Enterprise měla za úkol rutinní průzkum protohvězdy. Picard seděl ve svém kapitánském křesle, když ho interkomem zavolal Riker a chtěl aby za ním přišel do konferenční místnosti. Picard vešel do ztmavlé místnosti, a přistoupil k osvícené sošce na stole.
"Kam by jste zařadil tuto sošku," ozval se náhle za ním hlas a do světla vystoupil Riker spolu se starším mužem. Měl málo vlasů podobně jako Picard. Picard ho okamžitě poznal. Je to jeho starý profesor archeologie a jeho přítel Galen. "Nikoho nevidím na palubě raději než vás," řekl Picard když se přivítali. Galen kdysi zastával fukci Picardova otce a proto ho kapitán přivítal tak vřele. Galen ukázal na sošku, kterou nalezl v soustavě Kerl a řekl, aby určil její stáří. Picard se k ní sklonil a chvíli si jí pozorně prohlížel. "Pátá dynastie," řekl nakonec. Ale pak se podíval pozorněji a nadšeně řekl, "...to je třetí dynastie. Wille, tohle je 12 000 let staré."
Riker se ze zdvořilosti naklonil, i když tomu houby rozuměl. Picard byl ve svém živlu a na Rikerův nechápavý obličej ani nepohlédl. "Otevřete to," řekl Galen.
"To ... to se dá otevřít," řekl téměř bázlivě Picard a pohlédl na Galena.
Pak se chopil horní části sošky a oddělil ji od spodku. Uvnitř bylo několik malých sošek, které byly kopiemi té velké.
"Místní lidé věří, že každý jednotlivec se skládá z více individuí, které reprezentují jeho názory a vlastnosti," řekl Galen.
"To je neuvěřitelný nález."
"Nechte si ho," řekl jakoby mimochodem Galen.
"To nemohu," odpověděl překvapeně Picard.
"Jen berte."
"Velmi děkuji."
"Profesor Galen se za dva dny přenese na Vulkanský transportér, který ho dopraví dál," řekl Riker, který měl pocit, že by měl něco říct.
"Jenom dva dny?" podiví se Picard.
"Možná ne," řekl záhadně Galen, "chtěl bych aby jste se ke mě na mé cestě připojil."

Později se oba sejdou v Přední desítce.
"Co jste těch deset let co jsme se neviděli dělal," zeptal se Picard. "Pokud vím nevydal jste žádné své práce."
"Slyšel jste něco o mikropaleontologii?" odpověděl otázkou Galen.
"Ano, je to studium fosilních zbytků na mikroskopické úrovni, četl jsem vaše knihy, ale myslel jsem, že to nevedlo k žádným výsledkům."
"Ne, ne," řekl Galen, "až vejdou ve známost mé objevy, otřese to polovinou galaxie."
"Co to je?"
"To se dozvíte jestli půjdete se mnou."
"Na jak dlouho?" zeptal se kapitán.
"Od 2-3 měsíců cestování raketoplánem do asi jednoho roku. Mé zdroje nejsou neomezené."
"Proč vůbec někoho potřebujete sebou?"
"Už nejsem nejmladší, a potřebuji někoho kdo by pokračoval v mé práci, kdybych nedosáhl cíle."
Picard řekl, že má jistou odpovědnost k lodi a posádce a nemůže na tak dlouho odejít z lodi.
Galen ale namítl, že jeho odpovědnost k historii je mnohem důležitější. Picard slíbil, že o tom popřemýšlí. Oba si nakonec vřele stiskli ruce.

Druhý den ráno, když Beverly přišla ke kapitánovi na obvyklý ranní čaj, Picard jí vyprávěl o svém rozhovoru s Galenem. "...může to trvat i rok, a já vím, že s ním nemohu na tak dlouho odejít."
Pak Beverly ukázal sošku, kterou mu Galen dal a vysvětlil její význam.
"Galen ví, že ve mě je více individualit a proto mi tu sošku dal. A už proto je mi líto, že ho musím po druhé odmítnout. Byl jako můj otec, který rozumí a chtěl, abych se stal archeologem..."
"...ale vy jste se nakonec vydal svou vlastní cestou," dokončí Beverly.
Picard kývl. "Byl bych skoro raději, kdyby nikdy nevstoupil na palubu této lodi..."

