Latent Image
SD : Neuvedeno
N : 206
Oficiální fotografie z Star Trek Continuum

"Otočte se o 90 stupňů doleva, prosím," ozval se Doktorův hlas a přesně zaměřil svou holokameru na postavu Neelixe.
"Otočte se o 90 stupňů doleva, prosím," řekl znovu, tentokrát B'Elanně, která měla z Doktorova snímkování viditelnou depresi.
"Otočte se o 90 stupňů doprava," řekl opět Parisovi. "Teď čelem vzad."
Náhle bylo před kamerou prázdno. Doktor natočil svou holo-kameru níž a v obraze se objevila roztomiloučká tvář Naomi Wildman.
"Snaž se zůstat v klidu, prosím," řekl Doktor, když viděl, že Naomi je celá nesvá.
"Nebude to bolet?" zeptala nervózním hláskem.
"Samozřejmě, že ne," uklidňoval ji Doktor a vzhléd od kamery. "Pár fotonů jestě nikomu neublížilo."
"Loni jsme tohle nedělali," nedala se přesvědčit Naomi a vystoupila ze záběru.
"To protože jsem si loni neuvědomil, jak zajímavým přístrojem může být má holo-kamera při získávání lékařských poznatků.."
"Jsem nemocná?" řekla ještě nervózněji Naomi a opět vystoupila ze záběru.
Doktor si stoupl za ní a nasměroval ji správným směrem a na správné místo. "Máš vynikající zdraví. A tímto způsobem zajistíme, že takové zůstane."
"Děláte tohle i s maminkou?" zvedla bojácně Naomi oči k Doktorovi, který se opět postavil.
"S tvou matkou a se všemi členy posádky. Bude to součástí každoroční prohlídky. Je to docela užitečné. Když sladím rezonanční spektrum se subprostorovým pásmem mohu dělat snímky pacientů až do subatomární úrovně," vysvětloval Doktor a píchl do ní prstem.
"Subatomární úrovně? Říkal jste přece, že to nebude bolet?" řekla teď už poděšeně Naomi a opět se snažila někam ztratit.
"To ano, nebude," řekl už trochu netrpělivě doktor a promnul si čelo. Pak si ale stoupl na její místo. "Vidíš? Nic to nedělá."
Naomi mezitím přešla za kameru. "Teď stůjte klidně, prosím," řekla stejným tónem jako před chvílí Doktor.
"Děláš si ze mě legraci?"
"Ne," vykoukla Naomi a zasmála se.

Další na řadě byl Harry Kim. Doktor dokončil jeho snímek a připojil holo-kameru k rozhraní počtače. "Za malý okamžik převedu tyto snímky do své lékařské databáze. Pokud tady ještě chvíli vydržíte můžete se podívat, jak vypadáte zevnitř."
"Proč ne?" souhlasil Kim.
"Tak prosím."

Před nimi se objevil trojrozměrný obraz Kimovy kostry, která se začala nejprve zaplňovat vnitřními orgány, svaly, a nakonec kůží (včetně uniformy). Za několik sekund tu stál holografický Harry Kim.

"Pohledný chlapík," řekl s úsměvem Kim.
"Hmm," podivil se Doktor a přešel k obrazu. Obešel ho a zahleděl se na jeho hlavu. "Na spodině lebeční máte nějakou zjizvenou tkáň. Počítači izoluj "sinus okcipitalis", pětisetnásobné zvětšení."
Přes Kimovu hlavu se průhledně zobrazil zvětšený obraz.
"Zjizvení podél 'dura mater'," řekl Doktor.
"Od čeho?" zeptal se nechápavě Harry, který vůbec netušil o čem to Doktor mluví.
"Po operaci. Počítači, izoluj kraniální sekci, sto násobné zvětšení."
Obraz se opět zvětšil. "Další zjizvení," divil se Doktor. "Není pochyb, že tu někdo provedl neurochirurgickou operaci." Pak se zahleděl na jizvu pozorněji. "A ten někdo ... jsem byl já. Tyto mikrolieární řezy jsou jasným důkazem. Tento postup jsem vyvinul já osobně."
"Tomu nerozumím. Na žádnou takovou operaci si nevzpomínám," odvětil Kim.
"Ani já si nevzpomínám .... že bych takovou operaci provedl," řekl skoro vyděšeně Doktor.
---
Kapitán seděla ve své pracovně, pila svou kávu a pročítala hlášení, když ji vyrušilo pípnutí dveří.
"Kdo je to?" zeptala se trochu nevrle.
"Doktor."
"Pojďte dál."
Doktor vešel se svým kufříkem rázně dovnitř a hned si začal rozbalovat své nádobíčko. "Právě jsem dokončil každoroční lékařskou prohlídku posádky. Ale jako obyčejně, kapitán se ani neukázala."
Janeway si povzdechla jako by na to teď neměla čas. "Tak ať to máme rychle za sebou," a postavila se - pořád se šálkem kávy v ruce.
"Nějaké potíže?" ptal se Doktor, zatímco se vytasil se svým lékařským trikordérem.
"Žádné," odmítla až příliš rychle Janeway. "Jak se má posádka?"
"Při dobrém zdraví, většinou," řekl, zatímco svým trikordérem sbíral údaje. "Zjistil jsem začínající cizí retrovirózu přeskakující mezi personálem na palubě 10 a 11, ale podařilo se mi ji zarazit přímo u zrodu. Dále jsem zjistil trochu větší opotřebení na kraniální infrastruktuře Seven Of Nine. Mám v úmyslu zdvojnásobit její údržbářské rutiny." Doktor dokončil skenování a přečetl výsledky: "Buněčný metabolismus je normální. Endokrinní funkce ... fungují."
"Jaká úleva," neřekla moc úlevně Janeway a začala se věnovat své kávě a hlášení.
"Rád bych, abyste co nejdříve zašla na ošetřovnu," pokračoval Doktor, chytnul ji za bradu a tím ji donutil otevřit ústa. "Upravil jsem svou holokameru na hloubkové skenování lidského těla. Jste jediným členem posádky, od něhož nemám snímek."
Janeway ústa zase zavřela a konečně mohla promluvit: "Možná příští týden."
"Je to výborný přístroj, opravdu," nedal se Doktor, když viděl že Janeway moc zájmu neprojevila. Obešel ji a začal ji poklepávat po zádech. "Už jsem také s jeho pomocí objevil jistou záhadu. Zdá se, že jsem Harrymu Kimovi provedl komplexní neurochirurgickou operaci. Podle rozpadu izotopů kolem jizev k tomu došlo před 18 měsíci."
"Na to si nevzpomínám," projevila poprvé zájem Janeway, zatímco se snažila nevylít kávu při Doktoroých poklepech do jejích zad.
"Ani já ne, a .... ani pacient. Zkontroloval jsem své lékařské záznamy z toho období a ani zmínka o nějaké operaci."
"Nemohla vaše holokamera špatně interpretovat výsledky skenu?"
"Je to možné. Počítač právě znovu kontroluje data," pokračoval v řeči Doktor a začal ji prohmatávat krk. "Rád bych také provedl kompletní diagnostiku svého vlastního programu a podíval se na své paměťové soubory."
"B'Elanna i Harry jsou nyní plně zaměstnáni opravami plasmového relé," snažila se mluvit Janeway se zavřenou pusou. "Řekněme, že jste další na seznamu." Doktor vzal další nástroj a chtěl pokračovat, ale Janeway se mu vysmekla ze spárů. "Děkuji vám, Doktore."
Doktor pozvedl obočí zbalil nádobíčko a odpochodoval.
---
Seven právě pracovala v astrometrice a zdála se být velmi zaměstnaná, když se ozval zvuk otevíraných dveří a vešel Doktor. "Zdravím vás, Seven."
"Doktore," pozdravila stroze Seven a už si ho nevšímala.
"Chci vás požádat o laskavost," začal Doktor.
"Někdy jindy," odmítla ho opět stroze Seven.
"Prosím?" divil se takové hrubosti Doktor.
"Právě provádím rekalibraci talířového deflektoru. Přijďte zítra. To už bych to měla mít hotové."
Doktor si povzdechl a opřel se o konzolu. "Vypadá to, jako byste se proti mně spikli. Kapitán se ke mě chová jako bych měl vyrážku a moje ctěná žačka mi nemůže věnovat ani pár minut času."
Seven přerušila práci, postavila do pozoru implantáty a řekla: "Sdělte svůj požadavek."
"Vynořila se tu menší záhada ...," začal rychle Doktor, aby si to snad nerozmyslela. "... důkaz, že jsem před půldruhým rokem provedl operaci praporčíka Kima, než jste přišla na naši loď. Potíž je v tom ... že si na to nevzpomínám. Chci, abyste mi pomohla projet diagnostiku."
"Pomohu vám ... ale až za hodinu," řekla Seven.
"To stačí," usmál se vítězně Doktor a už klidnější odešel.

