Na můstku Voyageru Harry hlásí Chakotayovi problémy, které měl se Seven. "Když jsme měli začít se sběrem deuteria, Seven navrhla řadu modifikací Bussardových kolektorů. Problém je v tom, že jsem si neuvědomil rozsah těch úprav, dokud jsme s tím nezačali. Ne, že by s nimi bylo něco v nepořádku. Výkonnost stoupla o 24 %."
"Stručně, Harry," přeruší ho komandér.
"Kolektory jsou téměř plné, ale nezjistím jak plné, dokud neupravím své senzory podle ní."
"Proč to neřeknete rovnou. Příště s ní spolupracujte těsněji," dodává Chakotay a odchází zpět ke svému křeslu.
Paris Harrymu přeje příjemnou zábavu při dolaďování senzorů se Seven.
V tom se loď otřese, a znovu. Chakotay se ptá Kima, zda jde o zpětnou vazbu po modifikaci Seven, ale Harry to vyloučí. S dalším otřesem přichází na můstek Janeway požadujíc hlášení. Tuvok oznamuje, že zachytil dvě protonové vlny těsně vedle lodi, první na levoboku, druhá na pravoboku před přídí.

Na obrazovce ale není nic vidět. Protože se loď opět otřásá, vyhlásí kapitán červený poplach a volá Seven do Astrometriky. Nařídí aktivovat astrometrické senzory a analyzovat ty poruchy. Seven zjišťuje palbu na krátkou vzdálenost ze dvou bojujících maskovaných lodí. Janeway nařizuje únikový manévr. V tom se objevuje silná energetická vlna. Jedna loď právě vybuchla.

Tuvok hlásí, že na palubě druhé lodi zachycuje známky života. Loď se na chvíli zviditelňuje a opět mizí. Není znatelná na senzorech. Loď Voyager kontaktuje, pouze audio. Ozve se ženský hlas: "Chakotayi, prosím pomoz mi."
Chakotay okamžitě vstává z křesla a přejde vedle Kathryn. Oba se na sebe podívají. Protože se volání opakuje, Chakotay odpovídá: "Tady komandér Chakotay. Kdo jste?"

Po těchto slovech se prosba o pomoc rozšíří na kohokoli na Voyageru. Vysílání se přeruší, protože došlo na lodi k výbuchu, čímž se destabilizuje trup a vypadává podpora života. Janeway nařídí její okamžitý transport, ale Harry hlásí, že nejde zaměřit. Chakotay navrhuje, že by mohl výsadek její loď stabilizovat a přitáhnout ji. Kapitán to schválí. Komandér si sebou vezme Toma a Tuvoka a všichni namíří do turbovýtahu.

Transportují se na poškozenou loď. Aktivují svítilny na rukou. Protože je hladina kyslíku nebezpečně nízká, nařídí Chakotay Parisovi obnovit podporu života a Tuvokovi stabilizovat trup. Sám se podívá po pilotovi.
"Haló,........slyšíte mě?" ptá se komandér směřujíc k místu, odkud slyší vzdechy.
"Chakotayi, jsi to Ty?" ozve se z opodál. Komandér se ohlédne za hlasem a pod spoustou trosek uvidí vyčnívat spodní část nohy. Odpovídá: "Ano. Teď z Vás sundám tu příčku."
"To ale spadne trám." Upozorní na nebezpečí Kellin (jméno se správně dovídáme až později). Chakotay to uznává, proto navrhne, že příčku zkusí odsunout.
"Až řeknu teď, pokuste se odtud dostat, jako by Vám šlo o život."

"Dobře," souhlasí Kellin.  "Připravená?"  "Ano."  Strop se zřítí, ale nakonec se Kellin vyprostí bez vážnějšího zranění. Chakotay se k ní sehne.  "Věděla jsem, že přijdeš."  "My se známe?" ptá se Chakotay, ale protože Kellin omdlí, nařídí jejich okamžitý transport na ošetřovnu.

