu hledat způsob, jak překonat přitažlivé síly."
Všichni se rozejdou na svá pracoviště a můstek se téměř vylidní, místa zaujmou mladší důstojníci.

Tradičně zapípají dveře v kapitánově pracovně a vstoupí Chakotay. Kate sedí u svého stolu, v ruce drží hrnek s kávou, už dosti studenou, a oči má upřené na monitor.
"Právě si prohlížím sifóny a kvantové singularity," pootočí počítač k Chakotayi.
"Máte štěstí?"

"Ze všech údajů vyplívá stejný závěr, jedná se o jednosměrné jevy, co se dostane dovnitř nedostane se už ven."

"Jestli vás to potěší, něco z té anomálie přece jen vychází."
"Co to je," zeptá se Kate a rukou pohladí horní okraj obrazovky.
"Telemetrie z naší sondy, zachytili jsme nouzový maják z raketoplán na planetě třídy D."
Kate si od něj vezme PADD a začte se: "Vulkan, člověk, cizí známky života, aspoň víme, že jsou na živu."
"Čtěte dál."
Sklopí oči a pokračuje. Po chvíli s hrůzou pohlédne na jedničku a znovu se začte. "Jsou tu astronomické údaje zahrnující tří měsíční období, jak je to možné."
"Zřejmě tady existuje určitý časový rozdíl."
"Jak velký ten rozdíl je," zeptá se netrpělivě.
"To je těžké říct, ale každá hodina může pro Toma a Tuvoka znamenat týdny, možná i měsíce."
"Celé měsíce se snaží přežít v prostředí třídy D, takže si musí myslet, že jsme je opustily," zamyslí se Kate.
"To není všecko," pokračuje Chakotay.
"Nežertujte," pohlédne na něj a očí jí srší zděšení.
"Gravitační tlak se pořád zvyšuje. Seven se domnívá, že sifón je na pokraji zhroucení. Až k tomu dojde, vše co je uvnitř bude zničeno."

Noss stojí u provizorní kuchyňské plotny a připravuje tradiční pokrm z pavouků. Otevřou se vstupní dveře a v objetí se vbelhá Tom s Tuvokem na zádech. Noss se zděsí a pomůže Tomovi uložit Tuvoka na jídelní stůl, výškou spíš japonský. Tom odběhne k přístrojům a aktivuje Doctora. Ten okamžitě pochopí oč jde a ujme se situace. Vezme si lékařský trikordér a začne Tuvoka vyšetřovat.
"Přepadli nás," snaží se vysvětlit Tom, ale ho přeruší Doctor:
"Dejte mi dvacet miligramů inaprovalinu."
"Sebrali nám dvě rezonační cívky, které jsme našli."
"Tři zlomená žebra, subdurální hematom , vnitřní krvácení," oznamuje diagnózu Doctor, čímž dost znepokojí Noss: "Bude, … žít?"

"Vulkani jsou velice odolní, bude v pořádku," ujistí ji Doctor, pak vstříkne injekci Tuvokovi do krční žíly a zeptá se Toma jak dlouho byl vypnutý.

"Skoro dva měsíce."
"Dva měsíce?!" zhrozí se Doctor. "No, … a co je nového," pokračuje již trochu klidněji.
"Všechno při starém, zahánění mrchožroutů, lovení pavouků, …"
"Žádné zprávy z Voyageru?" zeptá se Toma.
Ten sklopí zrak a odpoví: "Nejspíš už budou o tři sta světelných let blíž k domovu."
"Ehm, myslím, že bych měl zůstat zapnutý, dokud je pan Tuvok zcela neuzdraví." Tom poklepe hologramu na rameno a poděkuje mu, že je tady.

Noss strávila u Tuvokova lůžka hodiny a hodiny a bez přestání se o něho starala. Úsměv do tváře se jí vrátil, až když se Tuvok probral z bezvědomí. Přivítala ho se slovy:

	"Je krásné vidět vaše oči," a naklonila se, aby ho políbila na ústa.
	Tuvok, ale její polibek neopětoval. Odstrčí ji: "To ne."

Noss se zarazí a oči se jí zalijí slzami: "Já jenom chci ukázat jak se cítím, …, vy, vy ke mně nic necítíte?"

"Říkal jsem vám, že neprožívám žádné emoce a pokud jde o vás, cítím porozumění a hlubokou úctu k vám, ale nic víc."
"Nic víc?" znovu se zeptá Noss.
"Je mi líto, nemohu opětovat vaši náklonnost," suše odpoví Tuvok
"Nemůžete nebo nechcete?"
"Zanedbatelný rozdíl."