Krátce poté se Picard vydal za Galenem. Nalezl ho v laboratoři, kde právě plánoval svou expedici. Nejprve chtěl zamířit na Deep Space 4 a pak k dalším planetám poblíž. Z jeho chování bylo zjevné, že předpokládal, že Picard pojede samosebou s ním.
"Nemohu jet s vámi," řekl Jean-Luc. "Jakmile jednou z lodi odejdu, pak odejdu navždy."
"Ale tohle bude nejdůležitější cesta vašeho života," naléhal Galen.
Picard ale trval na svém.
"Jste jako římský centurio, který zkoumá své provincie. Jako vědec jsi diletant," oboří se na něj Galen. "Už jednou jsi mě v tom nechal samotného, nedělej stejnou chybu dvakrát. Dávám ti poslední možnost. Půjdeš se mnou?"
"Nemohu," odpověděl smutně Picard.
"Pak raději půjdu," řekl rozhodně Galen.
"Ale Vulkanský transportér přiletí až zítra," divil Picard.
"Nebudu na něj čekat. Poletím svým raketoplánem," řekl Galen a rozzlobeně odešel z laboratoře.

Krátce poté, když se právě Picard chystal, že s lodí zamíří na diplomatické jednání na Italii VII se ozval Worf: "Zachytil jsem nouzový signál z Galenova raketoplánu, pane."
"Někdo na něj útočí," doplnil informace Dat.
"Je to Yridiánský křižník," ohlásil Worf.
"Bojová stanoviště!" štěkl Riker.
Enterprise se přiblížila, až místu střetu, kde posádka uviděla Galenův raketoplán spoutaný tažným paprskem s mnohem větší Yridiánskou lodí.
"Nemůžeme ho přenést, kvůli rušivému poli," ohlásil Worf.
"Spojení," velí Riker.
"Bez odpovědi."
"Vypalte na něj."
Worf se dotkl kontrolek a prázdný prostor přeťal paprsek energie, který narazil na Yridiánský křižník. Loď explodovala.
"Worfe!" otočil se na něj zděšeně Picard.
"Ten výstřel nebyl tak silný, aby mohl zničit loď," bránil se Worf.
"Přeneste Galena na ošetřovnu," velel Picard a okamžitě tam zamířil.

 "Nemohu pro něj nic udělat," řekla tiše Beverly, která se skláněla s trikordérem nad Galenem, když Picard vešel. Kapitán k němu přistoupil a stiskl mu ruce. "Byl jsem k vám nespravedlivý," zašeptal ještě omluvně Galen, než z něho vyprchal život....

Na poradě se sešli Picard, Worf, Data a Geordi. Geordi právě informoval o svým výsledcích: Yridiáni se dostali na palubu raketoplánu, a snažili se získat jakási data. Ty data jsou ale jen souborem čísel. Je to zřejmě nějaký kód, který ale nemůže rozšifrovat. Ale možná, že pro ty, kteří si Yridiány najali, to mohlo být srozumitelné. Loď před svým výbuchem nevyslala žádnou zprávu, a ani poblíž není žádná jiná loď. Picard chvíli přemýšlel a pak se rozhodl: "Které místo navštívil Galen jako poslední?"
"Ruah IV."
Picard velí zamířit do té soustavy s tím, že konference počká.