Kellin leží na biolůžku a trikordérem ji vyšetřuje Doctor. Chakotay stojí těsně vedle ní. Vchází kapitán, která se okamžitě ptá na její zdravotní stav.
"Nevím to jistě. Při vyšetřování mizí údaje z databáze. Naštěstí jsem mistr ve visuální diagnostice: lehký otřes mozku a komplikovaná zlomenina kosti holení. Nic vážného. Brzy bude v pořádku," odpovídá Doctor.
"Už víte, odkud Vás zná?" ptá se Kathryn.
"Zatím ne."
Kellin přichází k sobě. Nejdříve spatří Doctora, potom Chakotaye a nakonec Janeway.
"Kapitáne, prosím, potřebuji azyl. Musíte mě nechat na vaší lodi a musíme se odtud rychle dostat. Půjdou po mně."
"Ne tak rychle," přeruší Kellin Janeway. "Nejdříve Vám položím pár otázek. Kdo jste a odkud znáte prvního důstojníka?"
"To je velmi složitý příběh. Nevím, nejsem si jistá, jak mám začít. Ale jestli mi neposkytnete azyl, najdou mě kdekoliv a odvedou mě zpátky. A tam už se nemůžu vrátit."
"Nevydáme Vás nikomu, dokud se nedovíme celý příběh," ubezpečuje ji Kathryn.
Kellin poděkuje a Janeway si s Chakotayem promluví opodál. "Zůstaňte s ní. Zdá se, že Vám věří. Možná zjistíte, co to má znamenat."
"To doufám."
"Dejte mi vědět," řekne kapitán a odchází. Chakotay se vrátí k lůžku.
"Zpravíme tu zlomeninu a potom bude odpočívat," říká Doctor.
Chakotay Kellin ubezpečí, že s ní zůstane. Doctor terapii dokončí. "To by stačilo. Požádal bych Vás, abyste sledoval její životní funkce, ale když se neukazují, asi to nemá smysl." Doctorovi dochází, že je tu navíc. "No, musím zanést do katalogu záznamy o očkování, asi se do toho dám hned." A odejde.

"Je pryč?" ptá se Kellin.  "Ano."  "Takže jsme sami."  "Dalo by se to tak říct. Můžete mi teď pár věcí objasnit?" ptá se první důstojník.  "Pokusím se. Je to složité. Víš, už jsme se setkali."  "Něco takového bych si určitě pamatoval."  "Ne, nepamatoval. Nemůžeš. Víš, vzpomínky na můj lid nezůstávají trvale v mysli jiných ras. Když se s někým setkáme, což se občas stane, pamatují si nás na pár hodin. Ale pak vzpomínky vyblednou. Do druhého dne na nás úplně zapomenou."

"Není to vaší technologií, telepatií?"
"Je to součást naší biologie. Víš, naše těla produkují jistý feromon, který u ostatních druhů blokuje dlouhodobou paměť."
"Proto Vás nejde vyšetřit trikordérem? Proto jsme Vás nemohli zaměřit?" ptá se Chakotay.
"Pro všechny vaše přístroje jsme neviditelní."
"Stejně jako vaše lodi."
"Když žiješ skrytým životem, začneš vyvíjet technologii, která Ti v tom pomůže," říká Kellin.
"Tvrdíte, že jsme se už setkali..."
"Asi před měsícem. Strávila jsem tu několik týdnů," zpřesňuje Kellin.
"Několik týdnů?" opakuje komandér s úsměvem její poslední slova.
"My dva jsme těsně spolupracovali. Hodně si mi pomohl. Pak jsem odešla a věděla jsem, že na mě úplně zapomeneš."
"Tak proč jste se vrátila? Proč ta bitva? Proč nás žádáte o azyl?"
"Ano, já vím, že chceš všechno stručně. To je prostě tvůj styl. Ale musím Ti říct celý příběh, než to začne dávat smysl."
"Fajn, poslouchám."
"Vrátila jsem se, protože jsem se do tebe zamilovala......"

V zasedačce Chakotay seznamuje ostatní, co zatím zjistil.
"Pochází z Ramury. Je to jakási uzavřená společnost, která nikomu nedovolí odejít. Zřejmě přišla o své iluze a chtěla je opustit. Snažili se ji přivést zpátky, proto nás žádá o azyl."
"Ale ona podle Vás tvrdí, že byla na Voyageru už předtím?" ptá se Tuvok.
"Asi před měsícem. Říká, že je stopař, něco jako lovec odměn, který stopuje lidi, co opustí jejich svět. Našla uprchlíka, který se skrýval na Voyageru."
Byla tady a nikdo si to nepamatuje?" ptá se překvapeně Kim.
"Říká to, ale podle mě musíme najít způsob, jak to ověřit."
Přidá se Paris: "Prohlížel jsem její loď. Používá velmi složitou polarizační techniku, díky které naše senzory procházejí skrze ni. Mohla nás už chvíli sledovat."
"A zjistit dost, aby nás přesvědčila, že už tady byla," dokončí Harry.
Do spekulací se vloží i Janeway: "Ale proč? Proč si dávat takovou práci. A co ta bitva s tou druhou maskovanou lodí. Hodně riskovala, ale přitom by bylo mnohem snazší prostě požádat o azyl."
Chakotay není proti: "Souhlasím. Ale myslím, že se musíme přesvědčit, jestli něco neskrývá. Jestli tu byla, měly by se najít nějaké stopy. Prý nasadila počítačový virus, který vymazal všechny zmínky o její přítomnosti, ale já věřím, že najdeme alespoň známky manipulace s počítačem. Harry, Tuvoku, Tome, totéž udělejte s její lodí. Zjistěte, jestli navigační deník potvrzuje její verzi."
Kapitán jeho rozkazy stvrdí a přejde těsně k němu. "Jistěže musíme být opatrní, ale Vy ji nějak moc podezíráte."
"Chci se ujistit, že s námi nemanipuluje," vysvětluje Chakotay.
"Souhlasím. Když ji zaručíme azyl, budeme ji muset potom chránit. Jestli se jí ujmeme, měli bychom se ujistit, že nám říká pravdu. Ocenila bych vaše nápady."
"Ano, kapitáne," dokončí rozhovor první důstojník a odejde.
 