"Vaše emoce naši situaci jen komplikují."
"Shevrott khass," zvolá.
"Stejně tak jako urážky."
Noss vyskočí a odběhne pryč.

Na Voyageru mezitím přišli Seven s B'Elannou na to jak zachránit výsadek.
"Jako relé transportéru použijeme multiprostorovou sondu," vysvětluje Seven. "Rekonfigurace zaměřovacích senzorů bude chvíli trvat, ale mělo by to fungovat," oznámí B'Ellana.
"Můžeme použít stejné relé k vysílání komunikačního signálu?" zeptá se kapitán stojící před oknem do vesmíru.
B'Elanna se zamyslí a pak oznámí, že mohli.
"Dobře, pošleme jim zprávu, že pomoc je na cestě," ale je opět přerušena Kimem. Skupinka projde dveřmi na můstek a Harry jim hned sdělí, že začali dřív.
"Zavolejte je," rozkáže Kate.
"Ano?" ozve se Josst.
"Pokud vím tak jsme se dohodli, že začnete až za šest hodin."
"Jsme připraveni teď."
"Ale my ne," odpoví kapitán, "k našemu pokusu potřebujeme, alespoň dvě hodiny…"
"Je mi líto," přeruší ji Josst a ukončí spojení.
Kate začne přešlapovat na místě, jako by se nemohla rozhodnout na jakou stranu se vydá, nakonec se rozhodne a pohlédne k Seven: "Za jak dlouho trhlinu uzavřou?"
"Přibližně za třicet minut."
"Musíme to stihnout," a znovu se otočí k obrazovce.

Slunce žhne a na skalním výčnělku, který ční několik metrů do výšky, sedí Tuvok.

"Tuvoku, hej," volá na něj Paris a přichází k převisu. "Právě medituji, pane Parisi." "To je mi fuk," pronese naštvaně Tom a vyšplhá na výčnělek.

"Předpokládám, že váš nedostatek zdvořilosti má nějaký význam."
"Máte zatracenou pravdu. Co jste jí to řekl?" rozčílí se Tom.
"Náš rozhovor byl ryze soukromý."

"Ať už jste jí řekl cokoliv, chce kvůli tomu odejít a půjde pryč sama, protože ji příliš bolí zůstat tady s vámi." "Zřejmě je pod vlivem svých nespoutaných emocí," pronese ještě sušeji Tuvok a nepřestává meditovat.

Tom za ním nervózně přechází a pak se k němu skloní: "Vy možná dokážete své emoce spoutat, ale ostatní tímto luxusem obdařeni nebyli. Vždyť je to živá dýchající žena, která se z důvodů, jež si nedovedu představit do vás zamilovala. Takže, jestli nedokážete její city opětovat, aspoň dejte najevo trochu soucitu. Snažte se být ohleduplný."

"Z takového poblouznění se ohleduplně vzpamatovat nedá."
"A co vy vůbec o takovém poblouznění víte?" zašklebí se Paris.
"Víc než si dovedete představit."
"Tak mě poučte."
"Rozhodně nemám v úmyslu v tomto rozhovoru pokračovat," pronese Tuvok, vstane a chystá se odejít.
Tom mu, ale zahradí cestu.
"Tuvoku, stůjte, jste tu jen vy, já a to kamení."

"Když jsem byl mladý, poznal jsem ženu, která mě emocionálně přitahovala. Málem mě to zničilo."
"Vaše žena?" zeptá se Tom.
"Ne. Jmenovala se Jarra, byla to Tarellianka. Byl jsem ochoten porušit všechny pravidla vulkánské filosofie, jen, abych jí byl na blízku."

"Musela to být výjimečná žena." "Ztratil jsem veškerý pojem o tom, kdo jsem. Moje citová závislost na ni se stala jakýmsi druhem šílenství." "Tuvoku, každý si připadá jako blázen, když se zamiluje, ale to riziko za to stojí."

"Vám možná ano, ale já jsem Vulkán, mé přirozené emoce jsou chaotické, těkavé, jestli je nebudu ovládat, ovládnou ony mě."
"A co se stalo s tou Jarrou?" zeptá Tom.
"Rozhodl jsem se ji opustit, několik měsíců jsem strávil v izolaci, studoval jsem u vulkánského mistra, naučil jsem se své emoce ovládat."

"Gravimetrické poruchy," sdělí Tuvok.
"Co je vyvolalo?"
"To nevím."