Pustá ošetřovna.
Vešla Seven.
"Počítači, najdi pohotovostní zdravotnický holoprogram."
"E.M.H. je vypnutý," oznámil hlas počítače.
"Aktivuj ho."
"Prosím udejte důvod lékařské pohotovosti," řekl standardně Doktor, hned jak se objevil. Všiml si Seven a vykročil k ní. Ta na nic nečekala a přešla ke konzole.
"Přišla jsem vám pomoci, jak jsem slíbila. Provedla jsem předběžnou diagnostiku vašeho programu. Vaše podezření bylo opravněné."
Doktor na ní chvíli nechápavě koukal a pak řekl: "O žádném provedení diagnostiky jsem vás nikdy nežádal. Podezření? O čem to mluvíte?"
"Vy si nevzpomínáte na náš rozhovor v astrometrice asi před hodinou?"
"Ne. Poslední co si pamatuji, bylo dokončení roční prohlídky."
"Mluvil jste o neurochirurgické operaci, kterou jste provedl praporčíku Kimovi před 18 měsíci."
"Počítači, najdi holo-scany praporčíka Kima z dnešního rána," řekl Doktor, aby si ověřil, že není blázen. "Jakákoli operace by se objevila..."
"Nedostupné," sdělil chladně počítač výsledek. "Tento soubor byl vymazán."
"Podívejme se na můj program," navrhl Doktor.
Seven se dotkla několika kontrolek a na obrazovce se objevilo schéma Doktorovy paměti, kde chybělo několik částí. "Zásobník krátkodobé paměti je vymazán," konstatovala.
"Náš rozhovor v astrometrice nebyl zaznamenán, a proto si na něj nepamatuji," uvažoval Doktor. "Hmm... Kdybych mohl být paranoidní, řekl bych, že se někdo snaží o to, abych nezjistil, co se před 18 měsíci stalo. Hmm... Moje foto-album," a zálibně sáhl po své holo-kameře.
"Doktore..?" nechápala Sevem
"Tehdy jsem byl vášnivým fotoamatérem," vysvětloval. "Neminul ani den, abych nezaznamenal obrázek pro potomstvo. Proberme se tedy vzpomínkami. Sejdeme se v holosimulátoru 2."
----
Seven a Doktor stáli v prázdném holosimulátoru, uprostřed byla pouze konzola, na kterou byl připojena holo-kamera.
"Počítači, zobraz všechny holo-snímky pořízené hvězdného data 50979.0."
"Tyto holo-snímky byly vymazány," konstatoval nevzrušeně hlas.
Seven okmažitě přistoupila ke konzole.
"Vymyzány? Kým?" zeptal už teď trochu podrážděně Doktor.
"Neznámé."
Seven se dotkla několika kontrolek a po chvíli oznámila. "V holopaměti jsem zachytila nějaké reziduální fotony. Možná se podaří snímky částečně obnovit."
"Do toho."
Opět to chvíli trvalo. "Obnovila jsem pět snímků. Jsou poškozené, ale zřetelné."
"Podíváme se," řekl s napětím Doktor a otočil se.
Přes celý sál se objevil snímek jídelny - vlevo Doktor, vpravo Janeway, uprostřed nějaká žena s dortem a svíčkami.
"Jídelna," řekl Doktor, který se na víc nezmohl.
"Vzpomínáte si?"
"Ne. A kdo je tohle?" a ukázal na ženu ve žluté uniformě uprostřed. "Praporčík. Vypadá to jako její narozeniny."
"Nikdy jsem ji neviděla," přidala své vědomosti Seven.
Seven zobrazila další snímek. Tentokrát v raketoplánu, vlevo ta žena, vpravo Harry Kim a uprostřed Doktor.
"Zase praporčík. Nikdy jsem nebyl na misi s Harry Kimem a rozhodně ne s ní."
Další snímek byl opět z raketoplánu, na kterém byli pouze Kim a ta žena. Zachyceni v akci.
"A zase ona."
Další snímek byl pohled ven a byla na něm nějaká cizí loď. Doktor jen nechápavě pohlédl na Seven. Ta se nadechla a zobrazila posledni snímek. Byl na něm divoce vypadající cizinec se zbraní v ruce a snímek byl udělán, jako by kamera byla na zemi. Netvářil se zrovna přívětivě.
Doktor opět jen pohlédl na Seven.
---
Seven s Doktorem se přesunuli na ošetřovnu.
"Izolovala jsem vaše paměťové soubory od data 50979.0," řekla Seven, po chvíli snažení.
"Nebyly vymazány?"
"Ne."
"Tak proč si na to nevzpomínám?"
"Program byl upraven tak, aby vám k těmto vzpomínkám odmítl přístup. Snažím se je obnovit."