V Astrometrice: Seven převede navigační záznamy z Kellinina plavidla a srovná ho s cestou Voyageru do Alfa kvadrantu. Při promítnutí je vidět, že lodě letěly spolu nejméně dva týdny.  Seven ale na Kellinin argument namítá: "Mohla si klidně zfalšovat navigační záznamy."  Tuvok se přidá: "Neexistuje důkaz, že jste někdy vstoupila na Voyager."  Kellin ale zůstává klidná. "Tohle jsem na vás dvou měla ráda, tu neúprosnou logiku, ten svěží skepticismus. Proveďte diagnostiku mých záznamů, zjistíte, že nebyly změněny."

V tom vejde Chakotay se zdvořilým dotazem: "Jak to jde?"
Tuvok odpovídá. "Její verse se zdá být pravdivá, ale je třeba provést ještě další kroky."
"Proveďte je," rozkáže komandér a pokračuje otázkou na Kellin: "Možná by jste se chtěla najíst, nebo máte na jídelnu špatné vzpomínky?"
"Tenkrát mi Neelixovo jídlo docela chutnalo," vzpomíná Kellin.
"Tomu se dá jen těžko uvěřit," dodává Chakotay s úsměvem, když už oba mizí na chodbě.
Seven ale něco vrtá hlavou. "Komandér Chakotay se začal červenat, když s ní hovořil. Co to znamená, nadporučíku?"
"Raději bych se nepouštěl do spekulací. Je to nebezpečná zábava," vybruslí z dotazu Tuvok.
 

V jídelně dostávají Kellin a Chakotay od Neelixe táce s jídlem. "Tohle bude našemu hostu chutnat, komandére. Smažené sojové maso, mrkev s máslem a vynikající mandlový pudink." Oba poděkují a zasednou naproti sobě ke stolu.  "Jsi velice diplomatický."  "Proč to říkáte?" ptá se Chakotay.  "Nesnášíš mrkev, smažené jídlo Ti nedělá dobře a odmítáš jíst pudink, protože Ti připadá slizký. Správně?"  "Jsem zvědavý. Říkala jste, že jsme spolupracovali, ale také jste říkala, že jste tu byla pro uprchlíka. Co jsem s tím měl já?"

"Nechceš raději slyšet, jak jsme se do sebe zamilovali?"
"My? Říkala jste přece, že jste se do mě zamilovala Vy?"
"Myslíš, že kdyby si můj cit neopětoval, podstoupila bych tak strašné riziko a vracela se k tobě?"
"Vezmeme to hezky jedno po druhém. Jak jste se dostala na loď?"
"To bylo snadné. Těžší bylo hledat uprchlíka tak, aniž by si mě někdo všiml. Podařilo se mi tu strávit dva dni, než jsem spustila poplach a ztratila maskování."
"Co se stalo pak?" ptá se komandér. "Pak jsem potkala tebe" ...............

...............Kellin se stává viditelnou v nákladovém prostoru a slyší, že spustila vnitřní poplach. Připraví si zbraň a kryje si záda. Pomalu chodí mezi nákladem, ale v tom se objeví za jejími zády Chakotay. "Špatný směr."

V tom na sebe oba míří zbraněmi. "Nechci Ti ublížit. Odlož zbraň," pobízí ho Kellin.  "Na své lodi dávám rozkazy já. Odložte ji Vy."  Kellin trvá na svém. "Nechci Ti nijak uškodit. Máte tu černého pasažéra, vyzvednu si ho a půjdeme oba."  "Takhle se to u nás nedělá. Chakotay volá Tuvoka. Jsem v nákladovém prostoru. Máme tu vetřelce."

"Rozumím komandére," potvrdí Tuvok.
"Zjistíte, že stojíte proti přesile. Odevzdejte mi zbraň a vyslechnu Vás. Poslouchám."
Když Kellin skloní zbraň, udělá to samé s phaserem Chakotay.............