Když, ale dorazí k soustavě Ruah, nalezli pouze planetu, která nemá žádnou velkou minulost.
"Je obydlena protohumanoidy," ohlásil Data, "většinu povrchu pokrývá voda, pouze primitivní kultury."
Picard si vzpomene jak Galen plánoval svou trasu. Nejprve na Deep Space 4 a později také na Indri VIII, o které Data prohlásil, že také nemá příliš starou civilizace.
"Poletíme tam," rozhodne Picard.
Riker namítl, že by měli raději letět na konferenci, ale Picard odmítl: "Chci vědět, kdo to udělal." A odešel do své pracovny, pokusit se rozluštit Galenův kód.
"Kurz na Indri VIII," zavelel Riker, "warp 7."

Picard se snažil pracovat na kódu, když se ozval zvonek. Vešla Troi.
"Jak se daří?" zeptala se.
"Pořád v tom nemohu najít žádný systém," odpoví Picard.
"Myslela jsem, jak se daří vám."
Picard se protáhl. "Pořád mám výčitky svědomí, že jsem nechal Galena tak odejít."
"Bylo to vaše rozhodnutí. Ale teď bychom měli letět na konferenci. Plánovala se více než šest měsíců, a nemůžeme si dovolit ji ztratit kvůli..."
"Poradkyně, není to tak, že bych prostě poslal Enterprise a její celou posádku na divokou honičku, jenom proto abych uklidnil své svědomí nebo pocit viny!" rozkřikl se téměř kapitán. "Nechci, aby Galen zemřel nadarmo. A jestli to pro hašteřící delegáty znamená několikadenní zpoždění, tak ať se tak stane. Přebírám plnou odpovědnost." Picard se vrátil k práci. "Kapitáne," přinutila se pozdravit Deanna a odešla.

Když ale Enterprise dorazí k Irdri, je už pozdě. Planetu právě obalil jakýsi hnědý povlak. "Nějaký druh plasmatické reakce," ohlásil Worf.
"Lze to zvrátit?" zeptal se rychle Picard.
"Ne, proces je globální," řekl Worf.
"Biosféra planety je zničena," řekl Data, "všechny životní formy na povrchu vymřely."
"Proč, skara, by někdo dělal něco takového," řekl rozhořčeně Riker. "I strategicky je tahle planeta nevýznamná."
V tom si Picard vzpomněl na to, že Galen mluvil o mikropaleontologii, že by jeho data mohla mít nějak vztah k organické hmotě. "Budu v laboratoři," řekl a rychle tam zamířil.
Když se dostal do laboratoře, řekl počítači, aby data vztáhl pouze k organické hmotě.

Po chvíli se spolu s Beverly díval na výsledky. Bloky kódu odpovídaly sériím DNA devatenácti různých životních forem v tomto kvadrantu - a co víc, fragmenty se zdají být chemicky kompatibilní. Beverly řekla počítači, aby spojil příslušné kompatibilní části Fragmentů DNA k sobě a na obrazovce se objevila jakási fragmentová mřížka.
Když ji Geordi později důkladně prostuduje, zjistí, že je to jakýsi molekulárně kódovaný algoritmus. "Nějaký počítačový program?" ptá se Picard.
"Přinejmenším jeho část," kývne Geordi.
"Ale stáří těch vzorků je 4 miliardy let," stále pochybuje Beverly.
"Takže genetické inženýrství před čtyřmi miliardami let," pokračuje Picard.
"17 planet z těch 19 se nachází v prostoru Federace," řekla Beverly.
"4 miliardy let let starý počítačový program," ignoroval kapitán doktorku, protože právě prožíval extázi, "to je největší objev naší doby .... nebo nejnebezpečnější ... a profesor Galen to věděl."

Picard pracoval spolu s Beverly na hledaní další kompatibilní DNA, ale bezúspěšně. Beverly navrhla, aby se na to vyspali (samozřejmě že ne spolu). Picardovi už došlo, že chybějící části musí být někde mimo prostor Federace. Zkouší tedy vzorky všech členů posádky, kteří pocházejí z planet mimo Federaci, ale stále nic. Pak si, ale vzpomene na to jak si Galen plánoval svou cestu. Chtěl být "poblíž" prostoru, kde minulý rok našel Kerlanský artefakt. Ale na jeho lodi, žádné vzorky nebyly. Takže je museli vzít Yridiáni. Jediná planeta, která připadá v úvahu je Loren III, a Enterprise k ní zamíří nejvyšší rychlostí.