Seven se dotkla kontrolek a Doktor se ponořil do svých vzpomínek. Ocitl se v jídelně kde právě všichni pozvedali číše k přípitku.

... "Na zdraví." ...
... Doktor pozvedl holo-kameru, aby udělal snímek. "Řekněte sýýýýr." ...
Doktor se vrátil zpět do reality.
"Co se stalo?" ptala se Seven s rukama na kontrolkách.
"Byl jsem v jídelně," řekl tiše Doktor.
"Ty soubory se obtížně lokalizují. Vzpomínky budou útržkovité," pokračovala Seven a opět aktivovala program.
... Doktor se ocitl v raketoplánu, na který právě někdo vystřelil. U řízení seděla ta žena a Kim. "Co to bylo?" ...
... "Vypadly senzory," hlásila žena ...
... Doktor vše snímal svou holo-kamerou ...
...Dort se svíčkami ... "Přej si něco." ... potlesk ...
Doktor se opět probral.
"Pokračujte," pobídl Seven.
"Okamžik."
... přej si něco ...
... "Asi vás zabiju," řekla ta žena Neelixovi...
... slyšel svůj vlastní hlas jak říká té ženě: "Praporčíku, neviděli jsme se celé měsíce,"...

... ošetřovna ...
... nějaká žena a muž v kritickém stavu ...
... Paris podal hyposprey ...
... "Acetylchlorin - 25 mikrolitrů." ...
... Doktor ho aplikoval ...
... "Nepomáhá to," řekl Paris. "Dochází k masivnímu selhání synapsí." ...
... "To ale nedává smysl," nechápal Doktor nad druhým pacientem ...
... "Já si myslím, že..." říkal právě Neelix té ženě, když vcházeli od jídelny...

... Doktorovy krvavé ruce ...

... "Tohle je ale poslední," řekl Harry Kim v raketoplánu, když se usmímal do holo-kamery...
... "Řekněte sýr." ...
... "Sýýýýr." ...
... Vetřelec, který se přenesl do raketoplánu vystřelil ze své zbraně. Zasáhl všechny tři, Doktorova matrice se sice destabilizovala, ale pak se zase vrátila do původního stavu. Žena a Kim byli vážně zranění a zřejmě v bezvědomí ...
Doktor se probral s temným obličejem a téměř šeptem řekl: "Zavolejte kapitána."
---
Konferenční místnost.
Na monitoru se objevil snímek vetřelce.
"Tento druh jsem nikdy neviděla," řekla Janeway a zvedla se, aby se podívala blíž. "Seven?"
"Borgové ho neznají," konstatovala suše Seven.
"Není možné, že jsou ty obrázky nějak upravené?" snažil se to nějak vysvětlit Tuvok.
"Ne. Jsou pravé," řekl rozhodně Doktor. "Jakákoli manipulace by se projevila na obrazové paměti. Mám ale jinou teorii. Domnívám se, že tento druh na Voyager zaútočil, ale vzpomínky na tento útok nám byly vymazány."
Janeway záhadně pohlédla na Tuvoka, který její pohled opětoval.
Doktor ukázal jiný obrázek. "Toto je členka posádky, o které jsem vám vyprávěl - praporčík Jetal. Otázkou je ... kdo je to? Neznámý vetřelec, vystupující jako praporčík Flotily? Ovšem to se z fotografie poznat nedá. Jedna věc je ovšem jistá ... jsme ve velkém nebezpečí."
"Jak to?" zeptal se Tuvok.
"Před několika hodinami, právě když jsem začal tohle vyšetřování, vypnul někdo můj program a vymazal celou mou paměť z posledních 24 hodin."
"Na palubě může být vetřelec," doplnila význam Doktorova proslovu Seven i pro méně chápavé.
"Proveďte bezpečností kontrolu palubu po palubě," rozkázala Janeway Tuvokovi.
"Rozumím."
Janeway se pak obrátila na Seven. "Hlaste se v astrometrice a rekalibrujte senzory. Pokuste se zjistit, zda v okolí nejsou nějaké zamaskované lodi."
Seven slabě kývla.
"Projdu lékařské záznamy celé posádky," chtěl si přihřát polívčičku Doktor. "Praporčík Kim není možná jediným členem posádky, který byl zraněn během útoku."
"Ne," odmítla to rozhodně kapitán. "Teď bych vás chtěla sama deaktivovat. Vztyčíme kolem hlavního počítače bezpečnostní silové pole a zakódujeme všechny přístupové cesty vedoucí k vašemu programu. Jestli se opět někdo pokusí s vámi manipulovat, chci být připravena."
"Kapitáne..." protestoval Doktor.
"Je to ve vašem vlastním zájmu," přerušila ho. "Děkuji vám, že jste mne o tom informoval."
"Sdělíte mi výsledek?" vynutil si alespoň Doktor, když viděl, že její rozhodnutí už nezmění.
"Samozřejmě. Můžete jít."
Doktor a Seven kývli a odešli.
Když se zavřely dveře, Janeway dlouze pohlédla na Tuvoka....
----
Doktor se celý nesvůj vrátil na ošetřovnu, chvíli nerozhodně přecházel po místnosti.
"Počítači ... převeď můj program z mobilního emitoru do systémů ošetřovny," a odepnul si při tom z ramene emitor a vložil do krabičky.
"Přenos dokončen," oznámil počítač.
"Počítači ...," v tom jeho pohled padl na holo-kameru a něco ho napadlo, "... duplikuj všechny mé paměťové soubory z posledních 48 hodin."
"Duplikace dokončena."
"Teď ... se půjdu vypnout. Pokud bude můj program změněn bez mé autorizace, reaktivuj mě a obnov duplikované paměťové soubory. Propoj se s holo-zobrazovaním zařízením. Jestli někdo vstoupí do místnosti, pořiď jeho holo-snímky v pětisekundových intervalech," během řeči postavil svou kameru tak, aby zabirala prostor před konzolou.
"Potvrzuji."
"Počítači, deaktivuj E.M.H."
Doktor zmizel.
Vše ztichlo.
Na konzole byly jako v černém zrcadle vidět dveře, které se náhle otevřely a někdo vešel dovnitř.
Byla aktivována konzola a kontrola E.M.H.
Na obrazovce se objevil nápis: 'Soubory vymazány.'
Holo-kamera začala snímat.
Ten někdo opět konzolu vypnul a klidně vyšel z místnosti.
Dveře se zavřely.
V místnosti se objevila Doktorova postava. "Prosím, udejte důvod lékařské pohotovosti," řekl opět standartně. "Haló," zavolal, když nikoho neviděl.
Konzola se aktivovala.
"Obnovuji paměťové soubory," řekl počítač. "Obnova dokončena."
Doktor se zastavil.
Vzpomínky se mu vrátily.
Rychle přešel ke své holo-kameře a aktivoval zobrazování.
Objevila se opět nejprve kostra, která se začala zaplňovat orgány ... svaly ... kůží ... uniformou ... a nakonec tváří.
Doktor nevěřil svým očím ... před ním stál holografický obraz kapitána Janeway.