Sifón způsobila loď Jossta. Pálí ze zbraní směrem do sifónu.
"Neodpovídají, kapitáne," sdělí Kim stojící u stěnové konzole.
"Při této rychlosti jejich antigravitační paprsek uzavře poruchu přibližně za dvacet devět minut," sdělí Seven stojící u konzole nad velitelskými křesly.
"Stav transportérů?" zeptá se kapitán B'Elanny.
"Dokončila jsem rekonfiguraci, ale pomocí té sondy budeme schopni poslat jen jeden transportní paprsek."
"Toma a Tuvoka musíme dostat do okruhu dvou metru okolo transportního majáku," sdělí Chakotay.
Janeway vstane a pohlédne na Harryho, ten pochopí oč se jedná a otevře kanál: "Voyager volá výsadek ...."

Na planetě začne pípat maják. "Co to je?" podiví se Tom.
"Nouzový maják, právě zachytil vysílání," oznámí Tuvok.
Tom pohlédne na Noss, která právě přišla s Doctorem, a poprosí ji, aby to převedla přes její lodní systém.
Noss se natáhne přes Tuvokovo rameno a začne něco nastavovat, a ze zvukového zařízení začne vycházet hučení.
Tom se koukne na display: "Jestli se nemýlím tak tuhle vlnu poslali skoro před devíti hodinami na velmi pomalé nosné vlně."
Doctor se ušklíbne: "Můžete to zrychlit?"

"Zkusím to," potvrdí Tom a začne zrychlovat zvukový záznam.

Ozve se pomalu zrychlující hlas kapitána Janeway: "Vvvvvvvoooooooyyyyyaaagger volá výsadek, transportní paprsek se aktivuje na souřadnicích vašeho nouzového majáku v okruhu do dvou metrů přesně za třicet minut …"
"Třicet minut," podiví se Doctor, "to by bylo asi před osmi hodinami."
"Pšš, je toho víc," utiší ho Tom a pokračuje záznam:
" … Měli byste vědět, že jsme zachytili časový rozdíl mezi našimi pozicemi, podle našich výpočtů je poměr 0,4744 tisíciny sekund k minutě, opakuji. Voyager volá výsadek, transportní paprsek v okruhu dvou met…."
Tom přeruší spojení a koukne na Tuvoka, který už drží v ruce trikodér: "Podle tohoto vzorce, by třicet minut odpovídalo dvěma dnům, jedenácti hodinám, čtyřiceti sedmi sekundám."
"Noo, čekali jsme dlouho," zašklebí se Doctor.

	Noss se zahledí dalekohledem do dálky skrz průhled v kokpitu a podá ho Tomovi.
	Okolo Nossiny lodě je spousta nepřátel připravujících se k útoku.
	Občas nějaký přiběhne k silovému poli a ..
	...a nechá u něho explodovat nálož, což pokaždé způsobí otřes.

"Silové pole stále drží," pronese Tuvok.
"Jestli nás budou zasypávat fotonovými granáty, dlouho nevydrží," řekne v chůzi Tom a sehne se ke konzole.
Další otřes srazí všechny na kolena a Doctor se otočí k Parisovi: "Nevíte, jak je máme zadržet na víc jak dva dni?"

V reálném prostoru pokračuje Josst v bombardování trhliny.
"Trhlina bude uzavřena za necelé dvě minuty," vyčte ze senzorů Seven.
"Přeleťte na dosah," rozkáže Janeway a pohlédne na Torres: "Připravit k transportu."
"Ano madam."
-
"Silové pole ztrácí energii. Čas?" zeptá se Tom.
"Do transportu nám zbývá ještě celá hodina," odpoví mu Doctor.
Loď se znovu mohutně otřese a všichni jdou znovu do kolen. Noss se otočí a chystá se odejít, ale Tuvok ji zastaví: "Kam chcete jít?"
"Chci opravit generátor pole."
"Doprovodím vás."
"Ne. Zůstaňte, připravte se na útok."
"Nemůžete jít sama."
"Riskovat dva životy, by bylo nelogické."
-
"Jsme v dosahu transportéru," oznámí Chakotay z místa, kde obvykle stojí Tuvok.
"Spojte se se sondou a vyšlete signál," rozkáže Janeway.
"Jsem připravena, zaměřila jsem jejich maják," oznámí B'Ellana.
"Za třicet dvě sekundy by měli být připraveni k transportu, doufám, že se jim to podaří zvládnout. Začít s odpočítáváním na můj povel … TEĎ!"
-
Na planetě zuří krutá válka. Čelní sklo kokpitu je rozbité a Tom s Tuvokem leží ve střepech a střílí ven na útočníky.
"Do transportu zbývá necelých deset minut," oznámí Doctor.
"Kde je k čertu Noss?" přeruší Tom na chvíli střílení a otočí se k Tuvokovi.
"Já ji najdu," řekne Tuvok a odběhne ven z lodi.