Když tam dorazí, uvidí na orbitě dva Cardassianské křižníky. Enterprise je kontaktovala a na obrazovce se objevila Cardassianka, která se představila jako Gul Ocett. "V tomto prostoru nemáte podle mírové smlouvy co pohledávat," začal Picard.
"My máme dvě lodě, zatímco vy jednu," odpověděla s převahou Ocett.
"Jsme tu na vědecké misi," řekl už mnohem mírněji Picard.
"Radíme vám, aby jste se stáhli, dokud zde neskončíme naše záležitosti," řekla výhružně Ocett.
"Blíží se Klingonská loď," ohlásil náhle Worf.
"Tady Magh'Ta," ozval se drsný hlas, "co zde pohledáváte?"

Picard pozval Gul Ocett i Klingonského kapitána Nu'Daqa na svou loď, aby probrali celou situaci. Posadil je naproti sobě v konferenční místnosti zatímco sám se postavil do čela. Nu'Daq byl obtloustlý Klingon s neústupným výrazem ve tváři, kterým právě pozoroval Ocett.
Ocett tvrdila, že sem přiletěli, aby zde založili kolonii. "Nesmysl," prskl Nu'Daq. "Uklidněte se," řekl Picard, "vím, že jste sem přiletěli hledat část programu pocházející od profesora Galena."
Tím jim vzal vítr z plachet.
Picard se konečně také posadil. "Každý máme část, jeden z vás musí mít část z Indri VIII," a pohlédl významně na Gul Ocett.
"Já ji mám," ozval se Nu'Daq.
"A to jste kvůli tomu zničil celou planetu," rozhořčil se Picard. "Typicky Klingonské," skočila do toho Ocett, "využít a zničit, aby to nemohl využít někdo jiný."
"Je to zbraň," bránil se Nu'Daq, "a Klingonské Impérium nepřipustí, aby tahle zbraň padla do rukou nepřátel," a pohlédl na Ocett.
"Podle mých informací je to nový zdroj energie," řekla překvapeně Ocett.
"Musíme spolupracovat," přerušil je Picard.
"Máte snad nějaký návrh?" zeptala se Ocett.
"Můžeme spojit své části dohromady a spolupracovat."
"A když nebudeme souhlasit?" zeptal se bojovně Nu'Daq.
"Pak naše jednání skončí v téhle místnosti," řekl ostře Picard a dal tak najevo jak to myslí. Nu'Daq viděl, že nemá jinou možnost a souhlasil.

V laboratoři vložil Picard do počítače svoji část, pak také Nu'Daq i Ocett. Beverly přistoupila ke konzole a dotkla se ovládání. Části sice pasovali k sobě, ale bylo vidět, že ještě kus chybí. Nu'Daq propadl beznaději, ale Picard zůstal stále optimistický.
"Fragmenty byly rozesety po celé galaxii. A tvůrci jistě chtěli, abychom to nalezli. Možná v tom existuje systém."
A řekl Beverly, aby lokalizovala chybějící kousky pomocí extrapolace hvězdné mapy tak jak vypadala před 4 miliardami let na fragmentovou mřížku. Se štěstím jim to ukáže planetu na které je zbývající kus. Beverly začne pracovat, ale počítači bude trvat několik hodin než provede všechna porovnání. Picard proto nabídl Ocett a Nu'Daqovi, aby přijali pohostinství jeho lodě a cítili se tu jako doma.