"Věřte mi, já jsem tam byla," říkala právě na můstku Janeway Chakotayovi.
"Ale já taky," nedal se Chakotay.
"Komandér Chakotay má pravdu," vložil se do toho Tuvok.
"Oh? A jak to víte?" zaútočila Janeway.
"V mládí jsem studoval mnoho forem bojových umění, včetně pozemského suma. Od té doby tento sport sleduji," konstatoval Tuvok.
Na můstek vešel Doktor.
"Byl to sedmdesáty sedmý císařský pohár," pokračovala Janeway, "Takashi dostal Kar-peka z kruhu ani ne za tři sekundy. Seděla jsem v páté řadě."
"Asi jste pila příliš saké," řekl trochu vulgárně, ale se smíchem Chakotay, "protože Takashi se kolenem dotkl písku a rozhodčí přiznal vítězství Kar-pekovi."
"Přesně," souhlasil Tuvok.
Doktor mezitím došel až před kapitána a vyzývavě se na ni podíval.
"Jestli jdete na další kontrolu, bude to muset počkat. Jak vidíte, mám na krku vzpouru," a ukázala na Tuvoka a Chakotaye.
"Vzpouru?" řekl zvláštním tónem Doktor. "Pořád lepší než spiknutí."
"Doktore?" skoro ho okřikla Seven.
"Řekněte jí to, kapitáne," vyzývavě řekl Doktor a ukázal rukou na Seven. "Popište jí jak jste upravila můj program a že jste to byla celou dobu vy."
Tuvok odstoupil od své konzoly a přistoupil blíž. "Možná byste se měl ke mě připojit na cestu na ošetřovnu, Doktore."
"I vy, Tuvoku?! To jste se proti mě spikli všichni? Proč!?"
Jediný nechápavý obličej měla Seven.
Janeway vstala, šálek kávy v jedné ruce, stoupla si těsně k Doktorovi a téměř zašeptala: "Půjdeme do mé pracovny."

Když se za nimi zavřely dveře, Janeway si stoupla těsně k Doktorovi.
"Zmanipulovala jste můj program. Nepopírejte to," začal ji obviňovat Doktor.
"To ani nehodlám," usekla Doktorovy námitky Janeway.
Doktorovi došla slova, ale jen na chvíli. "Ale ... ta cizí loď ... vetřelec ... k tomu útoku skutečně došlo?"
"Ano. A během tohoto incidentu jste byl poškozen."
"'Poškozen'?" nechápal Doktor.
"Způsobil to konflikt ve vašem programování, který jsme nemohli vyřešit."
"Jaký konflikt?"
"Jedinou možností bylo zakázat vám přístup ke vzpomínkám na tuto událost."
"O jaký jde konflikt?" teď už skoro zařval.
"Když vám to řeknu, mohlo by to celou věc uvést opět do pohybu," odvětila Janeway klidně a skoro neslyšně.
"Ten 'konflikt' v mém programování ..."
"Ano?"
"Nelíbí se mi to!"
"Musí to tak být."
"Kapitáne!!!"
"Učinila jsme své rozhodnutí pro vaše vlastní dobro a pro dobro celé posádky. Nehodlám o tom debatovat."
"Jak by bylo vám, kdybych vás operoval bez vašeho svolení nebo dokonce bez vašeho vědomí?!" nadhodil Doktor a podíval se jí zpříma do očí.
"Pokud by to zachránilo můj život? Smířila bych se s tím."
"Nevěřím vám! Cítila byste se stejně poškozena jako teď já."
"Není důležité jestli mi věříte nebo ne. Před rokem a půl bylo jediným řešením přepsat váš program. A stejného postupu musím použít i nyní."
"To není fér!"
"Jste poškozen a potřebujete opravit. Vraťte se na ošetřovnu a vyčkejte mých rozkazů."
Doktorovi došly argumenty. Otočil se a odešel.
---
Chvíli přecházel po ošetřovně, když vešel Chakotay s Parisem a Seven.
"Doktore."
"Co se děje?" v tom si všiml, že Seven přistoupila ke konzole a začala něco dělat s jeho programem. "Co to děláte!?"
"Poručík Torres vyžaduje kopie vašich posledních paměťových souborů, včetně záložních," vysvětlila Seven.
"Vy chcete přepsat můj program," zděsil se Doktor.
"Kapitán to považuje za nejlepší," začal vysvětlovat Chakotay. "Je mi líto. B'Elanna a Seven právě připravují postup. Mezitím seznámíte pana Parise s pokusy nebo testy, které právě provádíte."
"Zastoupím vás po dobu co bude váš program vypnutý," dodal Paris a kývl na Chakotaye, že už to tu zvládne i bez něho. "Tak jo. Provádíte teď nějaké buněčné analýzy?"
"Ano."
"Dobře, podívejme se na to."
Doktor, se zarazil a zeptal se: "Co se stalo před 18 měsíci?"
"Doktore..."
"Proč mi to kapitán neche říct?"
"Má své důvody."
"A vy s nimi souhlasíte?"
"Souhlasím ... protože jsem u toho byl."
---
Byla noc.
Janeway si ve své kajutě právě četla, když se ozvalo pípnutí dveří.
"Dále," řekla tónem jako 'Koho to sem čerti nesou'.
Vešla Seven, div si zadek nevykroutila.
"... máte nějaké potíže s regenerací?" zeptala se trochu nevrle Janeway.
"Můj výklenek funguje dobře," (děkuji za optání). "...ale mám potíže s podstatou individuality."
Janeway se pousmála, ale pak zase její výraz ztvrdl. "Určitě existuje správný čas a správné místo na filozofickou debatu. Ale ne ve dvě hodiny v noci a v mé kajutě. Něco vám navrhnu. Sejdeme se zítra v jídelně." řekla líně a vstala.
"Zítra bude příliš pozdě. V té době budeme mít Doktorův program přepsaný."
"... a tím budou porušena jeho práva jako jedince," doplnila Janeway, která na to zřejmě už také hodně myslela.
"Přesně."
"Máte-li v úmyslu působit na mé city, jdete pozdě. Tento problém jsme řešila před 18 měsíci, stejně jako dnes ráno. Došla jsem ke stejnému rozhodnutí."
"Vaše rozhodnutí je špatné," řekla nevzrušeně, ale rozhodně, Seven.
Janeway na ní jen pohlédla a postavila se k replikátoru. "Kávu ... černou," a bylo vidět že její nálada má, po slovech Seven, podobnou barvu.
Káva se materializovala a kapitán se napila.
"Vlažná ... vysvětlovala jsem tomu replikátoru nejméně tucetkrát, jakou má mít má káva teplotu. Ale zdá se, že prostě nechce poslechnout... Skoro jako by měl svou vlastní hlavu ... ale ve skutečnosti nemá. Replikátor pracuje na základě série elektronických spojení, které mu dovolují obdržet instrukce, vykonat příslušnou akci a vytvořit - šálek kávy, misku polévky, plasmové vedení - cokoli si řeknete. Ale jen tak složité jak sahají jeho možnosti... Doktor je více podobný tomu replikátoru než nám."
"Nesouhlasil by," zmohla se jen Seven.
"Jsem si jistá, že ne, ale to nemůže změnit mé rozhodnutí. Uvědomila jsem si to když se jeho program málem sám zničil. Už to nechci riskovat znovu."
"Není na vás, abyste riskovala," vytasil se náš Borg s dalším argumentem.