..........................."Okamžitě si mě začal přitahovat, ale nemohla jsem se rozptylovat, měla jsem práci. A nevěděla jsem, jestli cítíš to, co já."
"Co se stalo pak?" pokračuje ve výslechu komandér.
"Odvedl si mě za Janeway, vysvětlila jsem ji situaci. Nelíbila se ji představa černého pasažéra na lodi, tak řekla tobě a Tuvokovi, aby jste mi ho pomohli vyplašit."
"A pak?"
"Pořád se snažíš přeskočit na konec. Vyhýbáš se těm částem o nás..."
"A Vy pořád mluvíte o svých pocitech. Já se radši držím událostí, a ne citů kolem nich."
"Proč, zneklidňuje Tě to?"
"Nechci hrát tuhle hru. Mým úkolem je promluvit s Vámi a zjistit, jestli nám říkáte pravdu. I kdyby to tak bylo, já si na Vás nevzpomínám, a už vůbec ne na to, že bych k Vám něco cítil. Vy si možná náš vzájemný vztah pamatujete, ale co se mě týče, neexistoval."
"Já vím," doříkává smutně Kellin a vstává ze židle. Zadívá se na hvězdy. Chakotayovi došlo, že to přehnal a proto vstává také. "Mrzí mě to, jen sem Vám chtěl říci, jak se cítím."
"Ovšem."
"Mohu pro Vás něco udělat?"
"Můžu dostat tvůj pudink?" ptá se Kellin.
"Jistě," odpovídá s úsměvem komandér.
"Tak Ti odpouštím...." dodává Kellin. V tom se Voyager prudce otřese a Kellin se o Chakotaye opírá, aby neupadla. A znovu. Kellin si je vědoma, že to jsou stopaři, kteří si jdou pro ni. Oba jsou voláni kapitánem na můstek, kam okamžitě přicházejí.

Na obrazovce opět není nic vidět. Na volání nikdo neodpovídá. Palba neustává. Navíc jejich zbraně prochází štíty, jako by tam nebyly, proto klesají na 29%.
Kellin zná jejich postupy. "Budou střílet, dokud se nevzdáte, nebo dokud jim neslíbím, že se vrátím."
"Pořád tu chcete zůstat?" ptá se Janeway.
"Ano," odpovídá bez zaváhání Kellin.
Kapitán proto nařizuje Parisovi, aby je odtud co nejdříve dostal, ale tomu nezbývá nic jiného, než oznámit, že warp pohon byl poslední salvou poškozen.
Kellin má nápad. "Kapitáne, jestli mě pustíte k vašim senzorickým systémům, můžu je upravit tak, aby ty lodě našly."
Janeway nemá nic proti, ale přejde blíž k Chakotayovi. "Už je to tady. Buď ji vydáme, nebo se bude střílet. Co z toho?"
I když komandér neodpoví hned, je pro střelbu (pozn.: samozřejmě).

	Po modifikaci senzorů jsou na obrazovce matně viditelné dvě silně vyzbrojené lodi, které na ně opět pálí.
	Na rozkaz Kathryn Tuvok zaměřuje jejich zbraňové systémy a střílí. Cizí lodě se po zviditelňují okamžitě vzdalují.

"Dobrá práce," pochválí všechny Janeway. "Konec červeného poplachu. Tak, zdá se, že jsme Vám zaručili azyl. Teď si musíte promyslet, co budete chtít dělat."
"Ráda bych zůstala na palubě."
"Zvažte to pečlivě. Míříme do Alfa kvadrantu. Zanedlouho budeme tak daleko od vašeho světa, že jestli změníte názor, nebudete se moci vrátit."
"Já názor nezměním, ale musím Vás varovat. Stopaři se nevzdají tak snadno. Vaše loď je stále ohrožena," upozorňuje Kellin.
"Nic, čemu bychom už nečelili," připomíná kapitán.
"Mohla jsem provést jen dočasné úpravy vašich senzorů, ale kdyby jste mě pustili k astrometrickým chipům, mohla bych je upravit nastálo."
"Bez velícího důstojníka nelze přepsat bezpečnostní kódy," připomíná Kathryn, ale Chakotay se nabízí, že to zvládne.
Kellin a Chakotay vchází přes strojovnu do místnosti s přístupem k jednomu z Jeffereisových průlezů.
"Budeme muset vyšplhat na palubu deset.....Něco se děje?"
"Nebudu klidná, dokud nebudeme tak daleko, aby si uvědomili, že mě zpátky nedostanou. A co já vím, tak se to ještě nikdy nestalo."
"Vždycky je něco poprvé," poznamenává Chakotay.
"Mám vysoké bezpečnostní prověření. Budou se bát, že udělám přesně to, co teď chci udělat, ukázat vám, jak je najít."
"Dívejte se na to jinak. Jestli pochopí, že je dokážeme najít, možná si uvědomí, že Vás nedokážou získat zpátky."
"Vždycky si byl tak laskavý, na to si vzpomínám nejvíc. Proto jsem se rozhodla a vrátila se. Jednou Tě možná bude třeba zajímat vyprávění o naší poslední společné noci," řekne Kellin a leze průlezem nahoru.