Nu'Daq zamířil do Přední desítky a přisedl si k Datovi, který právě něco četl. "Slyšel jsem hodně o vaší síle," začal Nu'Daq, "znáte rituál Bahat'Kchal?" (něco jako přetlačování)
"Ano," odpověděl Data a věnoval se opět čtení. Pak si ale všiml, že Klingon nastavil ruku. Data to akceptoval a nastavil svou ale stále si četl. Nu'Daq čekal na vhodnou příležitost k útoku. Když se jí dočkal a zabral, Data pohnul rukou jakoby odháněl mouchy a Nu'daqova pěst se během zlomku vteřiny dotkla desky stolu. Nu'Daq byl šokován. Naštvaně vstal, popadl Data a snažil se ho postavit. To se mu ale nepovedlo, Data zase máchl rukou, Klingon odletěl na stěnu a tvrdě dopadl na podlahu. Data povstal, aby viděl přes stůl který mu bránil v pohledu na Nu'Daqa a řekl. "Mé tělo je vyrobeno z korbomitu a durania."
Nu'Daq vstal a s přemáháním se hrubě zasmál. Pak si opět sedl ke stolu. "Kdybychom ty informace dostali dřív, byla by to pro nás výhoda..." začal Nu'Daq. "Jsi silný, byl bys mezi Klingony přijat."
"Vy se mě pokoušíte podplatit?" zeptal se Data. "Chcete, abych zradil Federaci a kapitána Pi..."
"Dost, dost," křikl rychle Nu'Daq a zvedl se od stolu, "nic ve zlém." A spěšně odešel.

Geordi zatím zjistil něco podivného. "Kapitáne," řekl když se dotkl komunikátoru, "na tohle by jste se měl jít podívat...."

Později byla analýza dokončena a všichni se opět sešli v laboratoři. Struktura byla velmi jednoduchá - jakási spirála. Bev řekla, že chybějící kus je v Ranazadské soustavě. Ocett se okamžitě po jejích slovech přenesla přímo z laboratoře na svou loď a Cardassianské lodě začaly pálit na Enterprise i na Maht-H'a. Soustředily se ale jen na gondoly motorů.

Ale Enterprise na to byla připravena, protože Geordi objevil sabotáž Ocett. Picard s Nu'Daqem právě vešli na můstek když Riker velel, vypnout inerční tlumiče aby Enterprise budila dojem poškození. Cardassiané rychle odlétli pryč, ale co nevěděli bylo, že Enterprise nemá žádné škody. "Máte štěstí, že máte tak dobrého šéfinženýra," řekl Nu'Daq a zavolal Maht-H'u. Jeho zástupce mu ale sdělil, že jejich loď utrpěla menší škody a bude chvíli trvat než je opraví. Nu'Daq se chvíli vzteká, že bude mít zpoždění, až Picard řekl: "Můžete letět s námi."
Nu'Daq se zamračil a chvíli přemýšlel. "Zůstanu s vámi," řekl nakonec.
"Kurz na Vilmoru II," řekl Picard skutečné jméno planety, kde by měl být další fragment, "warp 9."

Když tam dorazí, zjistí, že planeta je neobydlena, ale bylo zřejmé, že kdysi byla. Rychle je objeven malý ostrůvek vegetace a Picard, Bev, Nu'Daq a Worf se přenesou na povrch. Beverly trikordérem zjistila, kam mají jít. "Tam nahoru," a ukázala směrem na skálu. Pomalu vystupovala po nahoru po kamenech a ostatní ji následovali. Pomalu došli do jakési malé kotliny, a Riker mezitím Picardovi oznámil, že je mohou kdykoli přenést. Když se ale chtěli porozhlédnout kolem, z úkrytu vystoupila Gul Ocett se svými muži a s namířenými disruptory. Nu'Daq ani Worf nemohli nic dělat. V tom se za Cardassiany objeví další skupinka - jsou to Romulani. Jak jinak než s namířenými zbraněmi. Romulanský komandér sdělí Picardovi, že je sledovali už od Galenovy smrti. "A teď odložte zbraně."