"Vždy to zavisí na situaci, Seven, ale filozofii mužeme probírat jindy," dokončila a považovala rozmluvu za skončenou.
Seven se ale nedala. "Když jste mě oddělila od společenstva, představovala jsem pro posádku neznámé riziko, a přece jste mi dovolila zůstat na palubě a vyvinout se v samostatného jedince."
"Ale vy jste člověk. On je jen hologram."
"A vy jste tomuto programu dovolila, aby se vyvinul, překročil své původní naprogramování ... a teď jste se ho rozhodla opustit."
"Námitka zaznamenána. Dobrou noc," řekla už dost ostře Janeway a dala jasně na srozuměnou, že by Seven měla vypadnout.
"Je to zneklidňující," pokračovala ale Seven. "Řekla jste, že jsem člověk a přece jsem také Borg ... Některé mé části jsou více podobné tomu replikátoru ... nebo Doktorovi. Také se jednoho dne rozhodnete mě opustit? Vždy jsem na vás hleděla jako na svůj vzor - na cestě k lidství. ... Možná jsem se zmýlila. ... Dobrou noc."
Seven se otočila a odpochodovala.
Janeway za ní ještě dlouho hleděla.

Ošetřovna.
Janeway stála před Doktorem a oznamovala mu své rozhodnutí.
"Domnívala jsem se, že moje rozhodnutí, které jsem učinila před 18 měsíci, bylo správné. Pravdou je, že s tím měla co do činění má vlastní zaujatost vůči vám. Přinejmenším máte právo vědět, co se doopravdy stalo ... pokud chcete."
Doktor kývl.

B'Elanna vše připravila a podívala se na Doktora
"Jsem připraven."
Dotkla se konzoly a Doktor se ponořil do vzpomínek.
"Stojíte mi na noze," říkal právě Paris Doktorovi, zatímco se spolu s dalšími schovávali pod pultem v potemnělé jídelně.
"To určitě ne."
"Shhh..."
Dveře se otevřely a vešel Neelix spolu s Jetal. "Já si myslím, že prostě měli zamknout turbovýtah..."
"Neelixi ... světla jsou zhasnuta," uvědomila si a dotkla se komunikátoru. "Jetal volá Torres."
"Mluvte, praporčíku," ozval se B'Elannin hlas ale z pod stolu kde byla také schovaná "... nebo bych měla říct ... Překvapení!" světla se rozsvítila a všichni vyskočili z pod stolu. Tuvok se vynořil s narozeninovým dortem a s hořícími svíčkami pro praporčíka Jetal.
"Všechno nejlepší."
"Asi vás zabiju," vyčetla žertem Jetal Neelixovi, že jí to neřekl.
Doktor se přenesl o několik minut později. Právě mluvil s Chakotayem a Kimem.
"Chci, abyste se připojil na několik průzkumů. Pokud vás k tomu přemluvím," řekl Chakotay.
"Další mise?" zeptal se živě Doktor.
"Jistě."
"Jsem polichocen."
"Hádám, že já a Jetal budeme mít to štěstí, že se k vám připojíme, Doktore," přidal se Kim.
"Odlétáte v 1900 z doků 1," dodal Chakotay a šel si něco nalít.
"Zdravím, Doktore," pozdravila ho s úsměvem Jetal.
"Praporčík Jetal. Neviděli jsme se měsíce," odvětil zdvořile Doktor.
"Cena, kterou platíte, když zůstáváte zdravá," zasmála se Jetal.
"Pracujete teď na palubě 11?"
"Ano, hodně. Upravujeme jeden z raketoplánů, aby byl více manévrovatelný a víc ... 'super'."
"Hmm. Vidím, že pracujete s panem Parisem. Máte mou soustrast."
Torres aktivovala další část paměti a doktor se opět přenesl, tentokrát na raketoplán s Harrym a Jetal.
"Myslela sem, že jsme zachytila malou poruchu v subprostoru, ale nic tam není," říkala právě Jetal.
"Na našich senzorech dlouhého dosahu neni nic kromě několika atomů vody."
"Snímek z akce?" otočil se Kim k Doktorovi, když viděl, že se na ně dívá přes objektiv kamery.
"Pokuste se tvářit přirozeně."
"Přinejmenším je to moje dobrá stránka," dodala Jetal a usmála se.
"Udělejme jeden ve skupince," navrhl Doktor.
Doktor načasoval holo-kameru a všichni si stoupli vedle sebe.
"Ale tenhle je poslední," procedil mezi zuby Kim, ale pořad držel svůj úsměv.
"Řekněte sýr."
"Sýr."
"Doktore, musím řídit raketoplán," omluvila se Jetal a otočila se k řízení.
"Ano, samozřejmě."
Náhle se raketoplán otřásl.
"Co to bylo?"
"Senzory vypadly," ohlásila Jetal.
"Ztrácíme energii."
"Štíty a zbraně nefungují."
"Jak to?!"
V okně se objevila cizí loď, která po nich střílela, Doktor pořád vše snímal holo-kamerou.

V tom se na palubu přenesl cizinec se zbraní a okamžitě vypálil.