Generátor náhle exploduje přetížením a útočníci propadnou ochranným polem a okamžitě se rozběhnou směrem k Noss.

	Ta stihne bližšího zasáhnout phaserem do hrudi,
	ale druhý se na ní vrhne. V ruce drží dvoučepelový nůž.

-
"Patnáct sekund, 14, … 13, … " odpočítává B'Ellana za svým panelem.
-
Noss leží na zádech a nemůže se hnout protože ji útočník klečí na břiše, rozpřáhne se nožem, aby zasadil poslední úder, ale je zasažen phaserovým paprskem. Útočník odletí asi dva metry daleko. Za kameny se objeví Tuvok, phaser si zasunuje za opasek a rozbíhá se k Noss. Ta je zřejmě v pořádku, protože se hýbe. Tuvok k ní přiklekne a pomůže ji vstát.

-
" … 9, … 8, … 7, …" pokračuje B'Elanna.
-
"Teď, pane Parisi," zvolá Doctor a pohlédne ke dveřím, které se právě otevírají. Z nich vyběhne jeden z obléhatelů a nože přímo na Toma.

	Chvilku se přetlačují, ale Tom nabere sílu a
	a odhodí ho na protější stěnu,

kde ho zasáhne paprsek od přicházejícího Tuvoka.
"Rychle," pronese Tom a všichni se přitisknou co nejblíže k majáku.
-
"… 5, … 4, … 3, … 2," dokončí B'Elanna a pohlédne na kapitána.
"Zahájit transportní sekvenci," rozkáže Janeway.
"Energii."
-
Všichni čtyři se na sebe podívají, když je zachytí transportní paprsek a pomalu je začne rozkládat na atomy.
"Mám je," oznámí Kim stojící u přenosové konsole v transportní místnosti a na plošině se v modrém světle zhmotní Tom, Doctor a Tuvok v obětí s Noss.
"Vítejte zpátky," přivítá je Kim a ukáže na Noss, "kdo je ..?"
"Přítel," odpoví Tuvok.

Tuvok jde k přenosové místnosti, aby se rozloučil s Noss, a zastaví ho Tom.
"Divný den," postěžuje si.
"Problémy?"
"Poslední dva měsíce jsem myslel na to, jestli ještě někdy uvidím B'Ellanu, ale v jejím životě to byli jen dva dny. Prostě jsem si myslel, že jsem ji taky chyběl."
"Kdyby nebylo toho časového rozdílu, věřím, že by prožívala pocit hluboké ztráty."
"Víte co?" zauvažuje Tom a položí ruku Tuvokovi na rameno: "Dosud jsem si myslel, že pod tím vaší studeným zevnějškem se skrývá, ještě studenější vulkánské nitro. No, teď vidím, že jste beznadějný romantik"
"Není třeba hned urážet pane Parisi," zašklebí se Tuvok a vstoupí do přenosové místnosti.
"Áaaaa, už jsou tady," přivítá je Neelix vedle kterého stojí Noss. "Noss mi právě předávala recept na pavoučí soté, říkala mi, jak moc vám chutnalo."
"Řekněme, že jsme si na ně spíš zvykli," usměje se Tom.
Chvilku je ticho a všichni na sebe jen koukají. Pak se Noss přitiskne k Tomovi a láskyplně ho obejme: "Děkuji."

Noss je šťastná, pochopila co se skrývá v Tuvokově mysli, dozvěděla se to co Tuvok nebyl schopen vyslovit nahlas. Noss vstoupí na plošinu a dotkne Tuvokových konečků prstů. Chvíli setrvají v letmém milostném dotyku.

Pak Tuvok pozvedne ruku a prsty utvoří tradičný vulkánský pozdrav: "Žijte dlouho a blaze Noss."

"Vy taky," a s těmito slovy zmizí v záři energie.

Později večer sedí Tuvok ve svém pokoji nad meditační lampou a v duchu je opět v dobách svého děctství.
Jako mladíček stojí před oltářem.

	"Nekonečná různorodost …" vysloví počátek věty učitel. "… v nekonečných kombinacích," dokončí Tuvok.
	"Tvůj výcvik tímto skončil, nyní jsi připraven vrátit se do světa. Hněv, strach, žal a hlavně láska tě již nikdy znovu neohrozí."

"Jsem …" zamyslí se Tuvok, "… vděčný."

Copyright © 2000 Škop Karel

---

[Předcházející epizoda] [Voyager] [Hlavní stránka] [Následující epizoda]