Ocett se vzpamatovala nejrychleji a rychle namířila svou zbraní na skálu. (na níž jsou právě poslední zbytky DNA z fosilní vegetace na planetě). Vypadá to že je opravdu rozhodnutá to udělat, a raději zabít sebe a všechny ostatní, než nechat Galenův objev Romulanům.
"Přece nechcete zemřít s námi," řekl už mírněji Romulanský komandér, "dohodneme se."
Picard zatím ustoupil do pozadí a pokynul Bev, aby odebrala vzorky.
"Žádný kompromis," rozkřikl se Nu'Daq, "co budu živ, se nikdy nespolčím s Romulany nebo Cardassiany!"
Worf se k němu přidává.
Zatímco se dohadují Beverly trikordérem odebrala vzorky a poslala vše do počítače Enterprise. Po chvíli Picard obdrží od Rikera zpracovanou zprávu.
"Je to nějaký holografický program," diví se tiše Picard a spustí ho.
Trikordér vyslal modrý paprsek a několik metrů před nimi se materializovala postava humanoida - ženy v bílé róbě. Hádka utichla a všichni civí na ženu, která právě začala mluvit:
"Jste jistě zvědavi, kdo jsme ... proč jsme to udělali ... jak se stalo, že před vámi stojím, obraz bytosti z tak dávné doby. Život se na mé planetě vyvinul dříve než na jiných světech v této části galaxie. Odešli jsme z našeho světa, abychom zkoumali hvězdy, ale nenalezli jsme nikoho jako my. Naše civilizace věky vzkvétala - ale co je život jedné rasy v porovnání s nekonečností vesmírného času? Věděli jsme, že jednou budeme pryč, a nikdo z nás už nebude naživu - tak jsme tu nechali vás. Naši vědci osídlili prapůvodní oceány mnoha světů, kde byl život teprve v počátcích. Zárodečné kódy řídili vaši evoluci k fyzické formě podobné té naší: tohoto těla, které vidíte před sebou, které je samozřejmě tvarováno jako vaše, a které by mělo být výsledkem vaší evoluce. Zárodečné kódy také obsahovaly tuto zprávu, která byla rozdělena do fragmentů a rozprášena na mnoho různých světů. Bylo naší nadějí, že sem přijdete společně jako přátelé, aby jste si poslechli tuto zprávu - a jestli mě teď vidíte a slyšíte, pak byla naše naděje naplněna. Jste pomníkem, ale ne naší velikosti, ale naší existence. To bylo naše přání. Že poznáte život a udržíte naživu naše vzpomínky. V každém z vás je něco z nás, a také, něco z vás je v každém z vás. Pamatujte na nás."

Postava zmizela.
"A to je všechno?" rozhořčil se Nu'Daq. "Kdybych to věděl dřív, dávno sem vás zabil," prskl na Ocett.
"Jestli myslíš, že bychom se nechali?" odpověděla posměšně Ocett. Je vidět, že je popudila myšlenka, že jejich dva druhy mají něco společného.
Všichni se rozešli. Každý na svou loď.

Krátce poté, lodě odletěli ze soustavy, kromě Enterprise, která potřebovala menší opravy, kvůli vysoké warpové rychlosti, kterou se v posledních dnech neustále pohybovala. Picard opět snídal s doktorkou. Picard podotkne, že jim Galen nechal úžasný odkaz a jenom lituje toho, že padl do hluchých uší. Bev odešla, protože jí právě začala šichta. Interkomem se ozval Riker a řekl, že s ním chce mluvit Romulanský kapitán a Picard ho nechal přepojit přímo do své kajuty.

"Kapitáne, naše lodě opustí orbitu a zamíří do Romulanského prostoru. Zatím, až do našeho příštího střetnutí ...."
"Až do té doby," odpověděl Picard.
"Zdálo by se, že si nakonec nejsme tak vzdálení - v našich nadějích, v našem strachu."
"Ano..."
"Tedy - možná jednou..."
"Jednou," zopakoval Picard.
Romulani odlétali a Picard vzal do ruky jednu malou sošku, kterou mu dal Galen a přitiskl si ji zamyšleně k hrudi....