Doktorova matrice se destabilizovala, ale nakonec se vrátila do původního stavu. Jetal a Kim padli jako podťatí s popáleninami po celém těle.
Doktor viděl, že vetřelec nastavuje zbraň na další výstřel a rychle přiskočil k ovládání a transportoval ho pryč.
"Doktor volá Voyager, mayday. Útočí na nás! Mám tu raněné. Mayday!" volal zatímco se podíval na Kima a Jetal. Jeho ruce byly od krve.
"Rozumím, Doktore. Návrat...," ozval se Chakotay z nedalekého Voyageru, ale spojení bylo hned přerušeno.
"Komandére, slyšíte mě? Odpovězte. Počítači, spusť autopilota. Nastav kurs k Voyageru. Plný impuls."
"Doktore.." probral se z bezvědomí Kim.
"Zůstaňte v klidu. Ta zbraň byla pěkně silná."
"Je v pořádku?" ptal se namáhavě Kim na stav Jetal.
"Je v bezvědomí."
"Voyager..."
"Ztratili jsme spojení. Poslal sem toho vetřelce zpět na jeho loď."
"Myslíte, že nám za to budou vděční? Měl jste ho ... přenést ... do volného prostoru," zasýpal Kim.
"Nejsem tu, abych zabíjel, praporčíku," ohradil se Doktor a dál se je snažil ošetřit.
"Synaptický šok ...?" vykřikl překvapením Doktor, když konečně odečetl údaje, ze svého trikordéru. "Ale nevidím žádné poškození mozku. Pane Kime! Nerozumím tomu. Ne."
Raketoplán se neustále otřásal pod dalšími výstřely. Když se objevil Voyager a zcela tak upoutal pozornost útočníků.
"Doktore, připravte se na transport," ozval se opět Chakotayův hlas v interkomu.
"Přeneste nás přímo na ošetřovnu."
Když se přenesli, objevilo se několik praporčíků a pomáhali oběma raněným na lůžka.
"Připravte je na operaci," řekl Doktor Parisovi, který právě dorazil.
"Co se stalo?"
"Stříleli po nás," skoro odsekl Doktor. "Jejich nervový systém nefunguje. Musíme stabilizovat jejich synapse. Dejte mi něco s cholinem."
"Co přesně?" ptal se Paris.
"To je jedno. Jen to musí být na čisté bázi."
Konečně položili oba raněné na lůžka a Paris rychle odběhl pro nějaký ten cholin.
Doktor přejel trikordérem přes Jetalino tělo. "Její mícha se přerušuje."
"Stejný stupeň kolapsu," komentoval Kimův stav.
"Acetylcholin - 25 mikrolitrů," podal Paris Doktorovi hyposprey, který Doktor aplikoval Jetal.
Paris po pár sekundách odečetl údaje. "Nepomáhá to. Dochází k masivnímu selhávání synapsí."
"To ale nedává smysl," řekl nechápavě Doktor, který se mezitím sklonil nad Kima.
V tom byl Voyager zasažen dalším výstřelem a na ošetřovně na chvilku vypadla energie.
"Paris volá strojovnu. Přesměrujte co nejvíce energie na ošetřovnu."
"Rozumím," odpověděla Torres.
Loď se znovu otřásla.
"Nějaký druh plasmatické energie přeskakuje mezi neurálními membránami," pokračoval v analýze Doktor. "Ta zbraň ... k tomuhle byla zkostruována. Aby zanechala v tělech obětí reziduální náboj?" uvažoval, zatímco si svou teorii ověřoval na Jetal. "Energetický puls, který zůstává v neurálních membránách a propracovává si cestu podél míchy až do mozku. Oba budou v několika minutách mrtví, jestli nenajdeme způsob, jak to zastavit. Musím ochránit jejich mozkové funkce."
"Jeho neokortex selhává," ohlásil Paris, který právě sledoval Kimův stav.
"Jediná možnost je," rozhodl se rychle Doktor a vydal se pro stolek s nástroji, "že izoluji míchu od mozku ... dokud neopravím poškození buňek. Ale nemám čas na to, abych provedl operaci na obou," zarazil se.
"Pomohu vám, můžeme to provést společně," nabídl se Paris.
"Je to příliš komplexní," namítal pořád bezradně Doktor.
"Tak si vyberte, dříve než je ztratíme oba!" skoro na něj zařval Paris.
Doktor se zahleděl na Jetal a pak na Kima ... vykročil ke Kimovi. Paris přijel se stolkem.
"Subdurální skalpel," řekl Doktor Parisovi zatímco se skláněl nad Kimovým zátylkem.
"Generátor bioelektrického pole."
Paris mu ho opět podal.
Doktor chvíli pracoval.
"Jeho vitální fuknce se stabilizují ..." sledoval jeho stav Paris, "funguje to."
"Jeho neurální membrány se už samy regenrují," komentoval svou práci Doktor. "Dobře..."
V tom se od vedlejšího lůžka ozval táhlý tón zástavy srdce.

A probral se opět do skutečného světa.
Když si utřídil myšlenky zeptal se: "Útok ... jak to skončilo? Byli nějací další ranění?"
"Stříleli jsem po sobě ještě několik minut než se vetřelci stáhli," vysvětlovala jemně Janeway. "Byla pouze jediná oběť. Praporčík Jetal."
"Nechci působit necitlivě, ale jsem naprogramován, abych akceptoval ztrátu pacienta s profesionálním odstupem."
Janeway kývla na Torres, která se nadechla a dotkla se tlačítka.
Posádka Voyageru byla shromážděna na můstku včetně Doktora.
"Sešli jsme se dnes, abychom se naposledy rozloučili s praporčíkem Jetal. Díky její inteligenci a šarmu nám cesta domů nepřipadala tak dlouhá. Teď bude na své cestě pokračovat sama, ale my si ji uchováme ve svých srdcích ... a v našich vzpomínkách." Během její řeči se od lodi oddělila rakev a zamířila ke hvězdě, v jejíž soustavě se Voyager nacházel. Doktor za ní hleděl s temným smutným výrazem v obličeji.
Doktor se opět přenesl v čase dopředu. Byl právě v jídelně a s Neelixem projednával zásoby.
"Chybí nám syntetické antigeny a s lítostí hlásím, že mnoho léčivých rostlin, které jste v posledních měsících nasbíral, bylo také zničeno," říkal právě Doktor.
"Nějaké byliny mám ještě v zásobě, můžete si je klidně vzít," řekl Neelix a koukl se na šňůru, kde se jich právě několik sušilo.
"Nedůvěřoval jste mi?" zeptal se podezřívavě Doktor.
"To ne. Měl jsem je tady jen tak ... pro každý případ."
"Dobrý nápad," ocenil Doktor.
"Pokud jde o ty antigeny - musím je začít replikovat po malých dávkách. Který budete chtít nejdřív?" zeptal se Neelix.
Po Doktorově tváři přeběhl stín. "Rozhodnutí, rozhodnutí," mumlal si pro sebe a pomalu položil PADD. Jeho zrak padl na mísu se žlutým a červeným ovocem. Chvíli na ni zadumaně hleděl. Pak se náhle obrátil na Neelixe s otázkou: "Jak se rozhodujete, pane Neelixi? Myslím všeobecně."
"Zvážím pečlivě všechny možnosti a snažím se vybrat tu nejlepší," snažil se odpovědět jak nejlépe uměl Neelix.
"Která je ... nejlepší? Jak to určíte?" zeptal se Doktor tónem, jako by Neelixe zkoušel.