Do prázdné kuchyně, ve které zůstal pouze Neelix, vchází Chakotay.
"Dobrý večer, komandére. Nějakou pozdní večeři?"
"Ne, něco, co mi pomůže usnout. Máte něco?"
"Vím, že lidé hodně dají na teplé mléko. Mě osobně ovšem připadá odporné."
"Souhlasím. Co nějaký speciální čaj?" ptá se Chakotay.
"Bylinkový je nejlepší. Mám několik pozemských odrůd a taky pár exotičtějších směsí."
"Prostě mi namíchejte, co považujete za nejlepší."
Neelix na Chakotayovi pozná, že ho netrápí jen ten spánek. "Potíže?....Odpusťte, nechci být dotěrný."
"To já vím. Nejsem si jistý, jak odpovědět."
"Jak se Váš host přizpůsobil životu na Voyageru."
"Myslím, že docela dobře."
"Musí tu být šťastná."
"Tím jsem si jistý," odpovídá Chakotay.
Neelix už má čaj hotový (to je rychlost). "Odpusťte komandére, ale občas je nejlepší mluvit na rovinu. Je víc než zřejmé, že k Vám něco cítí. Aspoň mně. Přece vidím, jak se na Vás dívá. Nemůže to být původ Vašich starostí?"
"Říká, že byla, že jsme oba byli zamilovaní, když tu byla předtím. A protože si na to nevzpomínám, nevím, jestli je to pravda. Nějak se mi tomu nechce věřit."
"A proč ne?"
"To právě nevím. Prostě mi to přijde divné. Pořád ji podezírám. Nevím, jestli mě nechce využít pro nějaké vlastní cíle."
"Vy ji nevěříte?"
"Vlastně ne," přiznává Chakotay.
"Jeví se mi to tak, že nejspíš nevěříte sám sobě, bojíte se svých vlastních citů," dodá Neelix a podává mu hrnek s přáním hezkých snů.

Ve své kajutě Chakotay (ještě v uniformě) sedí na pohovce a popíjí čaj. V tom ho zvonek upozorní, že má návštěvu. Přichází ke dveřím, před kterými stojí Kellin. "Nemohu spát. Musím s tebou mluvit." Chakotay ji pozve dál. Kellin hned spustí. "Právě jsem uvažovala, jestli o mně stále pochybuješ. Nebo jestli věříš tomu, co jsem Ti o nás řekla."
"Váš příběh byl zřejmě potvrzen. Věřím, že mluvíte pravdu."

"A to ostatní? Co my dva?" Po této otázce se Chakotay neudrží dívat Kellin do očí a popojde opodál. "Já se neumím držet zpátky, jak sis možná všiml, takže půjdu rovnou k věci. Vrátila jsem se kvůli tobě. Věděla jsem, žes na mě zapomněl, ale byla jsem si jistá, že znovu pocítíme to, co předtím." Chakotay se na ni opět zadívá. "Milovali jsme se. Bylo to skutečné. Ale teď už si nejsem tak jistá. Moje přítomnost tuto loď ohrožuje, pro všechny bude lepší, když se vrátím na Ramuru. Proto buď prosím upřímný. Jestli ke mně nic necítíš, řekni mi to a já půjdu...."

"Nechoď....."
Kellin se objeví ve tváři jemný úsměv.

Pozdní večer se hezky rozjíždí: Oba spolu sedí na pohovce a smějí se.
"Tak tohle je zmrzlina?" ptá se Kellin.
"Překvapuje mě, žes to neochutnala, když si tu byla posledně."
"Tohle bych mohla jíst pořád."
"Klidně můžeš."

"Voyager je velice silná loď a velice rychlá," říká Kellin. "Potkali jsme ještě rychlejší lodě, mnohem silnější, ale Voyager se vždy dokázal vyrovnat i těm nejlepším." (Jak je to možné?) "Ramorské lodi jsou rychlé, snadno nás doženou," obává se Kellin, ale Chakotay ji uklidňuje. "Tady si v bezpečí, to Ti slibuji." "Stopař se nikdy nevrací s prázdnýma rukama, bylo by to příliš velké zneuctění. Když jsem tu byla předtím, stopovala jsem toho muže téměř rok."

"Znáš jejich triky, můžeš je použít proti každému, kdo se pokusí Tě dostat," připomíná Chakotay. V tom se ho Kellin dotkne na ruce a Chakotay se ji proto patřičně ptá. "Říkala jsi, že mi povíš o té poslední noci."
"Ukážu Ti to," reaguje se zájmem Kellin. Vezme ho za ruku a posadí na jedno z křesel.
"Ty si seděl tady, v tomto křesle a já byla tady." Sama si sedne na druhé naproti němu. "A pili jsme něco s bublinkami."
"Šampaňské?"
"Ano, chtěla jsem slavit. Ten den jsem s tvou pomocí chytla toho uprchlíka."
"Pomohl jsem Ti?"
"Přišel si s nápadem zkusit použít magnetonovou vlnu a tak mu zničit polarizační plášť. Věděli jsme, že mě bude sledovat. Tak jsme ho oklamali."........................