Vzal při tom do jedné ruky červené ovoce, do druhé žluté a prohlížel si je, jako kdyby z nich měl každou chvíli vystrčit hlavu nějaký červ.

"O tom jsem nikdy nepřemýšlel," odvětil trochu zmatený Neelix a prohlížel si ovoce, které mu Doktor přistrčil před nos.
"Možná byste měl - totiž, přemýšlet o tom," pokračoval stejným tónem Doktor, a stále si prohlížel ovoce ze všech stran.
"Myslím, že každá situace je trochu jiná," snažil se nějak získat vážnost Neelix.
"Hmm. To já to mám jednoduché. Když stojím před rozhodnutím, můj program propočítá proměnné a všechno je jasné. ... Například, co je jednodušší než třídění raněných na ošetřovně? Dva pacienti, například," a pozvedl ovoce před Neelixovy oči, "oba jsou zraněni, a oba se současně ocitli v nebezpečí ... smrti. Propočítat proměnné. Můj program musí zjistit, který z nich ... má větší šanci ... na přežití ... a toho pak ošetřím," když to dořekl, odhodil červené ovoce mezi tři debatující praporčíky u stolu. Slabě vykřikly.
"Prosté," pokračoval Doktor a vrátil zachráněné žluté ovoce na misku. "Ale ... co když mají šance na přežití oba stejné?" tentokrát vzal do každé ruky velké bílé semínko a opět porovnával.

	"Co pak? Hm? Hmmmmm?!"
a bouchl plnou silou rukou do stolu až Neelix nadskočil.

"Hodit si mincí? Vytáhnout kartu?!"
"Doktore..." snažil se ho přerušit Neelix.
"Jsem v pořádku," skočil mu hned zase do řeči Doktor, "jsem jen hologram. Nemohu se zranit. Necítím bolest. Nemohu zemřít .... na rozdíl od některých lidí. Hehe. Například," a opět vzal do rukou dvě bílá semínka, "dva pacienti, oba zraněni, oběma hrozí okamžitá .... SMRT," téměř zasyčel a rozdrtil jedno semínko.
"Doktore..." pokoušel se opět Neelix a položil svou ruku na Doktorovo rameno.
"Nedotýkejte se mě!" vykřikl Doktor, a odskočil jako by ho šlehl holografickým bičem. "Jsem hologram. Fotonová energie. Neplýtvejte časem."
"Neelix volá bezpečnost," řekl tiše, "pošlete team do jídelny."
Doktor to ale slyšel. "Celý team, pane Neelixi?" zeptal se nebezpečně. "Uděláme si oslavu, ne?" a vzal misku s ovocem a přenesl ji k jednomu stolu, kde právě jedli dva praporčíci. "Proč vlastně, nedávno jsem na jedné oslavě byl," změnil náhle názor. "Na oslavě narozenin jedné milé mladé ženy. Taky jsem se rozhodoval. Ano. Vlastně několikrát. Prošel jsem dveřmi. Půjdu doprava nebo se dám doleva?" a gestikuloval při tom divoce rukama. "Vzpomínám si, že jsem se rozhodl ... pro to druhé. Pak jsem před sebou uviděl tác s předkrmy. A další rozhodování. Mám si vzít .... jednohubku, nebo ne?" a bouchl se několikrát pěstí do čela, jako by si nemohl vzpomenout. "To ... to bylo snadné, jsem hologram, já nejím ... hahaha."
Mezitím se otevřeli dveře a vešel Tuvok s bezpečnostním teamem. Neelix mu hned tiše podával hlášení.
"Něco se s ním děje."
Doktor to ale slyšel a prudce se otočil. "Nevíte, že je hrubé mluvit o někom v třetí osobě? Měl jste možnost, pane Neelixi - udělat něco hrubého nebo neudělat něco hrubého."
Mezitím Doktora obestoupili další členové bezpečnostního teamu, kteří přišli z druhé strany. "Doktore," řekl klidně Tuvok, "musíte se vrátit na ošetřovnu."

	"Proč bych měl," odplivl si Doktor. "Co když se na ošetřovnu vrátit nechci? Co když se rozhodnu nevrátit se na ošetřovnu? Ne! Tohle si nevyberu."
V tom ho chytili za ruce a Doktor vykřikl. "Nechte mě. Nechte mě být!"
	Podařilo se mu vykroutit a zařval na ně.

"Proč musela zemřít?!
	Proč jsem ji zabil?! Proč jsem se rozhodl ji zabít!? Proč?! Řekněte mi někdo proč!"
Tuvok k němu přikročil a deaktivoval jeho mobilní emitor.

Doktor se opět probral v přítomnosti.
"A pak to s vámi šlo z kopce," komentovala Janeway. "Vytvořil jste si zpětnou vazbu mezi etickým a rozpoznávacím podprogramem. Neustále jste si omílal stejné myšlenky. Nemohli jsme to zastavit."
"Naší jedinou nadějí bylo vám tyto vzpomínky vymazat," přidala se B'Elanna.

Doktor o tom přemýšlel. "Měli jste pravdu," zašeptal. "Tyhle vzpomínky jsem si nezasloužil ... po tom co jsem udělal."

"Konal jste jen svou povinnost, Doktore," řekla chlácholivě Janeway.
"Dva pacienti ... kterého z nich zabít?"
"Doktore," okřikla ho tiše.
"Doktor ... těžko! Doktor si zachová objektivitu. To sem neudělal, že ne? Dva pacienti, stejné šance na přežití a já si vybral toho, který mi byl bližší. Vybral jsem svého přítele? To není v mém programování! Pro to jsem nebyl navržen! Do toho! Přeprogramujte mě! Máte volnou ruku!" a nahrnul si to ke konzole, jako by to chtěl udělat sám. "Začněme tímto dnem, touto hodinou, touto sekundou!"
"Počítači, deaktivuj E.M.H.," přikázala tiše Janeway.
Doktorova postava se dematerializovala.
"A je to tu zase," komentovala poraženecky B'Elanna. Pak si ale všimla zamyšleného obličeje Janeway. "Kapitáne?"
"Jakoby se v jeho nitru odehrávala bitva ... mezi jeho původním naprogramováním a tím, čím se stal. Naším řešením bylo tu bitvu ukončit. Co když jsme se ale mýlili?"
"Viděli jsme co se s ním stalo a to dokonce dvakrát," namítala stále B'Elanna.
"Ale ... dali jsme mu možnost vývoje a při první známce potíží ... dali jsme mu duši, B'Elanno. Máme ale vůbec právo mu ji teď vzít?"
"Dali jsme mu osobnostní podprogramy. To bych nenazývala duší," nesouhlasila stále B'Elanna.
Janeway na ni jen dlouze pohlédla.

Seven regenerovala ve svém výklenku.
Před ní stála Janeway a dlouze ji pozorovala.
Nakonec se dotkla ovládání a ukončila její regeneraci.
"Kapitáne?" podivila se Seven když se odpojila od výklenku a nabyla vědomí.
"Mám potíže ... s podstatou individuality."
"Žádáte mě o filozofickou debatu?" zopakovala jejich rozhovor Seven.
"Je správný čas i správné místo. Jedno z nich."
Seven jen neznatelně kývla a čekala o co jde.
"Když jsem vás osvobodila od kolektivu," začala opatrně Janeway "... byla jste přetvořena. Byl to složitý proces ... Stálo to za to?"
"Neměla jsem na vybranou," odpověděla Seven.
"Na to jsem se vás neptala."
Seven o tom chvíli přemýšlela a prohnala tu informaci všemi implantáty, až těm silikonovým se to podařilo zpracovat.
"Kdybych mohla změnit to, co se se mnou stalo ... ptáte se mě, jestli bych to udělala?"
Opět se odmlčela.
"Ne," odpověděla rozhodně.

"Kapitánův deník, dodatek.
Náš Doktor je teď naším pacientem. Už jsou to dva týdny, co jsem nařídila jeho neustálé hlídání. Pořád je s ním některý člen posádky, aby mu mohl poskytnout radu a aby Doktor viděl nějakou známou tvář, zatímco se snaží pochopit své vzpomínky a myšlenky. Naděje na vyléčení je ... nejistá."

Doktor seděl v pohodlném křesle v jinak pustém simulátoru. U stěny bylo další křeslo, ve kterém ležela Kathryn a četla si svou knihu.
Doktor civěl do zdi a třídil si myšlenky.
"Čím víc na to myslím," řekl náhle, "tím víc si uvědomuji, že jsem to nemohl udělat jinak."
"Co tím myslíte?" zeptala se znuděně Janeway, která už zřejmě musela něco podobného vyslechnout dříve.
Doktor vstal, aby mohl lépe gestikulovat. "Prvotní atomový třesk, který vyslal své záření a uvedl vše do pohybu. Jedna částice se srazila s jinou. Plyny se rozpínaly, planety se smršťovaly a brzy jsme měli vesmírné lodi, holosimulátory a ... kuřecí polévku. Vlastně ... jsme museli mít ... vesmírné lodi, holosimulátory a kuřecí polévku, protože to bylo určeno už před 20 miliardami let!"
Během jeho monologu vešel Tuvok. "Jistá logika v té vaší logice je." Přišel k Janeway a tiše se zeptal: "Pokroky?"
Janeway mu stejně tiše odpověděla: "Nejsem si jistá, jestli si jenom rozebírá ten svůj zážitek nebo jestli jeho program běhá v kruhu."
"Jste tady už 16 hodin. Dovolte, abch vás vystřídal."
"To je v pořádku. Vraťte se na můstek."
Tuvok kývl a odešel.
Janeway si opět lehla a vrátila se ke čtení.
"Jak si můžete v takové chvíli číst?" obořil se na ní náhle Doktor, když viděl, že si ho vůbec nevšímá.
"Líp se mi přemýšlí," odvětila velice ospale a znuděně Janeway.
"Přemýšlí? O čem potřebujete přemýšlet?"
"O vás," zašeptala už skoro v polospánku. "Tahle kniha se vztahuje k vaší situaci."
"Áh? Co je to?"
"Poezie... Byla napsána na Zemi před tisíci lety ... 'La vita nuova'."
"'La vita nuova?' Nový život? To by se líbilo Jetal."
Janeway si jen povzdechla. Už je to zase tady a přestala mu opět věnovat pozornost.
"Vlastně ... vlastně jsem ji zabil několikrát," pokračoval v lamentaci Doktor.
"Co tím myslíte?" zamumlala Janeway.
"Příčinnost ... pravděpodobnost ... pro každou akci existuje nekonečný počet reakcí ... a s každou těch reakcí ... jsem ji zabil! Nebo ne? ... Je příliš mnoho možností ... je příliš mnoho cest, které můj program sleduje ... nemožné se rozhodnout ... Přesto, nemůžu žít s tím, co jsem tenkrát udělal ... nemůžu. Kapitáne?" zašeptal opatrně, když viděl, že kapitán neodpovídá. Přešel k ní a zatahal ji za nohu: "Kapitáne!"
Janeway sebou trhla, vykřikla a .... probudila se.
"Jak můžete v takové chvíli spát?" vykřikl téměř hystericky Doktor.
"Byl to dlouhý den. Co jste říkal?" omlouvala se Janeway.
"Co se děje?" zeptal se Doktor, když viděl, že jí není moc dobře.
"Nic."
"Jste nemocná?"
"Bolí mě hlava."
"Horečka! Máte horečku!" vykřikl zděšeně, jako by šlo o život.
"To přežiju," snažila se ho uklidnit Janeway.
"Lékařská pohotovost!"
"Doktore..." okřikla ho.
"Někdo vás musí okamžitě ošetřit. Zavolejte pana Parise. Musíte ihned na ošetřovnu."
"Doktore ... právě teď mám nějakou práci," a zahleděla se mu zblízka do očí, "... pomáhám příteli."
Doktor si konečně uvědomil, že je tu kvůli němu.
"Já ... já budu v pořádku. Běžte .. spát. Prosím. Ráno tady pořád budu."
"Určitě?" zeptala se pro jistotu Janeway.
"Ano. Prosím. Nechci být zodpovědný za další utrpení."
Janeway chtěla odejít, ale ještě se vrátila a nechala otevřenou knihu na stránce kde právě četla.
"Dobrou noc," řekla ještě, "kdybyste náhodou..."
"Zavolám ... děkuji, kapitáne."
Janeway odešla a Doktor se opět posadil do křesla.
Po chvíli si všiml otevřené knihy a vydal se k ní.

Vzal ji do ruky a četl: 'V této knize, což jsou mé vzpomínky...' 'Na první straně první kapitoly, která líčí den, kdy jsem tě poprvé potkal ...' 'Jsou tato slova:' 'Zde začíná nový život.'

Copyright © 1999 Anry The One

[Předcházející epizoda] [Voyager] [Hlavní stránka] [Následující epizoda]