..................Kellin a Chakotay vstupují do transportní místnosti. "Mrzí mě, že jste ho nedostala."
"Musel přestoupit na jinou loď, když byl Voyager minulý týden na orbitě Mikahu. Nakonec ho najdu."
"Kdybychom Vám ještě mohli pomoci, dejte mi vědět."
"Díky komandére. To je můj problém. Už to zvládnu sama," dodá Kellin a stupá si na transportní místo. "Jen mě transportujte na mou loď a já se vrátím k Mikahu. Mějte se a znovu děkuji."
Chakotay jde k ovládacímu panelu, ale svými povely nespouští transportér, ale magnetonovou vlnu, která odhalí, že nejsou sami. Zviditelňuje se muž, kterého Kellin patřičně uvítá. "Ahoj Raskete. Opravdu si mi dal zabrat."
Chakotay už na něj míří phaserem. "Neměl jsem možnost přivítat Vás na Voyageru. Škoda, že tak brzy odlétáte.".....................

..............."Dali jsme ho do vězení. Když jsem použila neurolitický emitor, byl rád, že se zase vrací domů."
"Neurolitický emitor?"
"Je určen pro uprchlíky. Vymaže jim vzpomínky na okolní svět."
"Takže jsme slavili?" ptá se Chakotay.
"Byl si pro mě mnohem víc než přítel, ale věděla jsem, že musím zpátky a Ty na mě za pár hodin zapomeneš. Tak jsem převzala iniciativu."
"Víc než obvykle?"
"Ano. Přiblížila jsem se k tobě, velice jsem Ti děkovala za neocenitelnou pomoc. Řekla jsem Ti, že bez tebe bych to nezvládla..............

.............Dotkla jsem se Tě a řekla Ti, že mi na tobě velice záleží, a že chci něco, co mi Tě bude připomínat. A pak jsem udělala tohle." (Kellin políbila Chakotaye)
"Tehdy jsem poznala, že cítíš to samé, ale nezáleželo na tom, musela jsem odejít."
"Ale teď nemusíš..." dodává Chakotay. (Chakotay a Kellin se líbají........)

Druhý den ráno se první důstojník o Kellin baví s Tuvokem.
"Jestli tu s námi Kellin zůstane, kapitán chce, aby něco dělala, aby se začlenila do posádky."
"To je logická úvaha. Co vlastně umí?"
"V podstatě byla u nich doma něco jako agent bezpečnosti. Je vycvičená v zacházení se zbraněmi, sledování, a v boji zblízka. Napadá Vás, kam by zapadla?"
"Panu Neelixovi by se hodil pomocník v jídelně."
"Tuvoku, to byl vtip? Pokoušíte se být vtipný?"
"Jestli chcete brát mou poznámku jako humornou, je to vaše věc."
"Chci, protože byla."
"Je to naprosto logické. Všechny ty její dovednosti by pomohly bránit Neelixe před pravidelnými výbuchy hněvu posádky."
"Možná ano," směje se Chakotay. "Ale nemyslíte, že by se spíše hodila do vašeho bezpečnostního oddílu?"
"Možná. Zařadím ji do týmu a nechám ji tak týden sledovat. Po této době vyhodnotím její situaci," navrhuje Tuvok.
"To mi stačí."
"Komandére, trochu jsem přemýšlel o tom, že nás jejich lodi mohou pronásledovat a znovu zaútočit."
"Taky jsem o tom přemýšlel."
"Jejich protonové zbraně byly proti nám zvlášť účinné. Kdyby Kellin spolupracovala se Seven a panem Kimem, možná bychom přišli na způsob, jak se účinně bránit."
"Určitě nám ráda pomůže," říká Chakotay.

Kellin se dle rozkazu Tuvoka přihlásila v Astrometrice.
"Přetáhla jsem údaje z tvých zbraňových záznamů. Dostaneš se k nim na této konzole," hlásí Seven.
"Naše zbraně jsou založené na protonových svazcích, hodně stažených," říká Kellin.

Harry to přirovnává k zásahu tisícem jehliček. Projdou jakýmkoliv štítem a to i když se mění modulace. Když Kellin suše charakterizuje, že tyto zbraně ještě nezastavila žádná ochrana, Kim doufá, že se možná zapíší do historie. Navrhuje paprsky trochu rozhodit, ztížit jim průchod skrze štíty. Kellin slíbí, že se jeho návrhu bude věnovat. Pak Kim změní téma diskuse. "Mimochodem, slyšel jsem, že Vás Chakotay doporučil Tuvokovi do bezpečnostního oddílu."

"Ano, chtěla bych se zařadit."
"Dobrá rada, přihlaste se k rotě beta, to je nejlepší tým. Hodně se tam naučíte."
Kellin za radu děkuje a odchází.

Seven opět něco vrtá hlavou. "Když jste vyslovil jméno komandéra Chakotaye zrudla, stejně jako on, když ji uviděl." "Co tím myslíte?" ptá se Harry.
"Myslím si, že komandér a Kellin spolu provádějí namlouvací obřad. Připadá mi to jako složitá a navíc zbytečná předzvěst aktu zplození."
Harry s úsměvem odpovídá. "Vím, že si to myslíte, ale věřte mi, někdo tyhle obřady potřebuje."
"Vysvětlete to."
"Obvykle se považuje za dobrý nápad, když se dva lidé lépe poznají, než dojde na intimity."
"Proč?"
"Protože je to pohodlnější. Strávíte spolu nějakou dobu, smějete se, mluvíte. Pak je snazší přiblížit se."
"Ale výsledek je nakonec stejný nebo ne?"
"No asi ano."
"Pak tedy nechápu, čeho se těmi řečmi dosáhne."
"Když Vám to nedošlo, těžko Vám to vysvětlím."
"Očividně," odpoví Seven a dál se věnuje své práci.

Kellin prochází chodbou Voyageru s PADDEM v ruce. I když je sama, nutí ji cosi se otáčet, připadá ji, že ji někdo sleduje. Když dojde do Chakotayovi kajuty a najde rozbitou sklenici, ze které pili šampaňské, je vše jasné.
"Měla jsem to vědět, museli někoho dostat na loď během bitvy."
Chakotay ji uklidňuje: "Děláš unáhlené závěry."
"Ne. Je tu stopař. Je tady. Přišel pro mě. Ta rozbitá sklenice je varování."
"Ochráníme Tě. Nedovolím, aby se Ti něco stalo."
"Je pozdě."
"Ne. Použijeme stejnou magnetonovou vlnu, jako když jsme hledali Resceta. Najdeme i tohoto a pošleme ho zpátky."

Při těchto slovech se ale v místnosti zviditelňuje stopař se zbraní v ruce. "Obávám se, že to nemohu dopustit." Kellin ho pozná a prosí, aby to nedělal. Chakotay volá bezpečnost do své kajuty a couvá si pro phaser. Kellin Cournetta stále prosí. "Prosím, moc prosím, nedělej to...."

"Víš, že nemá smysl prosit," říká stopař a vystřelí.
V tom už na něj míří Chakotay phaserem: "Zahoď to! Zahoď to!"
Cournett zbraň upustí na zem, ale suše konstatuje. "Je pozdě. Teď už začíná zapomínat, na všechno, co se tu stalo."
Kellin je dezorientovaná a nakonec v Chakotayově klíně omdlí.

Na ošetřovně leží Kellin na lůžku a Chakotay ji drží za ruce, ale bohužel sděluje špatné zprávy. "Doctor říká, že se nedá nic dělat. Tvoje nejnovější vzpomínky už začaly blednout."

"Nedovol to, prosím. Nedovol, aby se to stalo." "Nemáš nějaký nápad, jak bychom to mohli zvrátit?" "Slib mi, že jestli zapomenu, proč jsem tady, jestli zapomenu na tebe, udělej to co já. Všechno mi o nás řekni. Pomůžeš mi vzpomenout si?" "Udělám to. Ale chci udělat víc než jen to," řekne Chakotay, když Kellin opět ztrácí vědomí.

První důstojník vchází do vězeňské místnosti, kde za silovým polem tiše sedí Cournett. "Dá se účinek neurolitického emitoru zvrátit?" "Zvrátit? Nemám tušení. Pokud vím, nikdo to nikdy nezkusil." "Tak budu první. Řekni mi, jak ten emitor funguje, jak ovlivňuje paměťová centra." "Vy mluvíte zoufale komandére. To pro Vás Kellin tolik znamená," ptá se stopař. "To co děláte je špatné. Ona chce zůstat tady."

"Je to marné. I kdybych věděl, jak emitor funguje, neřekl bych Vám to."
Chakotay vypne silové pole a chytne ho pod krkem. Ale hned ho zase pustí. "Nemáte právo tohle dělat!"
"Mám všechna práva. Zákony našeho světa jsou v tomhle velice nesmlouvavé a přesné. Nikdo nesmí odejít. Nikdo nesmí vyjevit ani ty nejmenší informace vnějšímu světu. Kellin porušila obě tato nařízení. Její návrat poslouží jako odstrašující příklad pro všechny, kteří by chtěli odejít."
"Nenapadlo Vás někdy, že když chce tolik lidí odejít, může být s vaší společností něco v nepořádku?"
"My představujeme silnou a soudržnou společnost, protože ji právě takovou chceme mít. Pár uprchlíků mezi milióny pro nás neznamená problém."
"Když je jich tak málo, proč je nenechat jít."
"Vypadalo by to, že nám na nich nezáleží. Jaká to hrozná zpráva."
Chakotay je pěkně rozčilení, ale zůstává sebejistý. "Můžete ji vymazat paměť, ale Kellin se zpátky navrátí."
"Asi bychom měli počkat. Uvidíme, co se stane."
"Řekla mi jasně, že chce zůstat tady s námi. Takže by jste si možná měl začít nacvičovat, co sdělíte svým nadřízeným," dodává Chakotay a obnovuje silové pole.

Chakotay je připraven si s Kellin "poprvé" promluvit. Dotkne se zvonku. Kellin zrovna sedí v Chakotayově kajutě a prohlíží si tu rozbitou sklenici. Pozve ho dál.
"Doctor mi řekl, že Tě propustil. Jak se cítíš?"
"Je mi dobře. My se známe?"
"Ano, znali jsme se."
"Odpusťte mi, ale nevzpomínám si, jak jsem se sem dostala, ani na to, co se stalo v posledních pár týdnech."
"Ano, já vím."
"Doufám, že jsem třeba ve vzteku s něčím neházela."
"Ne."
"Soudím, že je tu stopař, aby mě odvedl zpátky."
"Je to tak....ale.....Co chci říct, bude znít divně. Ale požádala si mě o to, než si ztratila paměť. Přišla si před měsícem, hledala si uprchlíka. Odešla si s ním, ale vrátila ses."

"Jestli jsem dokončila úkol, proč bych se sem vracela?" "Protože ses do mě zamilovala." "Odpusťte, jste jistě přitažlivý, ale to, co říkáte, zní dost nepravděpodobně." Kellin se odvrátí ale Chakotay jde za ní. "Ale bylo to tak. Pracovali jsme společně a já jsem si postupně uvědomil, jak si výjimečná. Brzy jsem Tě nemohl dostat z hlavy." "Chcete říct, že jste se do mě také zamiloval?"

"Ano," odpoví Chakotay. 
"A pak jsme pochopili, že je na palubě stopař. Když na tebe použil emitor, donutila si mě slíbit, že Ti všechno povím, abys věděla, co se mezi námi stalo."
"Tohle je znepokojující. Co ode mě vlastně chcete?"
"Kellin, nevracej se zpátky. Zůstaň chvíli tady aspoň pár dní. Můžeme se zase znovu poznat."
"Opravdu si neumím představit, čemu by to posloužilo. Musím se vrátit."
"Když zůstaneš, můžeš si to ještě rozmyslet."
"A to je další důvod, proč bych měla hned odejít. Porušila jsem jedno z našich nejdůležitějších nařízení a nechci udělat stejnou chybu znovu," říká Kellin a popochází ke dveřím.
Chakotay chápe, že je to marné. Smíří se s tím a odchází. Mezi dveřmi ho ještě Kellin zastaví. "Přála bych si...........abychom se setkali za jiných okolností....."
 
 

	U Voyageru se zviditelní jedna z Ramurských lodí.
	Do transportní místnosti, kde jsou spolu Cournett a Kellin dorazí Chakotay se stopařovou zbraní. "Vaše loď je tady." Kellin mu děkuje. Cournett mu sděluje, že použil počítačový virus, aby zničil všechny zmínky o jejich přítomnosti. "Zítra odpoledne na všechno zapomenete. Bude to, jako bychom neexistovali. Je to tak lepší." "Vy jste laskavý. Na to nezapomenu," říká Kellin.
	"Přeji Vám oběma to nejlepší," rozloučí se komandér a při pohledu na Kellin se usměje. Pak dá povel k transportu.

Osobní deník prvního důstojníka. Hvězdné datum 51813.4: Možná by bylo nejlepší, jak říkal stopař, zapomenout na Kellin a čas, který jsme spolu strávili. Ale já to tak nechci, chci si to pamatovat.
Opět v úplně prázdné jídelně sedí Chakotay nad kouskem papíru.
"Kávu komandére?" ptá se Neelix.
"Ne díky, jsem skoro hotov."
"Je zvláštní vidět Vás používat Ty starobylé psací potřeby."
"To je jediný způsob, jak pořídit stálý záznam o tom, co se stalo. Chci to sepsat dřív, než to zapomenu."
"Mrzí mě, že to nakonec dopadlo takhle."
"Zamiloval jsem se do ní dvakrát a myslel jsem, že ona může totéž. Byli jsme stejní lidé na stejné lodi. Proč se to nestalo znovu? Pořád dokola si procházím náš poslední rozhovor, přemýšlím, jestli jsem nemohl něco říct, něco udělat, ale nic mě nenapadá."
"Komandére, podle mě se láska analyzovat nedá. Je to ta největší záhada na světě. Nikdo neví, proč se to stane, nebo nestane. Láska jsou náhodně spojené prvky. Možná stačí, aby chyběl jeden z nich a nestane se to. Nálada, pohled, poznámka. A kdybychom mohli lásku definovat, předpovídat, asi by ztratila svou moc. Nechám Vás to dopsat."
Chakotay popřeje Neelixovi dobrou noc a pokračuje ve psaní........